| |||
Jídelna - zatím Hala Shrey, Rara, okrajově všichni v hale Moje agilita a ztřeštěná rychlost nás občas mění do chlupaté koule, přesouvající se po jídelně. Když vysoká dívka promluví, roztočím se, přeskočím stůl a dopadnu na široce roztažené packy před ní. Potom se oklepu jako mokrý pes, abych dušici sklepal ze zad na bok. Tam se opět namlaskne do srsti. Hodím po ní koutkem oka a potom se věnuji slovům dívky. "Konečně někdo se smyslem pro humor," uchechtnu se. "To by asi šlo. Není to taková sranda, když jsem tam běhal sám," pokývu hlavou. Nějak neřeším, že jsem pořád změněný do holky. Ostatně kdo to pozná v téhle podobě což. "No... Přežívání, krmení, děšení dvounožek," pronesu zamyšleně, nikdy jsem nad tím moc neuvažoval. Potom se vydám za ní s přísavkou v srsti. V hale se na chvíli zastavím a zavětřím pachy. Také čeká, kterým směrem se Shrey vydá, jestli dopředu nebo dozadu. |
| |||
Chodba v 2. patře - Knihovna Stephanie, Tabithi Když se mne nesnaží zastavit, v podstatě ji úplně vypnu. Stále trochu okrajově vnímám co říká, ale můj mozek prosycený nečekanou nenávistí není schopen s informacemi pracovat. Rozhodně už nejsem natolik příčetný, abych se dokázal zastavit, nebo snad odpovědět. Rozrazím dveře do přístavby a nos mne neomylně navede. Vrazím do Knihovny jako velká voda a můj rudý rozezlený pohled najde Tabithi mezi regály. Nějaké ženy si absolutně nevšímám. "TYYYY!" zavrčím na ni přes celou knihovnu a z hrdla se mi vydere dračí zavrčení. Momentálně má lidská podoba vypadá, jak kdyby se žárem roztékala. |
| |||
Shrey, Han Přesouvám se kolem těla Hana, jak skáče po jídelně, že jsem občas naplácnutá v srsti, občas na něm jedu a někdy se nechám "vláčet". Vypadá to, že má stejnou radost jako já, takže jeho výskání doprovází to mé. Občasná stolička nebo přemet přes předmět mne absolutně nemůže vyhodit z konceptu. Když se ozve Shrey, zjistím, že jsme najednou v jídelně sami. Okomentuji toto zjištění zachichotáním. "ŠKVĚĚĚLÝÝÝ nápad!" výsknu a objeví se má rozcuchaná hlava zpoza Hana. Nemám se však moc k přesouvání, protože už jsem opět naplesknutá v srsti. |
| |||
Společenka směs - Pozemky - Most Sonja a kdokoliv cestou Nakonec se nikdo neukáže. Trochu jsem doufal, že se mi podaří zastihnout Jennie. Když se tomu ale tak nestane, nakonec se zvednu a vydám se na procházku po škole, abych zjistil, zda třeba někdo nepotřebuje pomoct. Nakonec skončím u hlavních dveří a vyjdu ven na pozemky. Vlastně už jsem dlouho jen tak nekoukal na hvězdy. Zakloním hlavu a hledím na jasné nebe, na kterým se skne srpek měsíce. Je vlastně krásně. Napadne mne a na tváři se mi usadí drobný úsměv. Uslyším hlas a zaostřím na most. Nakonec se vydám k němu a zastavím se vedle dívky. "Ahoj. Jsi v pořádku?" zeptám se tak cvičně, protože nemám pocit, že je normální, když volá na příkop. |
doba vygenerování stránky: 1.5449738502502 sekund