| |||
Chodba-márnice Alfa, Oberon, Abby To cosi mě vede někam do sklepení. Na to že má zavázaný oči, tak jde úplně v pohodě… no tak nic. Beru to zpátky. Cosi totiž zahlo a vrazilo přímo do skříně. Rozhodnu se to nekomentovat a jdeme dál do další místnosti. V ní leží dva kluci, jeden menší připomínající maso nechané moc dlouho na ohni a větší bez jakéhokoliv pořádného zranění. Tady se to asi taky činilo. Náznaky čehosi moc nevnímám. Nemusím, je jasné co po mě chce. Nejdřív dojdu k velkýmu. Jen ho posadím a opřu o nejbližší skříň (mrazák). “Seď a čekej.” Pak se otočím na tu, co mě sem dovedla. “A ty na něj mluv, aby zůstal při vědomí.” Už se konečně dostanu ke škvarku, dřepnu si k němu a ujistím se že vnímá. “Odnesu tě na ošetřovnu, jenže si hodně spálený, takže to bude bolet a na bolest nic nemám, jen tohle.” Vytáhnu svoji dýku a přiložím mu rukojeť k ústům. “Zakousni se, není to moc, ale pomáhá to.” Jestli se zakousne nebo ne, je na něm, nutit ho nebudu. Následně si ho vezmu do náruče a svižným krokem jdu k ošetřovně. |
| |||
Chodba před ošetřovnou - Márnice Eric Osoba souhlasí a tak bez váhání vyrazím chodbou zase zpátky do márnice. Cesta tam už je o mnoho jednodušší, stačí jít za vlastním teplem a následovat místa kde je kámen ještě horký. Před dveřmi laboratoře jsme během chviličky. Rovnou vejdu dovnitř a mířím ke druhým. Tady už kvůli chladu z táhnoucímu z márnice stačilo moje tepelná stopa vyprchat a tak k posledním dveřím zabočím příliš brzy a narazím do první komory, jen co vejdu. Rychle se z toho oklepu a jdu dál až do márnice. Už ve dveřích ukážu na dvojici svalenou u mrazáku na protější straně. Pak ukážu na něj, zpátky na ně a pak nahoru. Zkrátka se mu snažím naznačit ať je odnese pryč. O zmínku o ošetřovně se ani nepokouším, to by bylo na věky. Když přece i já pochopím že by takhle zranění měli na ošetřovnu, musí to pochopit každý. Nepoznám který z nich je na tom hůř, ale on to snad pozná. |
doba vygenerování stránky: 1.407240152359 sekund