| |||
Chodba před 103MM všichni příchozí a kolemjdoucí Snažím se ignorovat všechny, co prochází kolem a celkem mi to jde. Když se však začnou zastavovat v chodbě, trochu proklínám, že zrovna tahle hodina je v učebně, kam bez profesorky nemáme přístup. Přitáhnu si plášť blíž a snažím se i nadále ignorovat své okolí, ale periferním viděním zachytím vzhled příchozích. Zvednu hlavu a přejedu je pohledem. Potom ji rychle skloním, abych někoho náhodou neurazila a jen po nich pokukuji. No teda. Skoro úplně jiní studenti. Co se tady zase stalo? Celý jeden den neumřela půlka školy, tak je vyměnili? |
| |||
Ve dveřích jídelny – chodba v prvním patře Slithesius, Erímeo, Miko, Kisa, Alfa, Lailah, Alyssa, Diagh, Seth, Jigme, Aliana Když se kolem mne prořítí chlapec, mám chuť ho minimálně vzít po hlavě lukem. Jde za ním však druhý a omluví se i za něj, tak to nechám být. Více jsem rozmrzelá z toho, co slyším od skupiny, ke které docházím. Vypadá to, že žádná snídaně se konat nebude. Informace jsou mi užitečné, takže nějak přejdu i to, že to ten čaroděj asi pronesl pro sebe. Více sebou trhnu, když se mi v hlavě ozve hlas té sadistky a konečně mi dojde, kdo to je. Okamžitě od ní ukročím do bezpečné vzdálenosti. "Naposledy, když jsem tam byla pro jídlo navíc, měl ve sklepě studenta a chtěl abych ho dorazila. Takže možná," pokrčím rameny nakonec na Alfy otázku. Potom dorazí další prapodivná dvojice. "Dobré..." odpovím na otázku Lailah zamyšleně, zatímco ji zpytuji pohledem. Přejíždím pohledem od pavouka, červenovláska a Alfou v nové podobě. "Lailah...?" nakloním hlavu po chvíli tázavě na stranu. "Naprosto netuším. Vypadá to na další katastrofický scénář poměrně běžný pro tuhle budovu..." odtuším na Lailah otázku ke všem a zamyšleně se podívám směrem do chodby k hale. Už uvažuji nad tím, že si snídani budu muset ulovit. "Ale vypadá to, že se spousta studentů upíná na to, že na volitelném předmětu meditace bude profesorka, co bude něco vědět.... Možná by stálo to zkusit, než si jídlo pořídíme... Alternativním způsobem," usměji se, až ukážu všechny zuby, při myšlence na lov. Hlavou pokývnu i nově příchozím, co mne pozdraví, než se otočím a pomalým krokem zamířím do prvního patra, kde by se měla konat hodina, jak mne bezpečně dovedou ostatní studenti, trousející se do schodů. |
| |||
Jídelna Podaří se mi dokulhat k jídelně abych zjistila se před ní shromáždil docela velký hlouček, zřejmě jde o nějakou debatní skupina. „Ahoj Yqi.“zamávám jí a potom pozdravím i toho kluka se zavázanýma očima ze kterého jde teplo. „Ahoj.“pozdravím i toho nového kluka s červenými vlasy a protože se někteří už snaží vecpat dovnitř když někdo jiný stojí ve dveřích rozhodnu se to udělat jinak. Vznesu se a jakmile tak učiním tak zjistím dvě věci, první je že jídelna je asi pokažená protože to jídlo vypadá jako by ho vyvolali moc brzo a ta druhá že tu není žádný z profesorů. To moc studentu nepotěší včetně mně, ale mám první hodinu meditaci a tak nám to snad nějaký profesor vysvětlí. Tedy pokud nějaká hodina bude vypadá to že profesoři mají dost jiné práce. Protože mně však vznášení začíná vyčerpávat tak se snesu na zem a přemýšlím co dál. Vím že je tady nějaká kuchyňka, ale zase se mi zatím odcházet nechce protože se možná dočkáme nějakého vysvětlení. |
| |||
Jídelna, před učebnou 103MM Jsem naštvaná a Jigme taky a to je co říct vzhledem ... no je jasně že tu má někdo co vysvětlovat, otázkou však je zda se mi vůbec chce slyšet to vysvětlení. Navíc vypadá to že to co se stalo mně se stalo i Jigmemu i když opačně. „Otázkou je zda první hodina bude, když všude kolem vládne chaos.“poznamenám na slova jedné dívky a rozmáchnu rukama. Na její otázku odpoví Jigme, společenská místnost jídlo nepodává (pokud bychom dostali kávu a toust dostali bychom kýbl a holínky) takže bude zbývat kuchyňka. Jigme a ta dívka má podobný nápad jako já, ale ve dveřích se setkáme se studenty kteří to ještě neví. Nakonec se mi podařilo protáhnout a venku ucítím známé teplo ovšem už neuvidím známou postavu. Počkat ten kluk se zavázanýma očima ze kterého jde teplo? No pokud to zasáhlo i jí ... A protože tentokrát mám hodinu už teď se možná dozvíme co se tu vlastně stalo. Během cesty k učebně rozvíjí ta dívka své poněkud optimistické předpoklady i když to první napadlo i mně. Před učebnou už čeká jedna dívka, sedí na zemi a je to ta na kterou jsem v knihovně vybafla a která mně pak poslala napříč dokud ... prostorem nezasáhla vyšší moc. Opřu se tady o zeď poblíž dveří učebny a čekám až (pokud) se neobjeví nějaký profesor. Rozhovor s nikým začínat nebudu protože pochybuji že by zde někdo mohl říct něco podnětného a o jalové řeči zájem nemám. |
| |||
Společenská místnost upíři --> Jídelna Diagh, Rosa, Sharika, Seth, Jigme, shluk u vstupu do jídelny Prohlédla jsem si Diagh, která ve svém oblečení vypadala víceméně obdobně. Tedy s holou hrudí. To je nějaká mužská móda, chodit s nahatým hrudníkem? Znovu jsem se trochu neklidně ošila a pokusila se lemy oděvu přitáhnout k sobě, ovšem znovu to příliš nemělo smysl. Ať už se Rosa rozhodla jakkoliv, já s Diagh jsme vyrazily do jídelny. Sešly jsme do prvního patra a mířily ke schodišti do přízemí, když jsem si všimla plaché dívčí tváře před jednou z učeben. Nejspíš se snažila dostat dovnitř, ale nebyla jsem si jistá jejím úspěchem. Přijde mi, že bez přítomnosti učitele jsou učebny nepřístupné... Dívčinu tvář jsem si vybavovala z knihovny, ale už tam jsem si všimla, že o společnost nestojí, vlastně před ní doslova prchá. A tak jsem ji nyní nevyrušovala, pokud se naše pohledy snad setkaly, jen jsem se na ni usmála. Vůbec mi totiž nedošlo, že ona mě nepozná, i kdyby si mě snad z knihovny pamatovala. Jenže ještě než jsme s Diagh onu dívku stačily minout, došli k ní jiné dvě osoby, taktéž dívky. Trochu jsem se zamračila. Měla jsem dojem, že je znám, přinejmenším tu asijsky vyhlížející dívku. Jejich mysl jsem nenapadala a nesnažila se poslouchat účelně, ale i tak jsem se ještě několikrát za nimi ohlédla, než jsme dosáhly schodiště do přízemí. I před jídelnou kdosi postával, ovšem s bezpečností jsem poznala jen Yqi. "Dobré ráno," věnovala jsem jí a jejímu doprovodu zdvořilý úsměv. Do hlubšího rozhovoru jsem ale nezabředávala. Nestála jsem o to vysvětlovat někomu dalšímu, co se stalo. Daleko víc jsem toužila uhasit svou žízeň. Ale je divné tu potkávat tolik nových tváří... Netušila jsem, že noví studenti se tu zjevují jako houby po dešti. Leda... Ale ne, to není možné... Věnovala jsem Diagh poněkud neklidný pohled, ale zatím jsem mlčela. V jídelně už několik lidí bylo, můj pohled ale jako první zamířil k profesorskému stolu, kde bylo... Prázdno. "Nikdo tu není... Divné," podotkla jsem směrem k Diagh. Doufala jsem, že někdo z profesorů by lusknutím prstů náš problém napravil. Jakoby to nestačilo, celá atmosféra v jídelně byla podivná. Ani jsem se nehrnula vyhledat své místo, protože po stole, tedy po nádobí s jídlem, přeskakovaly zvláštní jiskry, které opravdu nelákaly k tomu, aby se člověk dotkl vytouženého džbánu s krví. Navíc se s Diagh, pokud se tedy vůbec snažila vecpat mezi ostatní, tlačíme mezi jinými studenty přímo ve dveřích. "Co se to děje...? A kde je někdo z profesorů?" zeptala jsem se tak trochu do placu. Můj hlas byl zčásti neklidný, ale zčásti také podrážděný. |
| |||
Chodba před jídelnou - před učebnou 103MM Jigme; všichni, které potkáme Než se vydáme, tak se ještě rychle podívám na mapu školy, kterou mám uloženou u rozvrhu, abych alespoň trochu věděla, kam máme jít, protože se tu v té škole musím alespoň trochu vyznat. Pak se společně s Jigmem vydáváme k učebně 103MM. Většinu cesty jdu potichu, ale v jednu chvíli se Jigmeho zeptám.: "Co budeme dělat, když na hodinu nepřijde žádný učitel, nebo ten, který přijde, si nebude uvědomovat, že se něco stalo?" V průběhu těchto slov se snažím dívat Jigmemu do očí, ale jde to ztěžka, když oba dva jdeme. Když dojdeme k učebně, zjistíme, že před ní už čeká nějaká dívka. Tuto dívku si pamatuji z hodin lektvarů z předešlého dne. Jak učitel říkal, že se jmenuje? Myslím, že Sharika. I když o ní takhle uvažuji, tak k ní ani nepromluvím a jenom se opřu o stěnu. |
doba vygenerování stránky: 1.5303809642792 sekund