| |||
Před 103MM hlavně Seth "To skutečně ano," kývnu na souhlas a zkontroluji čas. Vypadá to, že pokud někdo dorazí, bude mít zpoždění. "Nikdy jsem nad tím takto nepřemýšlel..." zamyslím se nad jeho slovy o času, "já spíše všechny veličiny chápu jako energie, které se zručností dají kontrolovat. Někde jsou divočejší a někde krotší. To co ale zažívám tady je mimo všechno, co jsem se kdy učil," pokrčím nakonec rameny. Při jeho slovech, když mi opět připomene hlad, mi zakručí v břiše. "Možná to bude skutečně vhodné posunout jako prioritu. Potřebujeme jistě energii na vypořádání se s čímkoliv, co nás čeká." |
| |||
Chodba k jídelně hlouček u dveří Dojdu někam mezi Alfu a Alyssu a složím ruce za zády, když nikdo neodpověděl. Lehce se zhoupnu na šlapkách a uvažuji co teď. Všimnu si, že se pavouk s andělem vzdalují a nepřehlédnu lačné pohledy. V dobré víře na ně zamávám a usměju se jejich směrem. Ani trochu si anděla nespojím s Lailah. Potom se trochu přikrčím a nahlédnu přes dav do jídelny. Vypadá to, že tu bude spousta romrzelých hladových studentů. Zahledím se někam neurčitě do stropu a uvažuji, co budu dělat, než mi začne vyučování. |
| |||
Před jídelnou Slithesius, Erímeo, Miko, Kisa, Alfa, Lailah, Alyssa, Dolly Když ucítím podivné vibrace, nakloním hlavu a zvědavě si prohlédnu Miko s Kisou. Vypadají jak kdyby se nafukovali nebo tak něco. Když pak z Kisy vyletělo pět ocasů, pozvedla jsem jedno obočí. Vskutku zajímavé. Má zaujatost novou situací mne odtrhla od stolu a popošla jsem tak zpět ke skupině ve dveří. Od otázky, nebo většího zájmu o Kisu, mne však odradilo počínání Lailah, která vypadala, že každou chvíli skočí po nově příchozím studentu. Postřehla jsem tak, že mluví a chytila jsem poslední slovo její věty. Nevypadal moc duchem přítomná, takže jsem si ji k sobě přitáhla pavoučí nožkou a rozešla jsem se pryč. Pokud ji něco bránilo v tom odejít, tlačila jsem ji silou. Uvažovala jsem nad změnou tématu, jak ji rozptýlit a všimla jsem si, jak mne náramek. "To je hezký šperk... Rodinný...?" zeptala jsem se zatímco jsem míjeli co nejdál to šlo toho chlapce. |
| |||
Před jídelnou Naší krátkou debatu o důležitosti, nebo spíš nedůležitosti kolejního zástupce jsme zakončily společným souhlasem na tom že je to zbytečný. Hlasovala jsem sice, ale to spíš jen proto abych uplatnila svůj hlas. Když už jsem měla tu možnost. Plán byl zajít na snídani ale do jídelny jsme nakonec ani nedošly. Stejně jako ostatní jsme zastavily před jídelnou protože pohled na to co leželo na stolech. K jídelně přicházeli další studenti, ale do jídelny se nikdo moc nehrnul. Ostatní postupně začaly přicházet s nápady jak, nebo kde si obstarají něco k snědku. "Jo..." začala jsem se svojí odpovědí, ale tu přerušila náhlá bolest. Uniklo mi bolestivé zaknučení a jak polevilo moje soustředění objevila se pětice ocasů. Zmizela však stejně jak přišla a nechala po sobě jen nepříjemnou bolest hlavy. Jestli jsem předtím byla třeba ještě trochu ospalá po tomhle "nakopnutí" už jsem byla rozhodně vzhůru. Trvalo to naštěstí ale jen krátce. Chvilku na to se mi vrátila komplentně lidská podoba. "...je to tady na palici" dokončila jsem konečně a prsty si mnula spánky v naději že se mi tím snad podaří zahnat bolest hlavy. Už docela dlouho je mi jasné ža tahle "škola" na tom není zrovna nejlíp ale tohle už začíná být vážně trochu moc. "Takže co my? Třeba bych mohla něco ukuchtit nebo tak" navrhnula jsem Miko plán jídla. Ne že by se mi zrovna teď chtělo něco dělat ale hlad je hlad. Ze skupinky padlo něco o lovu, ale do toho bych se asi raději nepouštěla. |
| |||
Před 103MM Jigme, studenti před učebnou Při Jigmeho slovech jenom pokyvuji hlavou a na konec mu povím: "Když myslíš... Přeci jenom toto budeme muset řešit pokud nepřijde učitel." "Za mne je čas velice relativní pojem. Nikdo ho nedokáže zkrotit a vždy si dělá, co se mu zachce. Jsou lidé, kteří dokážou s časem něco dělat, ale jsou zase omezení jedinou věcí a to je čas. Takže si čas velice často dělá cokoliv, co se mu zachce." Pak se na chvíli pozastavím a dojde mi, že jsme vlastně dneska nejedli a já mám pořád hlad. "Vím, že jsme to řešili před chvilkou, ale myslím si, že pokud nedorazí učitel, tak bychom si měli jít první něco uvařit, než půjdeme dělat něco jiného." |
doba vygenerování stránky: 1.3703620433807 sekund