| |||
Chodba před jídelnou "No, vypadá to že nejsem jediná kdo se vzbudil jinak než měl" odpověděla jsem na jeho nahlas nevyřčenou myšlenku. Když to vypadalo že neví koho hledat, ulehčila jsem mu hledání a zamávala mu na pozdrav. "Jestli usmaží každého kdo se na něj podívá, tak bych měla být v pohodě" pokusím se o vtip, i když mi vůbec do smíchu není. Vlastně ani můj tón moc neodpovídal tomu že bych vtipkovala. Ale takové už se mnou holt je "Takže to jakože mám smůlu? Ale já už mám vážně žízeň" postěžovala jsem si. Myslím ale že po včerejšku nebude mít se mnou a jídlem dohromady nic společného. "Asi tam nemá smysl chodit když tam není jídlo no" odpověděla jsem zamyšleně. Když se pak odebral k odchodu ustoupila jsem z cesty protože jsem stála uprostřed a nechtěla jsem překážet. "Tak ahoj..." rozloučila jsem se když procházel kolem. Byla jsem ráda že spolu s ní odcházela i jeho kamarádka "bez mysli". Asi si nikdy nezvyknu na to že cítím její fyzickou přítomnost ale ne její mysl. Stejně jako s Diagh. To už jsou myslím čtyři kterým nedokážu přečíst myšlenky. Jak odešly objevila se v chodbě kentaurka. Já jsem byla asi z posledních na které by chtěla narazit. Nechtěla jsem ji odpovídat, tím bych se akorát prozradila. Vyhovovalo mi že mě nepoznala. Měla bych jí odpovědět? Zeptala jsem se sama sebe. Chvilku trvalo než jsem odpověděla, rozmýšlela jsem jestli je to dobrý nápad. "Nevím, ale myslím že jídlo nebude" zazněla jí nakonec v hlavě moje odpověď. "Myslíš že kuchař bude něco mít?" obrátila jsem se se otázkou přímo na ni. |
| |||
Ve dveřích jídelny především Seth a Alfa, zbytek hloučku ve dveřích "Něco jednoduchého jistě zvládneme," souhlasím s jeho slovy, zatímco míříme k hloučku u dveří. Zatímco uvažuji, kudy se skupince vyhnout, Seth se prostě rozejde a prodere se skrze nějakého mladého chlapce. "S prominutím, jen se protáhneme, omlouvám se," projdu za Sethem, dokud se projít dá, však neodpustím si omluvy i za něj. Během toho se mi v hlavě ozve ten hlas té dívky ze včera. Okamžitě mi na tvářích vyskočí ruměnec, jen si na to vzpomenu. Však, když se za skupinkou ohlédnu a hledám ji pohledem, tak ji nikde nevidím. I když ten chlapec... Že by se jí stalo to samé co nám? Zadumám, až skoro zapomenu, že se mne na něco ptala. "Eeem..." promluvím tak nějak do vzduchu, "ano, jídlo vypadá, že usmaží magíí každého, kdo se na něj opováží jen podívat." Odpovím nakonec hlasu v hlavě nahlas a kloužu pohledem po okolí, opatrně se zastavujíc na chlapci, kolem kterého je horko. "Ostatní asi jen uvažují, zda jít dovnitř," dodám na druhý dotaz, i když to musí vypadat, že trpím samomluvou. Když se tak rozhlížím, promluví na mne i Seth. Kývnu hlavou na souhlas. "Měli bychom vyrazit tam," odpovím k němu a otočím se k hloučku, "promiň ale musíme jít na hodinu, tak zase někdy." S tím pokynu rukou Sethovi, že můžeme vyrazit. |
| |||
Jídelna - chodba před jídelnou Jigme, všichni v jídelně a ve dveřích Po našem rozhovoru ohledně našich předmětů a učitelích se rozhodneme vstát a jít tedy na hodinu. Cestou kolem místnosti mi Jigme odpoví na otázku ohledně společenské místnosti a jídla a k tomu ještě přidá informaci ohledně studentské kuchyňky. "Tak si nejspíš něco uvaříme... Vaření nemůže být tolik rozdílné od vaření lektvarů." Jakmile dojdeme ke dveřím, tak zjistíme, že se tam udělal hlouček lidí, kteří nevypadají, že by se jim chtělo jít dovnitř do jídelny, ani že by se jim chtělo odejít. Takže mezitím, co se Jigme rozhlíží, kudy by se kolem nich rozhlédl, tak já se prostě rozejdu a projdu skrz ně. Na chodbě se zastavím a opřu se o stěnu čekajíc na Jigmeho. Jigme se v hloučku rozmluví s někým, koho jsem tu ještě neviděla, takže se čekání protáhlo. Jakmile se Jigme dostal z hloučku lidí a dostane se blíže ke mně, tak promluvím.: "Takže teďka do učebny 103MM.?. |
| |||
Pokoj směs - před jídelnou Seth Ch., Jigme, Slithesius, Alfa, Erímëo, Miko, Kisa Nakonec vyjdu z pokoje, vzhledem k tomu, že žádná ze spolužaček se příliš ke vstávání neměla. Já ale už mám ale hlad, vzhledem k tomu, že jsem vynechala dost jídel. Takže když mne uhodí do nosu vůně jídla, pousměji se a poměrně dobře naladěná zamířím k jídelně. V chodbě ale již dost zpomaluji, vzhledem k tomu, že vidím, že jsou dveře zatarasené studenty a jak se blížím, zvyšuje se horko. Někde tam jistě bude tamta. Vidím i nové tváře, které si zvědavě prohlížím. Nakonec se zastavím na několik kroků od toho davu. "Co se tady děje, nevíš?" zeptám se nakonec Alfy, netušíc, že je to ona. |
| |||
Pokoj - před jídelnou Poprvné jsem usínala v postely která byla opravdu postel a byla moje. Ale co bylo hlavní která se podemnou nerozpadla na prach dřív než jsem stačila usnout. Takhle dobře se mi zatím ještě nikdy nespalo. Bylo dobřé probudit se na stejném místě, ale vstávání oproti tomu zase tak příjemné nebylo. Něco bylo špatně. Rychle jsem se zvedla z postele a vysvlékla se abych se prohlédla. Napadlo mě že bych se zeptala některé ze jestli se tohle tady děje normálně. Pak jsem od toho nápadu ale upustila, ani jednu jsem budit nechtěla. Vesa by určitě udělala zase nějaký naschvál. S probuzením jsem si ještě uvědomila že už mám vážně žízeň. To bych měla vyřešit jako první. Tak jsem se zase v tichosti oblékla, vzala si rozvrh a odešla do jídelny. Zastavila jsem kousek od skupinky u dveří, pokoušejíc se upravit svoje oblečení. I když bych ho podle vzhledu nepoznala, poznala jsem ho podle jeho mysli "Ahoj, děje se něco?" zeptala jsem se, ale protože jsem stále nevěděla jak se jmenuje, nevěděla jsem jak ho pořádně oslovit. Přitom jsme se včera bavily. Byla jsem ráda že alespoň můj vnitřní hlas zněl pořád stejně. Jako obvykle mě vyvádělo z míry že jsem neslyšela myšlenky několika přítomných. Vlastně jsem ani necítila její mysl. Ani nevím proč mi to vadí, měla bych být ráda že mojí pozornost nerozptyluje více myslí. Byla jsem ale zvyklá že slyším myšlenky ostatních, nebo alespoň cítím jejich mysli, takže když jsem je necítila vyvádělo mě to z míry. Mezi námy ale stáli ve dveřích další studenti. "Na co tady stojíte?" zeptala jsem se čtveřice která postávala ve dveřích. Stála jsem dost blízko aby citíly moje horko, ale dostatečně daleko že jim snad nebylo nepříjemné. |
| |||
Jídelna Seth, zácpa u dveří, všichni v jídelně Seth vypadá nějak až příliš klidný. Začínám si všímat, že jeho vlastně nerozhodí vůbec nic. Viděl jsem na něm vlastně někdy jiný výraz? Z mého hloubavého zamyšlení mne vytrhne další prásknutí po jídle a jeho slova. "Ten předmět mám zapsaný také..." odtuším na jeho slova a podívám se k prázdnému profesorskému stolu, "inu doufejme, že tam nějaký profesor bude. Vypadá to, že momentálně nejsou příliš k dispozici. Avšak souhlasím, že toto nemá smysl..." s tím se vrátím pohledem k jídlu před námi. "Společenská místnost jídlo neposkytuje, to už tu několik studentů zkoušelo. Ale na patře by měla být studentská kuchyně..." dodám zamyšleně, zatímco již opatrně obcházím místnost. U dveří se však tvoří jakási zátka opozdilých studentů. Hledím na hlouček a uvažuji, kudy se kolem nich protáhnout. |
| |||
Jídelna Jigme, všichni v jídelně Po usazení jsem hladově čekala na jídlo. Když se ale objevilo, tak to nevypadalo jako něco, co by se dalo jíst. Dalo by se říct, že se nás dokonce snažilo to jídlo zranit, či dokonce zabít. Celá moje pozornost se náhle přesunula od jídla k Jigmemu, který se posunul o dobrých pár decimetrů. Po Jigmeho slovech si vzpomenu, že bych vlastně měla jít po snídani na hodinu. "Hele Jigme... Za chvilku začíná hodina meditace. Tam by nejspíše mohl být nějaký učitel." Na chvíli se odmlčím. "A co se týče jídla... Možná bychom mohli zkusit požádat společenskou místnost, stejně jako jsme to udělali s oblečením." |
| |||
Jídelna Seth Kývnu na jeho výzvu a kráčím za ním. Posadím se vedle něj a čekáme na jídlo. Nicméně když se jídlo objeví...I se židlí se odnusu dozadu, když mi jedna z jisker práskne dva centimetry od nosu. "Co se to tady děje!" Nakonec se i zvednu a stoupnu si za židli, jako kdybych se jí chtěl bránit. "Napřed tohle a teď se ani nenajíme?" zním dost rozmrzele a podívám se k profesorskému stolu, který zeje prázdnotou. "No samozřejmě, v jediný okamžiky kdy je potřebujeme, nikdo není k dispozici..." trochu mi přeskakuje můj nový dívčí hlas. Ani nevím, kde se to ve mne bere, nejsem na takové chování u sebe zvyklý. |
doba vygenerování stránky: 1.4322609901428 sekund