| |||
Na chodbě před 103MM Jigme,Seth Christe Faife se rozhodne Yqi rozmluvit jít si ulovit svou potravu a i mně znepokojuje představa kentaurky na lovu, ovšem znepokojuje mně i kolej u upírů kteří potřebují krev a to se radši nezmiňuji o dracích. Potom se nás profesorka pokusí uklidnit a já bych tomu skutečně ráda věřila. Dobrá nakonec se přece jen můžeme spolehnout jen na víru protože nám asi nic jiného nezbude ... Jsem opřená o zeď a mé další představy či přirovnání jsou překonané nepříjemným pocitem kdy svědění přechází v pnutí a tahání jako když se obr rozhodne formovat plastelínu a ta plastelína jsem já. Možná víra v naději a ... Bolest sílí a přeruší mé myšlenky že tohle je možná to v co jsme doufala a po krátké chvíli ustupuje, slyším svůj hlas na který jsem si zatím nezvykla a pak sedím na zem opřená o zeď. Točí se mi hlava cítím jak něco tlačí na moji mysl, mám pocit jako by mi v puse chcípla krysa a když si odkašlu vyjde ze mně oblak fialové páry (44%). Potom si přejedu rukama přes čelo a zjistím něco zvláštního. Asi jsem se rozcuchala. Zkusím si podepřít bradu a jsem překvapená že tam nenajdu to co jsem čekala. Dobře nedělejme předčasné závěry. „A knír je taky pryč pokud nešlo jen o bleskové oholení ...“dodám když další pozornost věnuji vlasům, tedy nejen vlasům. „Jsem zpátky, jupí ...“ Nadšeně nad současnou situací udělám několik hvězd a potom bez dechu dopadnu na zem. To znamená ... Dobře to počká, vstanu a všimnu si že to nepotkalo jenom mně když můj první pohled padne opět na Jigmeho. „Vypadá že aspoň jedné věci se už nemusíme obávat. Počkat ... Sethe? To jsi byl celou dobu ty?“ Otočím se k Sethovi který má na sobě stejné oblečení jako ta dívka která Japonce doprovázela. |
| |||
Před 103MM Jigme Ten rozhovor, který se přede mnou odehrával, se zdál celkem zajímavý. Z nějakého důvodu jsem se ho ale neúčastnila a vnímala jsem ho pouze na polovinu. Jigmemu jsem tedy přikývla na souhlas automaticky. Celkově jsem se z tohoto rozhovoru dozvěděla jenom to, že se hodina ruší. Z tohoto stavu - dokonce by se dalo říct strnulosti - mne probere zvláštní pocit. Pocit toho, že si se mnou hraje někdo jako s panenkou, který byl na konci doprovázen prudkou bolestí, která ale velice rychle pominula. (71%) Jakmile to celé skončilo, tak se rozhlédnu, a vedle sebe spatřím Jigmeho zpátky v jeho mužské podobě, ale stále oblečeného v dívčím kimonu. Podívám se tedy na své ruce a tělo a zjistím, že jsem taky zpátky. Také ale mám stále oblečené své dívčí oblečení. Řeknu tedy směrem k Jigmemu.: "Myslím, že jeden z našich problému se již vyřešil." |
| |||
Jídelna - Hala Han, Nybe, vysoká polonahá prostořeká, CoJeKsakruTOHLE? Na mysli mi utkví slova: Velkej drak, velkej hlad. Zatvářím se velmi neurčitě. *No ano, to dává smysl... jen se nabízí otázka, jak velký takový standardní drak, procházející se po jídelně, je. Budu se tvářit, že vim, o čem je řeč, tím nic nezkazím.* Upřímně mě zarazí, když mi dojde, že má slečna Nybe tělo pokryté šupinami, ale nedám na sobě nic znát. Zatím je to to nejmíň divné, co jsem tu viděl a to počítám i cestu sem. Koneckonců to má jistě kouzlo, v duchu plánuji, jak naložit s novým objevem. Ujede mi koutek na Hanův dotaz, kterou zkratku používám jako jméno. "Stačí Ravi," věnuji mu kouzelný úsměv a jistojistě bych i dokázal býti okouzlující, kdybych neschytal jedno velké oblíznutí svého obličeje. Zůstanu jen nehybně stát se zavrenýma očima, rozdýchávaje tuhle zákeřnost. Protřu si pomalu obličej a rozlepím oči se znatelným nádechem. Jen na moment těknu na tu slinu ve vlasech a pokusím se potlačit znechucený výraz. Ugh... děkuji za vřelé.... lepivé přivítání... vyloudím ze sebe s obtížemi. A vytáhnu kapesník, abych se trochu otřel. *Blah!!! Mokrý a oslintaný! Nádhera. Vskutku nádherné.* Přímo takhle se tedy u nás doma nevítáme. Dodám ještě, při čištění vlasů. Znovu pak od sebe odlepím mokrou košili a ztuhnu, když mi dojde, že mám teď vlastně úplně poslintaný svůj hedvábný kapesník a ze zjevného důvodu se mi jej nechce vracet do kapsy. V tom do jídelny přijde obrovská skoro nahá žena a okolo ní poletují dvě věci. Jedná hoří a druhá je šílená. Zamrkám na to všechno, abych to vstřebal a během chvíle pochopím, že to podivné hyperkaktivní a poletující je další bytost. Jen na to hledím překvapeně. *Ono je to průhledné? Asi ano...* Ve tváři mám nasazený neutrální výraz, v hlavě asi tak miliardu otázek a v břiše se usazuje velmi nejistý pocit. Myslim, že ztrácím pevnou půdu pod nohama. *Buď sním a probudím se doma nad nějakou fantastickou knihou, nebo jsem se opil...* Nepatrně mi při té myšlence cukne koutek do drobného úsměvu. Obrovská žena pronese ke mně znechucenou poznámku. Cukne mi upravené obočí. *Jaká smíšenina? Viděla se v zrcadle? Dle toho nevkusného outfitu soudím, že je buď neskonale chudá, protože nemá na víc látky a nebo máme ve škole nevěstinec... Ale tak dobrá volba povolání, prostitutku, velikosti pouliční lampy, málokdo přehlédne. Možná jí pak ze soucitu hodím pár drobných.* Nadále mě nechá tahle přerostlá kurtizána chladným a jen tak s lehkým úsměvem sleduji to ródeo po jídelně. *Ještě, že Hanovi nevletěla do kožichu ta druhá poletující věc. Pravda, asi by se situace nezměnila a dělal by to samé, co teď, ale jistě by neměl tak upřímnou radost z toho, že hoří.* NNase malý moment se zapomenu, pryč od toho všeho, co mi teď dává zabrat a ignorujíc, že ten vlk má v kožichu cosi průhledného, vnímám jen tu čirou radost. Na malý moment mě to udělá také šťastným a na mé tváři se objeví skutečně něžný upřímný úsměv. Kdyby neměl dva metry a zuby až za roh, tak je to i docela rozkošné pokoukání. Obrátím svůj pohled na slečnu Nybe s nevyřčenou větou na rtech, protože v tu chvíli si uvědomím, že mi odchází. Rázem se vzpamatuji a jako když do vran střelí, doběhnu ji urychleně, aby se mi neztratila, nechajíc ostatní za sebou. "Jste rychlá, jako blesk slečno." Pronesu k ní a je mi jasné, že odcházela normálně, to jen já čuměl po "zvířátkách", jako vždycky. Ujmu se slušné společenské konverzace za chůze vedle ní. "Ze které jste koleje, mohu-li se zeptat? A pokud bych směl být tak smělý, co to bylo za ehm... spoře oděnou 'dámu'? zeptám se Nybe a dám trochu ironický důraz na slovo dáma. Prý tu má být všechno potřebné, tak by mě zajímalo, jestli tu skutečně máme i veřejný dům. |
doba vygenerování stránky: 1.41419506073 sekund