| |||
Chodba před jídelnou - kuchyně Dřív než jsem stačila uspořádat svoje myšlenky abych odpověděla Yqi, což nebylo s přítomností tolika myslí kolem mě vůbec jednoduché, objevil se v chodbě Dolly. Mě osobně by to bylo jedno ale Lailah z jeho přítomnosti touha po jeho krvi. Její myšlenky jen znásobily mojí vlastní žízeň. I ostatní samozřejmě měli hlad...ale jejich chutě mě zase až tolik nebraly. Možná to bylo tím že ona toužila přímo po jeho krvi. Slyšet až na pár vyjímek myšlenky, pocity a nepříjemnosti ostatních mi tady začínaly být docela na obtíž. Než jsem přišla jsem do školy tak jsem se zase s tolika lidmi nesetkala a upíra jsem nepotkala snad žádného. A přijde mi že na upíry doléhá žízeň mnohem víc než na ostatní hlad. Zatímco Laile se dařilo ovládat mnohem lépe a dala se k rychlému odchodu já to nevydržela a s rychlou otočkou vyrazila rovnou po chlapcově krku. Moc daleko jsem se ale nedostala, sotva jsem udělala krok dolehla ke mě náhlá bolest dívek zamnou, která přehlušila všechny ostatní. Klesla jsem na kolena a sklonila se k zemi jen kousek od něj. Ta bolest mi ale nevadila, právě naopak jsem ji vítala. Na chvilku mě odvedla od myšlenek na krev a za to jsem byla ráda. Rychle to ale zase přešlo tak jsem zase vyskočila na nohy. Myšlenky mi vířily od dívek v jídelně, přes výraznou přítomnost dívky vedle. Krev. Vzdalujícího se pavouka s Lailah a zase zpátky k těm v jídelně. Moje soustředění bylo dávno pryč a všechny jejich myšlenky se mi v hlavě slívaly. Žízeň mě neopustila, šla jen nějak stranou. Potřebuju pryč od ostatních. Od jejich myslí. S tím jsem vyběhla podél zdi pryč od všech u jídelny. Zahnula jsem doleva a vydala se chodbou ke kuchyni. Jen co jsem byla dostatečně daleko abych nesůyšeůa jejich myšlenky zpomalila jsem. Dveře do kuchyně byly naštěstí odemčené tak jsem rovnou vešla. |
| |||
Chodba v 3. patře - Chodba v 2. patře Faife Povýšeně si odfrknu, když mi do nozder pronikne pach vzteku, který z mužíčka přede mnou začíná plápolat. Protočím oči v sloup, když začne tak horlivě mluvit a vypadám nanejvýše otráveně. Však čím více mluví, tím více se k němu vracím pohledem. Nakonec ukročím o krok blíž a natáhnu pořádně pach. Potom mám co dělat, abych potlačil uchechtnutí. To má za to, jak se chová k drakům. "Dobrá dobrá, stejně na vás ale nevidím žádný DEFEKT ," vyplivnu to slovo pohrdavě, "který by proměnu ztěžoval." Pronesu nakonec k jeho/jejím zádům, když se po další větě rozejde ke schodišti do druhého patra. Někdo musí být fakt úplně vylízanej, když si tohle dovolil k profesorům a NAVÍC k drakům. Pff. |
| |||
Před jídelnou hlavně Kisa Sotva se Kisa dá do odpovídání, tak nás zchvátí bolest. Okamžitě povolím kolena a zřítím se k zemi, jak se mi rozsyčí celá hlava. Nehodlám na ošetřovnu stěhovat další sochu. Tak to odnese jen pár židlí, které jsou nejblíž. Mnu si končetiny a syčím bolestí s celou mou naštvanou hlavou. Nakonec to přejde a zbyde jen divný knedlík v hrudi. Když Kisa dopoví svou větu jako by nic, zvednu k ní hlavu a kývnu na souhlas. "Chce to sehnat jídlo. Ani nevíš, jakou revoluci potom dělají, když mám hlad..." uchechtnu se, zatímco se drápu opět do stoje. |
| |||
Před 103MM hlavně Seth "To skutečně ano," kývnu na souhlas a zkontroluji čas. Vypadá to, že pokud někdo dorazí, bude mít zpoždění. "Nikdy jsem nad tím takto nepřemýšlel..." zamyslím se nad jeho slovy o času, "já spíše všechny veličiny chápu jako energie, které se zručností dají kontrolovat. Někde jsou divočejší a někde krotší. To co ale zažívám tady je mimo všechno, co jsem se kdy učil," pokrčím nakonec rameny. Při jeho slovech, když mi opět připomene hlad, mi zakručí v břiše. "Možná to bude skutečně vhodné posunout jako prioritu. Potřebujeme jistě energii na vypořádání se s čímkoliv, co nás čeká." |
doba vygenerování stránky: 1.5142397880554 sekund