| |||
Jídelna Podaří se mi dokulhat k jídelně abych zjistila se před ní shromáždil docela velký hlouček, zřejmě jde o nějakou debatní skupina. „Ahoj Yqi.“zamávám jí a potom pozdravím i toho kluka se zavázanýma očima ze kterého jde teplo. „Ahoj.“pozdravím i toho nového kluka s červenými vlasy a protože se někteří už snaží vecpat dovnitř když někdo jiný stojí ve dveřích rozhodnu se to udělat jinak. Vznesu se a jakmile tak učiním tak zjistím dvě věci, první je že jídelna je asi pokažená protože to jídlo vypadá jako by ho vyvolali moc brzo a ta druhá že tu není žádný z profesorů. To moc studentu nepotěší včetně mně, ale mám první hodinu meditaci a tak nám to snad nějaký profesor vysvětlí. Tedy pokud nějaká hodina bude vypadá to že profesoři mají dost jiné práce. Protože mně však vznášení začíná vyčerpávat tak se snesu na zem a přemýšlím co dál. Vím že je tady nějaká kuchyňka, ale zase se mi zatím odcházet nechce protože se možná dočkáme nějakého vysvětlení. |
| |||
Jídelna, před učebnou 103MM Jsem naštvaná a Jigme taky a to je co říct vzhledem ... no je jasně že tu má někdo co vysvětlovat, otázkou však je zda se mi vůbec chce slyšet to vysvětlení. Navíc vypadá to že to co se stalo mně se stalo i Jigmemu i když opačně. „Otázkou je zda první hodina bude, když všude kolem vládne chaos.“poznamenám na slova jedné dívky a rozmáchnu rukama. Na její otázku odpoví Jigme, společenská místnost jídlo nepodává (pokud bychom dostali kávu a toust dostali bychom kýbl a holínky) takže bude zbývat kuchyňka. Jigme a ta dívka má podobný nápad jako já, ale ve dveřích se setkáme se studenty kteří to ještě neví. Nakonec se mi podařilo protáhnout a venku ucítím známé teplo ovšem už neuvidím známou postavu. Počkat ten kluk se zavázanýma očima ze kterého jde teplo? No pokud to zasáhlo i jí ... A protože tentokrát mám hodinu už teď se možná dozvíme co se tu vlastně stalo. Během cesty k učebně rozvíjí ta dívka své poněkud optimistické předpoklady i když to první napadlo i mně. Před učebnou už čeká jedna dívka, sedí na zemi a je to ta na kterou jsem v knihovně vybafla a která mně pak poslala napříč dokud ... prostorem nezasáhla vyšší moc. Opřu se tady o zeď poblíž dveří učebny a čekám až (pokud) se neobjeví nějaký profesor. Rozhovor s nikým začínat nebudu protože pochybuji že by zde někdo mohl říct něco podnětného a o jalové řeči zájem nemám. |
| |||
Společenská místnost upíři --> Jídelna Diagh, Rosa, Sharika, Seth, Jigme, shluk u vstupu do jídelny Prohlédla jsem si Diagh, která ve svém oblečení vypadala víceméně obdobně. Tedy s holou hrudí. To je nějaká mužská móda, chodit s nahatým hrudníkem? Znovu jsem se trochu neklidně ošila a pokusila se lemy oděvu přitáhnout k sobě, ovšem znovu to příliš nemělo smysl. Ať už se Rosa rozhodla jakkoliv, já s Diagh jsme vyrazily do jídelny. Sešly jsme do prvního patra a mířily ke schodišti do přízemí, když jsem si všimla plaché dívčí tváře před jednou z učeben. Nejspíš se snažila dostat dovnitř, ale nebyla jsem si jistá jejím úspěchem. Přijde mi, že bez přítomnosti učitele jsou učebny nepřístupné... Dívčinu tvář jsem si vybavovala z knihovny, ale už tam jsem si všimla, že o společnost nestojí, vlastně před ní doslova prchá. A tak jsem ji nyní nevyrušovala, pokud se naše pohledy snad setkaly, jen jsem se na ni usmála. Vůbec mi totiž nedošlo, že ona mě nepozná, i kdyby si mě snad z knihovny pamatovala. Jenže ještě než jsme s Diagh onu dívku stačily minout, došli k ní jiné dvě osoby, taktéž dívky. Trochu jsem se zamračila. Měla jsem dojem, že je znám, přinejmenším tu asijsky vyhlížející dívku. Jejich mysl jsem nenapadala a nesnažila se poslouchat účelně, ale i tak jsem se ještě několikrát za nimi ohlédla, než jsme dosáhly schodiště do přízemí. I před jídelnou kdosi postával, ovšem s bezpečností jsem poznala jen Yqi. "Dobré ráno," věnovala jsem jí a jejímu doprovodu zdvořilý úsměv. Do hlubšího rozhovoru jsem ale nezabředávala. Nestála jsem o to vysvětlovat někomu dalšímu, co se stalo. Daleko víc jsem toužila uhasit svou žízeň. Ale je divné tu potkávat tolik nových tváří... Netušila jsem, že noví studenti se tu zjevují jako houby po dešti. Leda... Ale ne, to není možné... Věnovala jsem Diagh poněkud neklidný pohled, ale zatím jsem mlčela. V jídelně už několik lidí bylo, můj pohled ale jako první zamířil k profesorskému stolu, kde bylo... Prázdno. "Nikdo tu není... Divné," podotkla jsem směrem k Diagh. Doufala jsem, že někdo z profesorů by lusknutím prstů náš problém napravil. Jakoby to nestačilo, celá atmosféra v jídelně byla podivná. Ani jsem se nehrnula vyhledat své místo, protože po stole, tedy po nádobí s jídlem, přeskakovaly zvláštní jiskry, které opravdu nelákaly k tomu, aby se člověk dotkl vytouženého džbánu s krví. Navíc se s Diagh, pokud se tedy vůbec snažila vecpat mezi ostatní, tlačíme mezi jinými studenty přímo ve dveřích. "Co se to děje...? A kde je někdo z profesorů?" zeptala jsem se tak trochu do placu. Můj hlas byl zčásti neklidný, ale zčásti také podrážděný. |
| |||
Chodba před jídelnou - před učebnou 103MM Jigme; všichni, které potkáme Než se vydáme, tak se ještě rychle podívám na mapu školy, kterou mám uloženou u rozvrhu, abych alespoň trochu věděla, kam máme jít, protože se tu v té škole musím alespoň trochu vyznat. Pak se společně s Jigmem vydáváme k učebně 103MM. Většinu cesty jdu potichu, ale v jednu chvíli se Jigmeho zeptám.: "Co budeme dělat, když na hodinu nepřijde žádný učitel, nebo ten, který přijde, si nebude uvědomovat, že se něco stalo?" V průběhu těchto slov se snažím dívat Jigmemu do očí, ale jde to ztěžka, když oba dva jdeme. Když dojdeme k učebně, zjistíme, že před ní už čeká nějaká dívka. Tuto dívku si pamatuji z hodin lektvarů z předešlého dne. Jak učitel říkal, že se jmenuje? Myslím, že Sharika. I když o ní takhle uvažuji, tak k ní ani nepromluvím a jenom se opřu o stěnu. |
| |||
Chodba před jídelnou "No, vypadá to že nejsem jediná kdo se vzbudil jinak než měl" odpověděla jsem na jeho nahlas nevyřčenou myšlenku. Když to vypadalo že neví koho hledat, ulehčila jsem mu hledání a zamávala mu na pozdrav. "Jestli usmaží každého kdo se na něj podívá, tak bych měla být v pohodě" pokusím se o vtip, i když mi vůbec do smíchu není. Vlastně ani můj tón moc neodpovídal tomu že bych vtipkovala. Ale takové už se mnou holt je "Takže to jakože mám smůlu? Ale já už mám vážně žízeň" postěžovala jsem si. Myslím ale že po včerejšku nebude mít se mnou a jídlem dohromady nic společného. "Asi tam nemá smysl chodit když tam není jídlo no" odpověděla jsem zamyšleně. Když se pak odebral k odchodu ustoupila jsem z cesty protože jsem stála uprostřed a nechtěla jsem překážet. "Tak ahoj..." rozloučila jsem se když procházel kolem. Byla jsem ráda že spolu s ní odcházela i jeho kamarádka "bez mysli". Asi si nikdy nezvyknu na to že cítím její fyzickou přítomnost ale ne její mysl. Stejně jako s Diagh. To už jsou myslím čtyři kterým nedokážu přečíst myšlenky. Jak odešly objevila se v chodbě kentaurka. Já jsem byla asi z posledních na které by chtěla narazit. Nechtěla jsem ji odpovídat, tím bych se akorát prozradila. Vyhovovalo mi že mě nepoznala. Měla bych jí odpovědět? Zeptala jsem se sama sebe. Chvilku trvalo než jsem odpověděla, rozmýšlela jsem jestli je to dobrý nápad. "Nevím, ale myslím že jídlo nebude" zazněla jí nakonec v hlavě moje odpověď. "Myslíš že kuchař bude něco mít?" obrátila jsem se se otázkou přímo na ni. |
| |||
Ve dveřích jídelny především Seth a Alfa, zbytek hloučku ve dveřích "Něco jednoduchého jistě zvládneme," souhlasím s jeho slovy, zatímco míříme k hloučku u dveří. Zatímco uvažuji, kudy se skupince vyhnout, Seth se prostě rozejde a prodere se skrze nějakého mladého chlapce. "S prominutím, jen se protáhneme, omlouvám se," projdu za Sethem, dokud se projít dá, však neodpustím si omluvy i za něj. Během toho se mi v hlavě ozve ten hlas té dívky ze včera. Okamžitě mi na tvářích vyskočí ruměnec, jen si na to vzpomenu. Však, když se za skupinkou ohlédnu a hledám ji pohledem, tak ji nikde nevidím. I když ten chlapec... Že by se jí stalo to samé co nám? Zadumám, až skoro zapomenu, že se mne na něco ptala. "Eeem..." promluvím tak nějak do vzduchu, "ano, jídlo vypadá, že usmaží magíí každého, kdo se na něj opováží jen podívat." Odpovím nakonec hlasu v hlavě nahlas a kloužu pohledem po okolí, opatrně se zastavujíc na chlapci, kolem kterého je horko. "Ostatní asi jen uvažují, zda jít dovnitř," dodám na druhý dotaz, i když to musí vypadat, že trpím samomluvou. Když se tak rozhlížím, promluví na mne i Seth. Kývnu hlavou na souhlas. "Měli bychom vyrazit tam," odpovím k němu a otočím se k hloučku, "promiň ale musíme jít na hodinu, tak zase někdy." S tím pokynu rukou Sethovi, že můžeme vyrazit. |
doba vygenerování stránky: 1.4593989849091 sekund