| |||
"I tak děkuji za zkoušku," pokývnu mu hlavou trochu zachmuřeně a přeměřím si palmy kolem nás. Byl bych rád, kdyby to již přešlo, i když informace, že je to jen dočasné mne potěšila. Potom už upíří rychlostí vyrazím z lesa, přes pozemky a mířím na hodinu. Už tak jdu pozdě. Zabrzdím až před dveřmi do budovy, abych je způsobně otevřel a potom pokračoval upíří rychlostí do tělocvičny. Tu odemknu a nechám ji zarůst do bílých krystalů. Poněkud se mi uleví, že tady studentka nečeká, ale na druhou stranu zrovna u téhle mám poněkud obavy, co se kde děje. |
| |||
Jídelna - zatím Hala Shrey, Rara, okrajově všichni v hale Moje agilita a ztřeštěná rychlost nás občas mění do chlupaté koule, přesouvající se po jídelně. Když vysoká dívka promluví, roztočím se, přeskočím stůl a dopadnu na široce roztažené packy před ní. Potom se oklepu jako mokrý pes, abych dušici sklepal ze zad na bok. Tam se opět namlaskne do srsti. Hodím po ní koutkem oka a potom se věnuji slovům dívky. "Konečně někdo se smyslem pro humor," uchechtnu se. "To by asi šlo. Není to taková sranda, když jsem tam běhal sám," pokývu hlavou. Nějak neřeším, že jsem pořád změněný do holky. Ostatně kdo to pozná v téhle podobě což. "No... Přežívání, krmení, děšení dvounožek," pronesu zamyšleně, nikdy jsem nad tím moc neuvažoval. Potom se vydám za ní s přísavkou v srsti. V hale se na chvíli zastavím a zavětřím pachy. Také čeká, kterým směrem se Shrey vydá, jestli dopředu nebo dozadu. |
doba vygenerování stránky: 1.5023241043091 sekund