| |||
Jídelna skutečná otravka, tupounci, divnosváča, nová hračka!, zvědavka "No pak se nemůžeš divit, že tu nic nezbylo," uchechtnu se na Nybe poznámku o velkém hladu. "No máš dojem, že vlkodlaci neexistují, takže do vlka asi ne. Skutečný zájem," odvětím mu, když se tam tak šponuje a přestanu aspoň tak strašně slintat. V očích mi pořád šibalsky svítí hvězdičky. "Nemáš někde být? Na hodině, pod drnem, nebo někomu v zadku?" zavrčím trochu nenaloženě na Nybe, když mi tak sprostě přebírá můj zájmový objekt a ještě kecá něco o tom, že je to na něm. To tak. A tak naprosto přejdu Raviho snahu o mé "uklidnění". "A kterej ten paskřek z toho používáš jako zjednodušeninu?" zeptám se ho po jeho honosném představení. Zvědavě natáhnu krk, když zvořile líbne Nybe ruku. Potom nadšeně poposkočím sem a tam a olíznu mu půl obličeje až mu na vlasech zůstane má slina. "Tenhle zvyk dvounožek se mi líbí!" zahuhlám nadšeně. "Hele já nemám nic na práci. Sledoval jsem jednoho nasranýho upíra, ale ten mi oddusal, takže jsem jen a jen váš..." odtuším na Raviho slova o rušení. Do jídelny vkráčí vysoká dívka s něčím co vypadá jako opravdu horký orb a za ní vletí něco, co nedokážu ani trochu identifikovat. Když se ke mne dostanou slova té dívky, ještě více se zazubím. "Především ze srdcí. Čím čertvější tím lepší," odpovím nahlas velmi pobaveně na to z čeho jsem poskládaný. Nybe odpověd pro Raviho už jsem ani nezaznamenal, protože se mu to divné cosi připlesklo do kožichu. Pár okamžiků jsem fascinovaný, protože tohle ještě nikdo nikdy neudělal a potom se mi rozzáří oči. Nadšeně zaštěkám a začnu i s ní v srsti lítat po jídelně sem a tam, skákat po stolech, kutálet se po zemi a u toho nadšeně štěkat a výskat. |
doba vygenerování stránky: 1.4866180419922 sekund