| |||
Prvé poschodie, pred 103MM --> jedáleň Rara, neskôr Ravi, Han, Nybe, schizofrenik Na moje prekvapenie zistím, že nielenže táto hodiny sa nekoná, ale očividne sa rušia aj ostatné. Pri rečiach o tom, ako sú všetci okolo hladný, prstom pohladím poletujúci orb a so schválne zle zahranou ľútosťou vydýchnem čosi ako Nemilé, ozaj. Vďaka tónu hlasu sa zdá, že mi tieto udalosti celkom zlepšili náladu. S tým pohodím spokojne hlavou, až sa vlasy neprirodzene pomaly rozletia do okolia a ešte pomalšie sa poddávajú gravitácií. Takže celá noc voľna. Mhhhm. Mohla by som sa vrátiť do knižnice a dočítať sa viac o elementárnej mágií- našla som svoju farbu. Ale teraz v knižnici plynul čas...čudne. A škola sa na chvíľu zachvela. Možno treba niečo opraviť alebo čo. Dám jej zopár hodín kým sa tam vrátim. Medzitým by som sa mohla trocha natiahnuť. Dlho som si nezalietala. A potom nájdem už niečo, čím sa zabavím. S nejasným plánom v hlave spravím krok, no známa energia vynoriaca sa zboku ma prinúti otočiť hlavu. Rara. Ona, a jej fascinácia náhodnými objektmi. Ako bol môj chvost. Ale Rara vedela byť vždy užitočná, keď si ju niekto držal nablízku. A mala istú nevedomú schopnosť pomáhať vytvárať zábavu. Chaos. Pravý kútik úst mi vytiahne nahor. Ale prečo by aj nie. Poď so mnou von, chcela som si aj tak zalietať. Môžeš naháňať chvost medzi oblakmi. Prehovorím k nej skoro až žoviálne, dlhými krokmi už bez zastavenia zamieriac ku schodom a do vstupnej haly, kade chcem hlavným vchodom vyjsť na čerstvý vzduch. V hale však moju pozornosť zachytí niečo iné. Ako vždy, keď som išla z jednej časti školy do druhej, zbežne skontrolujem okolie, a energie v jedálni zachytia moju pozornosť. Boli tam dve, ktoré som nepoznala- jednu sa mi zdalo, že som zachytila keď som skúmala osadenstvo školy v knižnici, no tvora za ňou som nevidela- a takto zblízka s prekvapením registrujem, že jeho energia je...špecificky známa. A druhá je komplet neznáma, a nechutná. Mhh, spravíme si malú obkľuku Ra, čo ty na to? Možno nájdeme pre teba ďalšie hračky. S tichým našlapovaním bosých nôh a zainteresovaním fialkastým zalesknutím pokožky prekĺznem do jedálne. Preletím pohľadom osadenstvo. Dvoch odignorujem úplne. Fialovými očami prejdem najskôr neimpozantnú, krpatú postavu úplného nováčika. Čo to sem zase vlky pritiahli. Človečiu miešaninu. Nechutné. Ligotajúcimi sa dúhovkami však potom skĺznem na niečo, čo zhruba a zďaleka pripomína vlka, alebo kitsune. Pristúpim o krok bližšie a zvedavo si ho obzerám. Za to ty...Hmmm. Zaujímavejšie, rozhodne. Z čoho si poskladaný ty? Zľahka, zamyslene stiahnem obočie. Nie, toto bude...niečo od otcovej strany, keď už. Ale...vyzerá tak inak. Skočím pozornosťou na jeho chvosty a ujde mi tiché uchechtnutie. Bledou rukou s dlhými prstami, zakončenými špicatými čiernymi nechtami zľahka mávnem na šesť huňatých Rarahračiek. Aha Rara, čo som ti vravela, že niečo nájdeme. Podporím ju v aktivite, načo vrátim pozornosť do zvieracej, zubatej tváre, akoby som čakala odpoveď na moju otázku. |
| |||
První patro, na chodbě před 103MM především Shrey Vynořím se z podlahy, se širokým úsměvem, rovnou u Shrey a překvapeně si prohlížím její lávový orb, až se mi odráží v očích. Když si mne všimne, zazubím se na ni a pověsím se vedle ní hlavou dolů do vzduchu a nasadím psí očka. "Ošášek?" zašvirlotám potichu do dění kolem a spojím ruce do prosíka. |
| |||
První patro, na chodbě před 103MM všichni tam "Kuchyňka... No já dostávala živou běhající mnohonohou stravu... To je v kuchyňce taky?" zajímám se a přistoupím ještě o něco blíž. "Já si klidně něco ulovím, když mi řeknete co můžu," a s tím ze zad shodím luk a vezmu ho do ruky. "I my ostatní máme hlad, " nadhodím na její konstatování o upírech. Dneska mám vyučování až od desíti, takže mne momentálně příliš nezajímá, zda se učit bude nebo ne. Každopádně docela napjatě očekávám odpovědi na své otázky. |
| |||
První patro, na chodbě před 103MM Do debaty se vmíchá kentaurka se stavem jídla. To je pravda, vraždící kolej by možná také chtěla vyřešit. Proto se do toho nevkládám, i když mi v podstatě skočila do řeči. "Ale jistě, vlastně naproti naší koleji je kuchyňka. Možná bychom se tam mohli cestou do společenské místnosti zastavit," podívám se po Sethovi, jestli s tím nápadem souhlasí. "Máme tedy počkat ve společenských místnostech, než se to vyřeší?" ujistím se. Nicméně mi na mou poslední otázku neodpověděla, takže začínám být nervózní poněkud viditelně a stále v ruce mnu náramek od Chryse. Tohle je... špatně. Tak moc špatně. Nemůžu být přece dvojité zklamání pro rod. A to jsem myslel, že nemůže být hůř. |
doba vygenerování stránky: 1.4155609607697 sekund