| |||
Vohňové rajón - Gábl cimra Všeci Tož po tem mlácení do kovadliny, sem dostal pekelné hlad. V pajšlu mně hřmělo, tak byl névyší čas, zvednót sicnu a odfakčit si to pro nějaké gáblík. Tož a že sem se hrnul jak velká voda, čmajznul sem kýtu a už sem to do sebe hrnul. Takhle sem to dělal, tak nějak furt. Do svýho novýho rajónu a pak na gáblík, zatím sem měl volno. Nějaký volby mě byli ukradený, ale tak ukecat to já sa nechám. Kór když z teho něco kápne. Sic škoda, že ta čičina, neví, že psat neumím, nějaký brblání mňa nechává chladným. Jedna dobře mířená, vždckaj vyřešila všecky chmury. |
| |||
RM1 - Jídelna - RM1 - Jídelna - Kolej dlaci a pokoj upírky 2 Alyssa, Kisa, Nybe, Miko všichni v jídelně Na Miko teda nečekáme, ale i tak mám před sebou pěkný výhled na pěkné prdelky. Do jídelny, ale dojdeme pozdě, takže se jídlo nekoná, ale to mi zatím problém neděla. Není to dlouho co jsem jedla a navíc, tady mám bezproblémový pravidelný přísun a to se zdá, že mi svědčí. Tak snad se nic nesemele. Všechno proběhlo v klídku, takže jsme dorazili na večeři včas, tak nějak jsme se pořád drželi v té samé sestavě. Sem tam se některá vzdálila, sem tam se někdo vrátil a tak. Taky jsem se na chvilku vzdálila, když jsem hlasovala. Přeci jen jsem emancipovaná ženská a pro právo hlasovat, kdysi některé umíraly. Po večeři se šlo pít, tak jsem zkoušela kolik toho moje regenerace dokáže odbourat. Chce to hóoodně chlastu, abych něco cítila. Teda toho klasickýho ne těch utrejchů co míchá Miko. Dokonce jsem šla omrknout svůj pokoj a s osazenstvem jsem byla vcelku spokojená. Žádní pavouci = luxusní bydlení. |
| |||
Louky, cvičení, kolej především Dolly „Já... Raději to budu zjišťovat sama,“ rozhodnu se. Nechci riskovat, že někdo zjistí, že nic vlastně neumím. A nebo že to co umím je pro zdejší školu nezajímavé. Doba po zdejším obědě do večeře nám poslouží k tréninku. Nakonec je jasné, že můj odhad nebyl úplně mimo. Zcela jistě to má co činit s rychlostí přesunu. Dle Dollyho jsem byla v jednu chvíli na jedné straně louky a pak na té druhé. Snažím se s tím pracovat, ale nic dalšího nezjistím. Snad jen to, že spouštěcím prvek je to, že se na dané místo chci přesunout opravdu rychle. Unavená se vracím spolu s mým kamarádem do školy, kde se on věnuje hlasování. Nakonec se rozhodnu, že budu hlasovat taky. Inu proč nehlasovat... Můj lísteček tedy putuje zatím jeho. Večer trávíme v tak živé diskuzi ohledně mých schopností, rodiny, toho jak jsme se sem dostali, že když mě zakručí v žaludku, je už na večeři pozdě. Snad tedy bude snídaně zase vydatná. |
| |||
Jídelna - pozemky - kolej -pokoj nikdo konkrétní V jídelně to vypadá, že se taky něco stane, potom co bílá dívka vyskočí na stůl a přepochoduje k němu k drakovi. Ale jen co se do něj pustí, budoucí zábavu překazí zmizení jídla. Nespokojeně se zamračím. A to vypadalo, že tu bude letecký den a pár trestů. Inu, nemůže být každý den posvícení. Počkám, jestli se nesemele ještě něco při odchodu, ale profesoři studenty sledují až moc bedlivě. Nakonec se tedy také seberu a vyrazím pryč. V hale se na chvíli zamyslím a to i při pohledu na hlasovací urnu. Nakonec do ní vhodím svůj hlas. Uvidíme co to udělá. Nakonec se za tmy vyrazím proletět. Teď by mne nikdo nemusel vidět. Vrátím se do školy a vzhledem k tomu, že všichni vypadají zalezle, tak se na chvíli usadím ve společenské místnosti. Pokud je tam společnost, vydržím někde v rohu je sledovat celou dobu, co tam budou. Až jako poslední odejdu ze společenské místnosti na svůj pokoj, abych se prospal. |
doba vygenerování stránky: 1.4177119731903 sekund