| |||
Posun na nový den Jídelna - kolej - pokoj upírky I nikdo konkrétní Nakonec za oběma dokráčím do jídelny, kde spořádám dva džbány krve. Skutečně mi z těch nervů vyhládlo. Ani nevím, kdy jsem naposledy byla klidná. Zatracená Alla být trochu více proklanová, nemusela jsem být tady, kde se blbě loví. Nicméně krev a plný žaludek mne poněkud uklidní, takže se rozhodnu, že si nebudu cuchat nervy a vydám se po jídle rovnou do společenské místnosti naší koleje. Pokud se tam objeví Alfa, přesunu se do pokoje. Relaxuji a sleduji zbytek koleje. V šest si zajdu ještě pro jednu várku krve, než vylezu do svého hnízda v pokoji a uložím se ke spánku. |
| |||
Jídelna (oběd) - kabinet a pokoj Faife - Jídelna (večeře) - kabinet a pokoj Faife Oranil a pak už nikdo další V jídelně probíráme s Oranilem nemilou realitu vyžadující změnu přístupu minimálně mou, ale podle mého všech profesorů. To co se stalo nevypadá zrovna růžově a popravdě, jsem zvědavá jak se to všechno vyvine. Doufám ale, že Oranil přehání aspoň trochu. Nakonec se rozloučíme a každý se vydáme do svého pokoje. Čas do večeře trávím pročítáním karet a připomenutím si základních léčivých lektvarů, které by mohli pomoci. Pak jdu na hlídku u večeře, kde potkávám jak kolegyni Stephanie, tak kolegu Tortuna. Sama se během hlídky najím a po večeři se ještě pár desítek minut prohrabuji kartami studentů, abych si je co nejvíce dostala do hlavy, ale pak jdu a zalehnu. Zítřek nás jistě čeká plno zajímavých událostí. |
| |||
Jídelna Dění v jídelně jsem vůbec nevnímala. Jediné, co mělo mou plnou pozornost bylo jídlo, kterého tu bylo dostatek. Až přebytek řekla bych. Ve své lidské podobě jsem tak pokrouceně seděla na židli a cpala do sebe jedno syrové maso za druhým. Během jídla jsem se všelijak vrtěla, přesedávala, skládala nohy pod sebe a před sebe a zkrátka nemohla jsem přijít na to, jak může být někomu sezení na židli pohodlné. Jakmile jsem skončila s večeří, vydala jsem se na chvíli prozkoumávat chodby školy. Čumák mě svědil a pálil z těch známých i neznámých pachů zdejších tvorů, proto jsem se potřebovala na chvíli odklidit.Tortun na večeři stejně nebyl, nejspíš byl pořád v hájence a mně se už za ním znovu chodit nechtělo. Chvilku jsem tedy bloumala po chodbách, dokud jsem zcela náhodou nenarazila na svou kolej. |
| |||
Před posunem času Chodba před knihovnou Lailah, Rara Čekala jsem odpověď od Rary, která na mě dál jen mlčky zírala. A mě začínala docházet trpělivost. Chtěla bych odpovědi pokud možno teď protože kdo ví kdy jí zase potkám a hledat po škole se mi jí teda rozhodně nechce...navíc když dokáže procházet skrze zdmi. Odkašlu si, kdyby náhodou zapomněla že tady jsem. "Takže?" zeptám se netrpělivě. Asi mi nebude moct odpovědět na všechny otázky, ale alespoň něco by mi říct mohla. Nakonec z jsem z ní dostala jen odpověď kterou už jsem si stačila dát sama. "Tak díky" zamručela jsem jen když v zápětí na to zmizela za zdí. Pár vteřin jsem se naštvaně mračila na místo kde zmizela. nechtěla jsem se nad tím příliš zaobírat, ale vytáčelo mě že mi nedala vlastně žádnou odpověď. Snad jen proto že to sama nevěděla. Zaraženě jsem zamrkala když se v chodbě objevila Lailah. Ušklíbnla jsem se jak se při pohledu na mě zastavila, než pak váhavě pokračovala. To je to semnou až tak špatný? Vážně jsem doufala že není jedna z těch co umí číst myšlenky. Protože bych vážně nechtěla aby slyšela ty moje. Vlastně ani já sama bych je v téhle podobě obšas raději neslyšela, ale já mám smůlu. Ne že by se týkaly jí, ale protože většina z nich není zrovna...pozitivní. Svěsila jsem hlavu a promnula si levcačkou oči. Pravou ruku, rudou od stále čerstvé krve jsem nechala volně svěšenou podél těla. Jak jsem se vzpamatovala došlo mi že rána na mojí dlani pořád trochu krvácí. Lailah snad ta poslední koho bych chtěla v téhle podobě potkat. Dlouze si povzdechnu než hlavu zase zvednu a pohlédnu na přicházející Lailah. "Teď vážně nemůžu...jestli chceš můžeme se tady sejít po čtvrý..." navrhnu jí se co nejvlídneji dovedu, ale i tak to zní spíš jako drzé odseknutí. Jak jinak. Nechci jí odmítnout protože kdo ví kdy se zase najde chvilka času, ale teď vážně není vhodná chvíle něco řešit. Nečekala jsem co mi odpoví a rychle se klidila pryč. Vážně jsem si jí nechtěla poštvat proti sobě takže tohle bylo asi to nejlepší co jsem mohla udělat. Moje kroky pak mířily rovnou do pokoje a koupelny. Po více než hodinové sprše jsem se šla ještě projít. Kolem hlasovací urny v hale jsem opět prošla jako by tam ani nebyla. Na hlasování jsem neměla ani pomyšlení. Když jsem se vrátila zpátky do školy šla jsem rovnou do společenky. Ne že bych měla strach že bych někoho vzbudila, to mi bylo vážně jedno, jen jsem se bála že po dnešku bych s nima na pokoji nevydržela...alespoň ne bez toho aniž bych sama nevyvolala nějaký problém. Těch už bylo až až. Dlouhou dobu jsem jen nepřítomně koukala do poskakujících plamenů v krbu než jsem tvrdě usnula. Kdyby se mě někdo pokoušel vzbudit měl docela smůlu, to se povedlo až školnímu "zvonění". Přítomnost Společenka směs - knihovna Probuzení gongem bylo stejně příjemné jako kdykoliv jindy, takže vůbec. Ale tentokrát mám pocit že jsem se poprvé pořádně vyspalam od doby co jsem tady. Po noci strávené na pohovce se cítím líp než ve vlastní postely. Jestli to bylo tím že jsem nebyla v přítomnosti těch démonek nebo něčím jiným nevím. V relativně dobré náladě se vydám rovnou na snídani. Je těžké nazvat to dobrou náladou přes všechny ty negativní pocity a myšlenky které neustále mám. V jídelně se nezdržím moc dlouho, jen rychle sezobnu něco malého a odeberu se do knihovny. Měla jsem pár hodin před první hodinou, ale to by mělo stačit. Hned po vstupu požádám knihovnici o to samé jako když jsem tu byla předtím, kdy jsem byla tak nepěkně vyrušená tím klukem. |
| |||
RM4 - jídelna - kolej čarodějů Vydám se do jídelny kde si všimnu že jsem dorazila pozdě ovšem potom si vzpomenu že tu je kuchyňka, aspoň o tom Hope mluvila když jsem vtipkovala že pokud budu chtít toasty a kávu dostanu holínky a kýbl. Tedy vzhůru do kuchyňky kde však nějakou dobu stojím a zírám protože mi zde chybí Hope aby mi poradila, také nevím zda je vhodné se o to pokoušet po tom kotlíkovém incidentu. Na druhou stranu žádná víla nevystřelila kotlík takhle vysoko když obsah nechtěl ztuhnout a já si chtěla poradit jinak. Usměji i když matce to tehdy tak vtipné nepřipadalo a dostalo se mi kázání o trpělivosti. "Tohle mně děsí, tohle taky, tohle nevím co je, tohle taky ne ... a radši nechci vědět co je tohle. Copak se tu nenajde nikdo kdo by pomohl ubohé víle?" Nakonec se mi podaří uvařit aniž by to vypadalo že vařím pro celou kolej nebo že se zde odehrála krutá bitva. Je to docela dobré, Ary ty dneska boduješ si v takové formě že by ses měla vrhnout na ten úkol. Tedy taková je původní myšlenka se kterou usednu s blokem a tužkou a ponořím se do tohoto tématu tak že pro mně okolí přestane existovat, doslova když se potom probudím s obavami se podívám na blok kde jsou tři krasopisně psaná slova: Výhody černé magie. Vzdychnu a chopím se znovu tužky ta je však zlomená, beru to tedy jako znamení osudu a jdu spát. "ÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ."to je opět hlas vyplašené víly když se ráno ozve gong. Tentokrát spadnu z postele a když se o ní opřu poznamenám dotčeně: "To nás nemůžou budit nějakou jemnou hudbou, tohle by vzbudilo i mrtvého. Promiň Reveri ..."dodám a potom se vydám do koupelny kde se upravím. Když jsem se svým vzhledem dostatečně spokojená obléknu se a vydám do jídelny na snídani. |
| |||
RM1 - jídelna - kolej směs A pak přijde čas na oblékání což je u mně právě ta potíž, můžu bušit na vedlejší dveře a doufat že mně Deteris vezme na milost nebo hledat něco čím bych se zahalila. Protože pochybuji že by mou snahu zakrýt rukama aspoň něco uznali profesoři za dostatečnou, hledám dokud se mi nakonec nepodaří v jedné místnosti najít osušku. Já za to nemůžu, já udělala všechno co bylo na té pitomé ceduli bohužel Deteris na mně měla stejný názor jako Lilith. Doženu holky na schodech a Nybe se nás po cestě do jídelny ptá jakou legraci máme v úmyslu i když ona se o jednu postará přímo tam když se rozhodne oznámit tomu červenému drakovi aby se posunul. Už vidím jak do ní ten červený drak strčí a Nybe se bude kutálet přes celou jídelnu, jenomže jsme přišli pozdě a tak se nám naskytne nedocenitelný pohled na odjíždějící metro. Mám pocit že jen jedna nebo dvě dívky by pochopily co tím myslím. Otočím se a odejdu v hale mi dojde že bych měla hlasovat a tak nakonec napíšu první jméno které mně napadne vhodím to do urny vydám se do svého pokoje. Hodím osušku na zem a protože podnětných zážitků bylo pro tento den dost rozhodnu se jít spát. Tentokrát už mně gong nevyleká a tak jdu ráno do koupelny kde se opláchnu, učešu a nalíčím, pak se obléknu a vyrazím do jídelny. Můžu si to teď vynahradit co mám první hodinu ... meditace to se hodí ... Pak mi rozvrh vypadne z rukou a já si málem ukopnu prsty, dokulhám tedy ke stěně a počkám až mi v prstech přestane pulsovat. Nechoď bosá pokud v tom nemáš ... nebo to chtělo dávat větší pozor kam šlapu. |
doba vygenerování stránky: 1.3417091369629 sekund