| |||
Kraj lesa Odpovědi od Tortuna se mi nedostává. Mé naléhavé volání k němu očividně ani nedorazilo. To ten štít! Určitě veškerou mou telepatickou snahu maří ten štít. Můj pokus o projití skrz skončí jen pořádnou šlupkou, až to kolem mě zajiskří. Podrážděně odfrknu a vrhnu k lesu pár zoufalých pohledů, jakoby se nade mnou měl štít snad smilovat a pustit mě dnu. Mezitím se na druhé straně štítu objeví ta žena s ostatními. No co to! Nespokojeně si přidupnu. ,,Hej!" Houknu za nimi, doufajíc, že mě skrz tuhle pitomou bariéru uslyší. "Potřebuju dovnitř!" |
| |||
Vžhůůůru ža očáškem do papu míštnosti k hrašiškám!!! ošáščiša, nováčiško, pidibělucha, modráčcí, chlupáš! "Weee, jupíííí!!" vypísknu vysokým hláskem a rychle se zatočím ve vzduchu až je ze mne chvíli jen šmouha. Vyrazí pryč a tak poletuju kolem ní jako planetka a občas vyseknu nějakou tu piruetku. Když zmíní nové hračky, hvězdičky v mých očích jsou vidět a snad i slyšet. Rozhodně je slyšet moje natěšené zalapání po dechu. A vzhledem k tomu, že se Shrey ještě nemýlila, když šlo o zábavu natěšeně ji následuji do jídelny. Když komentuje Shrey nováčka, přiletím blíž a špitnu jí do ucha, tak aby mne slyšela jen ona. "Měňavka." V okamžiku, kdy Shrey ukáže na přerostlou lišku, už se řítím jeho směrem a připlesknu se mu jak široká tak dlouhá do kožichu a nadšeně si o jeho kožíšek otírám tvář. "Chlupáááááš!" vískám nadšeně. |
| |||
Na chodbě před 103MM Když zjistím že to zasáhlo i profesory tak z toho rozhodně nejsem nadšená, navíc nikdo neví kdo to způsobil, co to způsobilo a jak to zvrátit. Tohle místo se rozpouští ... Potom promluví ta kentaurka a vysloví další problém který jsem zatím neřešila, jasně to co potřebují krev ... ještě že já krev nepotřebuji a v případě nutnosti si můžu vypomoct trávou (fuj) nebo květinami (o něco lepší). Výuka bude nejspíš pozastavena když to zasáhlo i profesory a my nejpíš musíme čekat ve společenské místnosti se složenýma rukama a doufat že se to nakonec profesorům nějak podaří vyřešit. Kentaurce se možnost kuchyňky nelíbí a rozhodne si zde něco ulovit. Ano já vím Jigme něco podobného povídal i když nevím co přesně Yqi jedla ... My ostatní se zřejmě podíváme do kuchyňky. |
| |||
Prvé poschodie, pred 103MM --> jedáleň Rara, neskôr Ravi, Han, Nybe, schizofrenik Na moje prekvapenie zistím, že nielenže táto hodiny sa nekoná, ale očividne sa rušia aj ostatné. Pri rečiach o tom, ako sú všetci okolo hladný, prstom pohladím poletujúci orb a so schválne zle zahranou ľútosťou vydýchnem čosi ako Nemilé, ozaj. Vďaka tónu hlasu sa zdá, že mi tieto udalosti celkom zlepšili náladu. S tým pohodím spokojne hlavou, až sa vlasy neprirodzene pomaly rozletia do okolia a ešte pomalšie sa poddávajú gravitácií. Takže celá noc voľna. Mhhhm. Mohla by som sa vrátiť do knižnice a dočítať sa viac o elementárnej mágií- našla som svoju farbu. Ale teraz v knižnici plynul čas...čudne. A škola sa na chvíľu zachvela. Možno treba niečo opraviť alebo čo. Dám jej zopár hodín kým sa tam vrátim. Medzitým by som sa mohla trocha natiahnuť. Dlho som si nezalietala. A potom nájdem už niečo, čím sa zabavím. S nejasným plánom v hlave spravím krok, no známa energia vynoriaca sa zboku ma prinúti otočiť hlavu. Rara. Ona, a jej fascinácia náhodnými objektmi. Ako bol môj chvost. Ale Rara vedela byť vždy užitočná, keď si ju niekto držal nablízku. A mala istú nevedomú schopnosť pomáhať vytvárať zábavu. Chaos. Pravý kútik úst mi vytiahne nahor. Ale prečo by aj nie. Poď so mnou von, chcela som si aj tak zalietať. Môžeš naháňať chvost medzi oblakmi. Prehovorím k nej skoro až žoviálne, dlhými krokmi už bez zastavenia zamieriac ku schodom a do vstupnej haly, kade chcem hlavným vchodom vyjsť na čerstvý vzduch. V hale však moju pozornosť zachytí niečo iné. Ako vždy, keď som išla z jednej časti školy do druhej, zbežne skontrolujem okolie, a energie v jedálni zachytia moju pozornosť. Boli tam dve, ktoré som nepoznala- jednu sa mi zdalo, že som zachytila keď som skúmala osadenstvo školy v knižnici, no tvora za ňou som nevidela- a takto zblízka s prekvapením registrujem, že jeho energia je...špecificky známa. A druhá je komplet neznáma, a nechutná. Mhh, spravíme si malú obkľuku Ra, čo ty na to? Možno nájdeme pre teba ďalšie hračky. S tichým našlapovaním bosých nôh a zainteresovaním fialkastým zalesknutím pokožky prekĺznem do jedálne. Preletím pohľadom osadenstvo. Dvoch odignorujem úplne. Fialovými očami prejdem najskôr neimpozantnú, krpatú postavu úplného nováčika. Čo to sem zase vlky pritiahli. Človečiu miešaninu. Nechutné. Ligotajúcimi sa dúhovkami však potom skĺznem na niečo, čo zhruba a zďaleka pripomína vlka, alebo kitsune. Pristúpim o krok bližšie a zvedavo si ho obzerám. Za to ty...Hmmm. Zaujímavejšie, rozhodne. Z čoho si poskladaný ty? Zľahka, zamyslene stiahnem obočie. Nie, toto bude...niečo od otcovej strany, keď už. Ale...vyzerá tak inak. Skočím pozornosťou na jeho chvosty a ujde mi tiché uchechtnutie. Bledou rukou s dlhými prstami, zakončenými špicatými čiernymi nechtami zľahka mávnem na šesť huňatých Rarahračiek. Aha Rara, čo som ti vravela, že niečo nájdeme. Podporím ju v aktivite, načo vrátim pozornosť do zvieracej, zubatej tváre, akoby som čakala odpoveď na moju otázku. |
doba vygenerování stránky: 1.7156660556793 sekund