| |||
Knihovna - sedačka před 103MM Na knihovnici jsem čekala vážně dlouho a marně. A tak jsem to čekání po víc než dvaceti minutách vzdala a vydala se na prohlídku knihovny na vlastní pěst. Knihovna byla vážně rozlehlá. Mnohem větší než se po vstupu mohlo zdát. Tak to se asi ani nemám moc čemu divit. Když se může jen tak objevit kdekoliv v knihovně tak měla asi zrovna něco jiného na práci. Při své procházce po knihovně se mi nakonec přeci jen podařilo najít co jsem hledala. Byla to čistě jen náhoda, ale poštěstilo se mi. Než jsem si ale stačila vůbec něco přečíst padl můj pohled na hodiny na jednom ze stolků které byly v knihovně. Otráveně jsem knihu vrátila zpět do regálu a vyrazila na hodinu. Hodinu meditace. Asi by nebyl žádný problém v knihovně zabloudit. To se mě však nestalo, cestu zpět jsem si dobře pamatovala. I když už bylo pár minut po šesté na hodinu jsem nějak nespěchala. Těšila jsem se ale protože jsem doufala že by mi zrovan tahle konkrétní hodina mohla pomoc s mým drobným problémem. U učebny v prvním patře už čekalo několik studentů. Nejspíš bylo zamčeno tak čekali na profesorku. Mě se přede dveřmi teda rozhodně postávat nechtělo tak jsem si šla sednout na sedačku před okno. |
| |||
Události 18:00 ČTVRTEK 25.9. Jak se ručička dostane na šestou večerní přesně, přes Auroru, Jožina, Kisu, Miko, Nybe a Sonju se přeženou fialové jiskry, které jim způsobí slušnou migrénu. Na krátko se cítí, jako kdyby jim tělo mělo explodovat, natahuje se a zevnitř tlačí... A jak se ručička přesune přes pět sekund, je to pryč. Zůstane jim jen nepříjemný pocit v hrudi, ale jinak jim vůbec nic není. Všichni ostatní kolem nich si mohli všimnout, že na krátký okamžik to vypadalo, jako kdyby jejich tělo měnilo tvar. Nic takového se však nestalo. |
| |||
Společenka upíři – chodba před jídelnou celý hlouček před jídelnou, především Lailah Dívka nevypadala, že se rozhoupe, takže jsme nakonec s Lailah dorazily k jídelně samy... sami. Když se začne Lailah otáčet za nějakou dvojicí dívek, tázavě se na ni podívám, ale pokud mi sama neřekne, co se děje, nijak na ni netlačím. Chodba před jídelnou se však zdála jaksi ucpaná. Když se na mne podívala poněkud neklidně, zamračila jsem se starostlivě nazpět. Sehla jsem se, když promluvila. "Ano, to je. Většinou tu je alespoň jeden. Náš problém asi není jen... Skromný," odvětím ji nazpět. Pokud jsem se dostala až ke dveřím, přepavoukovala jsem nižší studenty, abych se mohla podívat na jiskry, co přebíhají po stole. "To nevypadá zdravě," poznamenám nazpět k Lailah a vlastně každému, kdo mne slyší. |
| |||
Pokoj směs II – Před jídelnou Monn, všichni před jídelnou Můj spolubydlící nevypadá, že se má ke vstávání, takže mu nakonec řeknu, že se uvidíme pak a vyrazím dolů. Čekáním na něj jsem ztratil dost času, takže přidám do kroku, jak si všimnu hloučku v 1. patře. Zase zabrzdím v chodbě, když vidím ten chumel studentů u dveří. "Mohu nějak pomoci?" zeptám se hlasitě, zatímco docházím k studentům nejblíž hale. |
| |||
Jídelna – chodba v 1. patře, před 103MM Seth a čekající studenti na Meditaci Nad jeho otázkou se zamyslím. "Inu, můžeme zkusit kolejního vedoucího a Sborovnu. Někde přece učitelé být musí," pronesu nakonec. "A pokud dorazí alespoň někdo, můžeme ho informovat o situaci a ten se dá do řešení. Profesoři přeci musí mít způsob, jak se vzájemně kontaktovat..." Zarazím se na chodbě a rozhlédnu se. "Zdá se to jenom mne, nebo si tu i čas dělá co chce?" zeptám se, protože mám dojem, že nahoru jsme šli nějak dlouho a události před tím se zase děli moc rychle. Dívky u dveří si moc nevšímám, již jsem se naučil, že interakce s ní nedopadá dobře a většinou končí jejím útěkem. |
| |||
U dveří jídelny především Kisa, také mizející hlouček Nakonec mi odpoví hned několik kolem postávajících studentů a také se hlouček dost podstatně zvětší. Když z toho vypline, že jídlo asi nebude, pokud nechci zakamenit celou jídelnu, má hlava se nespokojeně rozsyčí. "No to je tedy úroveň. Nejen že si vymýšlí pitomý pravidla, ale teď ani nedostaneme najíst," založím ruce v bok a otočím se pohoršeně na Kisu, co ona na to. |
| |||
Chodba před 103MM všichni příchozí a kolemjdoucí Snažím se ignorovat všechny, co prochází kolem a celkem mi to jde. Když se však začnou zastavovat v chodbě, trochu proklínám, že zrovna tahle hodina je v učebně, kam bez profesorky nemáme přístup. Přitáhnu si plášť blíž a snažím se i nadále ignorovat své okolí, ale periferním viděním zachytím vzhled příchozích. Zvednu hlavu a přejedu je pohledem. Potom ji rychle skloním, abych někoho náhodou neurazila a jen po nich pokukuji. No teda. Skoro úplně jiní studenti. Co se tady zase stalo? Celý jeden den neumřela půlka školy, tak je vyměnili? |
doba vygenerování stránky: 1.3475289344788 sekund