| |||
První patro - na chodbě před 103MM Na její doporučení ohledně jídla kývnu, sice to bylo spíše pro Yqi, ale i tak se alespoň snaha cení. Nicméně zda máme počkat ve společenské místnosti nebo ne se nakonec stejně nedozvím. Potěšující je však ujištění od profesorky. A má vskutku pravdu. Děli se tady již i horší věci, než proměna do druhého pohlaví. "To máte asi p..." Mou větu přeruší neskutečně nepříjemný pocit. Celý se otřesu, až se mi trochu povolí kimono. Promnu si ruce a potom se chytím za hlavu. "Ggghn," vyrazím ze sebe bolestivě, když mne začne bolet celé tělo a na chvíli se mi úplně zatmí před očima. Nakonec to v hlasivkách neudržím a přes rty se mi dostane bolestivý výkřik, než klesnu na kolena a držím si hlavu. Pro okolí to vypadá v jednu chvíli, jako kdyby se mé tělo přelévalo a natahovalo. Když bolest skončí, pustím si hlavu, lehce ji zakloním a z hrdla se mi vydere fialový obláček. Cítím, že se se mnou něco stalo, ale přesně nedokážu určit co. (50%) Vím jen, že se mne chvíli drželi negativní pocity. Potřesu hlavou a prohlédnu si své ruce. Může to být...? Potom putují ruce na hrudník. Na rtech se mi rozvlní úlevný úsměv, když zjistím, že jsem opět chlapec. |
doba vygenerování stránky: 1.5429339408875 sekund