| |||
Pokoj upíři I - Jídelna Han, všichni v jídelně Šlechnu po Hanovi rozezleným pohledem, po těch jeho slovech. "Překvapuje mne, jak tě to ani trochu netrápí," poznamenám jen a potlačím zlostný třes hlasu. V první řadě zajdu za společenskou místností a vyžádám si dámský oblek mé značky, abych alespoň vypadal k světu, když už vypadám takhle. Chvíli uvažuji, zda nejít rovnou za ředitelem, ale nakonec nepotřebuji přímo jeho, aby to vyřešil. Vzhledem k tomu, že se blíží snídaně, pak nejlepší volbou bude jídelna k reklamaci nynějšího stavu. Ostatně, tam profesoři být musí, v kabinetu mi nemusí otevřít. Rázným krokem s neprostupným výrazem tedy vyrazím do jídelny. Zastavím se před profesorským stolem, tak, aby mne museli minout, až si půjdou sednout a netrpělivě podupávám jednou nohou. Tohle nemá obdoby. Asi bych o tom měl spravit otce. |
| |||
Jídelna - pokoj směs I okrajově Nybe Když dojídám, tak se ta maličká rozhodne, že jí překážím a pustí se do mne. Jen po ní loupnu okem a olíznu se. Když jídlo zmizí, uchechtnu se a vrhnu silně pobavený a povýšený pohled po Bílé stojící na stole. Jen si něco zkus, před profesory a na starší. Pošlu jí posměšnou myšlenku, když odcházím. Kolem urny projdu bez povšimnutí. Sebe volit nemohu, nikdo autoratitavní tady není a tím to pro mne skončilo. Dojdu na prázdný pokoj. To mám skoro soukromou sluj. Rozhodně si nestěžuji. Rozvalím se na pelechu, který mne začne hřát a spokojeně odfuknu. Pořádně jsem se nažral, takže není třeba trhat alespoň nějaký dračí spánek. Normálně prospím po pořádném jídle tak týden. No nic, tohle bude muset stačit. Spím až do rána, kdy mne probere ten strašný a otravný zvuk. |
| |||
Jídelna - Pozemky - Kolej - Jídelna - Pokoj dlaci II především Mayli Po jídle si olíznu pysky, abych si neumazal oblečení, až ho budu brát do mordy. Vyrazíme ještě ven, pokud bude Mayli chtít. S tím, že tentokrát se i proměním a zapředu s ní hovor. Všiml jsem si, že většina studentů hlasovala a zajímal mne jej názor na věc. Nakonec jsme se shodli, že by bylo dobré hlasovat alespoň pro někoho, aby nakonec nepřišli dlaci zkrátka, kdyby neměli svého zástupce. Vyrazili jsme proto na kolej, abychom měli jak odhlasovat. Nad svým hlasem jsem uvažoval dlouho a převracel ho sem a tam, ale tak asi je úplně jedno pro koho budu hlasovat, protože většinově se asi netrefím. Mayli nakonec taky hlasuje a tentokrát se zapečeme u krbu ve společenské místnosti. Na můj vkus je tu trochu moc živo, ale prohřeje se mi kožich. Večeří nepohrdnu a dojdu si znovu naplnit břicho. Potom už se rozloučíme a zamíříme každý do svého pelechu. |
| |||
Jídelna - pokoj Dění v jídelně jsem vůbec nevnímala. Jediné, co mělo mou plnou pozornost bylo jídlo, kterého tu bylo dostatek. Až přebytek řekla bych. Ve své lidské podobě jsem tak pokrouceně seděla na židli a cpala do sebe jedno syrové maso za druhým. Během jídla jsem se všelijak vrtěla, přesedávala, skládala nohy pod sebe a před sebe a zkrátka nemohla jsem přijít na to, jak může být někomu sezení na židli pohodlné. Jakmile jsem skončila, vydala jsem se na chvíli prozkoumávat chodby školy. Čumák mě svědil a pálil z těch známých i neznámých pachů zdejších tvorů, proto jsem se potřebovala na chvíli odklidit. Tortun na obědě stejně nebyl, nejspíš byl pořád v hájence a mně se už za ním znovu chodit nechtělo. Chvilku jsem tedy bloumala po chodbách a ani jsem nezaregistrovala hlasovací urnu. Stejně nevím k čemu je. Ať už se v deskách, co jsem od školy po příchodu dostala psalo cokoliv, nic o hlasování jsem si nepamatovala. Na večeři nakonec dorazím taky, ale nezdržuju se příliš dlouho. Nacpala jsem se už u oběda, nepotřebuju jíst tak často. Vezmu si do ruky akorát dvě syrová masa a i s nimi se odklidím na pokoj, na který jsem narazila vlastně čirou náhodou. |
doba vygenerování stránky: 1.3869550228119 sekund