| |||
Chodba v 2. patře Stephanie a všichni v doslechu Vydupu z kabinetu Stephanie a v očích mi žhnou plameny zlosti. Natahuji pach a mířím pryč, když za mnou vyběhne z kabinetu profesorka a předežene mne. Dokonce mi zastoupí cestu! Když mi poručí abych počkal, mám velkou chuť prostě ji obejít a asi bych to i udělal, kdyby se směr pachové stopy nezměnil a nepohyboval se ve škole. Zarazím se a natahuji se po energiích a pachách školy. Profesorku skoro nevnímám. Je na stejném patře! Mou mysl stravuje vztek, který bych běžně asi také měl, ale nyní roste do něčeho iracionálního, co mi absolutně zastiňuje nějaké racionální myšlení. Otočím se od profesorky, jen abych vyrazil pryč chodbou, směrem do přístavby. Má lidská podoba se na mne skoro nedrží, je přelévavá a mám ostré napůl dračí rysy. Navíc kolem mne je výrazné horko, které stále stoupá. |
| |||
Okraj lesa - Knihovna Neslyšela mě. Ten štít snad musí být zvukotěsný! Kdo by totiž jen tak přeslechl mé dračí hlasivky? Nechybělo málo, abych se do štítu lesa opřela znovu, ale veškerou moji činnost přeruší prapodivný pocit, který mi protékal celým tělem. Svědění a pálení, vjemy, jak kdyby mě někdo tahal za všechny končetiny naráz, až po velmi prudkou a intenzivní bolest. Fialové vlasy na okamžik potemní. Jakmile bolest ustane, vykašlu fialový obláček, který mě šimral na hlasivkách. Ten se rázem změní na fialové jiskry a vstoupí do mě. To na okamžik způsobí lehkou nevyváženost v mé divoké. Ještě pár minut otupěle stojím před štítem lesa a přemítám, co se to u všech dračích šupin stalo, než si všimnu, že je má podoba zpět. Už jsem byla zase fialová dračice. Úlevně vydechnu a prsty přejedu po šupinkách na předloktí. Dobrá tedy. Problém vyřešen a dokud se nedostanu k Tortunovi, dočasně uzavřen. Ale rozhodně mu o tom povím a rozhodně zjistím, kdo to udělal! Možná je na čase zjistit víc o tomhle místě. Čím víc toho budu vědět, tím míň věcí mě překvapí. Otočím se na patě a dračí rychlostí se vydám ke škole. Jen se za mnou zapráší. Jen co se mi podaří nalézt knihovnu, vstoupím dovnitř. Fascinovaně se rozhlédnu kolem sebe. Na takovém místě jsem všehovšudy poprvé. Nikdy jsem nic takového neviděla. Tortun mi svého času dával přečíst nějaké ze svých knih, ale nebylo jich moc. No teda. Jak se tu mám vyznat? Vykročím vpřed a očima těkám od regálu k regálu. |
| |||
Na chodbě před 103MM profesorka Faife a ostatní před učebnou "Už jsem měla hodinu s profesorem Chrysem a tak jsem měla o tělocvik postaráno.Víte jak se těžko šplhá na krystalový sloup v sukni?"oslovím profesorku potom co se zvednu ze země. Ano dívka se takto nechová a já jsem opět dívka. Možná tahle patálie byla v něčem dobrá protože si asi nechám oblečení které mám právě na sobě (samozřejmě opět bez bot) nebo požádám společenskou místnost jestli by mi nevytvořila něco podobného jako má právě na sobě Seth. "Dobrá a ti co právě nemají žádnou hodinu co kdyby se vydaly ke studentské kuchyňce jak předtím navrhl Jigme?Tam bychom si mohli pokusit obstarat nějaké jídlo." Já mám třeba teď dvě hodiny vilno a tak se otočím k těm studentům kteří zde zůstaly a neodešly na další hodinu. |
| |||
Před učebnou 103MM - hala - Vnitřní skleník Profesorka té kentaurce rozmluví lov ovšem máme tu ještě kolej upírů a to už nemluvím o dracích. Přesto věřím že to profesoři nějak zvládnou, když potom proběhnou proměny dvou dívek v chlapce a jednoho muže v dívku znamená to že tahle proměna vydrží jen omezenou dobu než se nám opět vrátí naše původní pohlaví. Jistě nějakou dobu to potrvá, ale až to začne tak to poznám. Když to zde potom profesorka rozpustí vyrazím do haly do zjistit co je moje další hodina, já vím měla bych rozvrh nebo desky nosit sebou. Brzy se už vznáším před rozvrhem a zjistím že další hodina je bílá magie ve vnitřním skleníku. Kde tu je vnitřní skleník? Když zjistím i tohle vyrazím opět tentokrát tímto směrem, když dorazím na místo nejdřív se snesu na zem abych se vydýchala a potom vstoupím dovnitř. "Je tady někdo?"zeptám se poněkud nesměle a rozhlížím se po dalších studentech nebo profesorovi. |
| |||
Na chodbě před 103MM Aliana Croix, Jigme, Seth Christe, Aine, Aryania, Yqueuas Chvíli jsem trošku nesoustředěná, ale jakmile se přede mnou studentka rozpovídá a zničeho nic zadrhne, má mou plnou pozornost. Zadívám se na něho a pokusím se aspoň vzdáleně vnímat jeho mysl. Vnímám bolest, ale tu mohou vnímat všichni kvůli výkřiku. Za moment ale spatřím něco zajímavého. Jeho těle se mění a pak mu z úst vyjde fialový obláček. Tohle možná bude důležité ke zjištění, co se tu dělo. Pak přede mnou nestojí dívka, ale chlapec. Usměji se. První dobrá zpráva dne. "Vítejte ve svém vlastním těle," řeknu mu příjemně. Ovšem není jediný, kdo se na moment svíjí bolestí. Otočím se k němu a vnímám i jeho proměnu. "Zdá se, že kouzlo má opravdu jen dočasné účinky a je jen otázkou, kdy se nám všem vrátí naše vrozená podoba," informuji zbylé se snahou o uklidnění. "Vzhledem k tomuto a i jako bezpečností opatření kvůli vašim hladovým spolužákům, bude nejspíš lepší jít na další hodinu. Já se mezitím půjdu pokusit sehnat zásoby potravin," dodám skupině. Proměna nakonec zasahuje i další. Tentokrát z chlapce dělá dívku. Ta okamžitě začne šaškovat radostí, až skončí rozplácnutá na zemi. "Gratuluji, ale chtělo by to ještě nějaký trénink. Toto bych nepředváděla před mým kolegou Chrysem," informuji ji s úsměvem. "A teď tedy rozchod, nebo spíš, pro většinu z Vás přesun do učebny. Bez jídla snad ještě chvíli vydržíte a já snad brzy s kolegy nějaké seženu. Pokud cestou potkáte další studenty, prosím informujte je vratnosti proměny i o pokračování výuky," zavelím a čekám, až odejdou. |
doba vygenerování stránky: 1.4463369846344 sekund