| |||
RM1 - Jídelna holky, Raxan Nakonec všechny staknějak souhlasily že se přesuneme do jídelny. A protože já se nemusela zdržovat oblíkáním šla jsem jako první. Sonja byla hotová úplně první, až jsem se trochu divila jak na sebe stihla to oblečení tak rychle dostat. Asi už to má naučený. To já si vždycky včechno oblíkla buď obráceně nebo naruby, ale to mi bylo úplně jedno. Uchechtnu se jak si Sonja prohlíží ostatní při oblíkání. Taky jsem se nad tím nachvilku pozastavila, ale nic zajímavýho mi na tom nepřišlo. Prostě se obíkaly. Jen jsem pokrčila rameny a dál už se tím nezabývala. "Tak co máte v plánu nějakou tu srandu?" vyzvýdám od holek zvědavě během našeho hromadného přesunu do jídely. Jak vejdu do jídelny hned se moje nálada o něco zhorší, ne jenom že je tu ta protivná holka co by zasloužila nějakou nechtěnou náhodou spadnout z fakt velký vejšky, ale červenej navíc zabírá skoro celej prostředek. Tak to jako ne tohleto. Rázně si to vykročím ke stolu. Obcházet se mi ho nechce tak, použiju židly vedle bělovlasího jako schod a dál pak pokračuju po stole. Zastavím se až před rohatou kde se otočím čelem k červenýmu drakovi. "Héj...hele červenej, co kdyby si se přestal roztahovat, zase!" houknu na draka před sebou. Možná bych se vešla, ale proč se tlačit že? Takhle aspoň bude sranda. I když tenhle vypadá že bude starej a mrzutej. A jestli se rozhodne že mě bude ignorovat budu si muset získat jeho pozornost jinak. |
| |||
MT02 --> Schodiště v přístavbě --> Druhé patro – chodba v přístavbě Chrys, Rosamundelia, Aine, Rara Ještě jednou jsem profesorovi poděkovala, zrak mi padl na jeho dárek, třpytivý náramek na mé ruce, a pak už jsem pomalu odešla z učebny. Krystaly pozvolna mizely, dost možná už ani on nebude čekat na svého studenta. |
| |||
Vířivkový bazén - oběd Ylrys, všichni v jídelně Když upírek odkráčí, tak se ten zajímavý tvor nějak zasekne. Po několika dlouhých minutách jejího pozorování nakonec odplavu se ještě protáhnout. Ovšem čas uplyne jak voda, mnohem rychleji než bych čekal. Nakonec se tedy svižným krokem vydám do jídelny, vzhledem k tomu, že bych do sebe také měl hodit nějaké to jídlo. Při vchodu se vyhnu dívce za dveřmi. Zamířím doprava ode dveří, do místa, kde je méně tvorů, abych se v klidu najedl a mohl pozorovat dění. |
| |||
Jídelna Pokývala jsem hlavou na jeho moudro. I když jsem na to za tu dobu už stačila přijít sama. Na myšlenky že bych si do něj kousnout mě přivedl až on. Sama jsem se jim do té chvíle poměrně pracně vyhýbala. Byla jsem od něj opravdu jen kousek a nemusela bych se ani nějak namáhat A spálit ho bylo snad ještě jednoduší. Ale ne. Chtěla jsem přeci něco jiného. Naprázdno jsem polknula a oprátila pozornost k jeho jídlu a jinak se nepohnula. I když on myšlenky zřejmě číst neumí, nechtěla jsem aby to dopadlo jako s Lailah...ta to totiž nevzala moc dobře. Podobným myšlenkám...a chutím se mi vyhýbá jen opravdu těžko. Budu si na to ale muset dávat větší pozor. Pohyb jeho jedné ruky k náramku na té druhé mi samozřejmě neunikl, stejně jako šupinový vzor jeho brnění. Jak jsem čekala s otevřenou pusou i mě začínalo být trochu trapně. To ale bylo jeho vinou. Ale na rozdíl od něj, na mě to nebylo poznat. Vážně jsem doufala že vážně nemá vplánu zalést pod stůl. Protože bych ho odtamtud neměla jak vytáhnou, teda alespoň bez toho aby se mu něco nestalo. Nakonec ale sebral svojí "mužnost" a sousto mi dal. S pevnou stravou jsem zatím neměla příliš zkušeností. Vlastně jsem doteď měla jen krev nebo energii těch kteří měli tu smůlu že jsem byla zrovna vyhladovělá, takže jsme se nějak neobtěžovala s kousáním a rovnou sousto zhltla. I když tomu omáčka trochu pomohla, nebylo to dost abych se skoror nezadusila. |
| |||
RM1 - jídelna Všechny(všichni) Když se potvůrky shodly na obědě, tak než bys řekl švec byla jsem u své hromádky s oblečením a stejnou rychlostí jsem eecdo něj i nasoukala a pak jsem si užívala pohledů na oblékání ostatních. Pokud se některá chovala až příliš cudně, napomenula jsem ji nespokojeným mlasknutím, které doprovázelo můj šibalský úsměv. Co by někteří chlapíci dali za můj výhled. "Tak teda vstříc jiným tělesným potěšením." Otevřu dveře a pustím prdelky před sebe. |
| |||
Učebna 105MM - jídelna Stephanie French a nikdo konkrétní Už mne unavuje jak neustále na této škole neberou v potaz mě potřeby. Zajimalo by mě co je v tom čaji, že mi ho tak neustále vnucuje. Jistě bylo moudré rozhodnutí se mu vyhnout. "Dobrá tedy. Bylo mi potěšením. Nashledanou" pronesu naučenou frázi, zvednu se a odkráčím do jídelny. Kde doufám bude něco vhodného k jídlu. Musím si prostudovat pečlivěji školní řád, vážně uvažuji o tom, že bych opustila tuto podobu. Jelikož mi zdejšío osazenstvo nestojí za tu snahu, aby mohli shlížet na mou dokonalou postavu, zářivé vlasy, sametově jemnou pokožku a mohli si užívat můj líbezný hlas. I když jako tygr nejsem o nic méně oslnivá. |
| |||
Kraj jezera - jídelna nikdo konkrétní Na poslední zavrčení plecháče jen mrsknu ve vzduchu ocasem a nechám to být. Zdrželi mne mnohem více, než jsem si myslel a tak prosvištím nad pozemky jak nejrychleji to místní podmínky dovolují. Jestli cestou smetu pár dvounožek nebo jiné havěti, je mi celkem jedno. Poněkud tvrději přistanu na dvoře a chci se protáhnout v dračí podobě, ale škola moc nespolupracuje. S ne příliš nadšením vrčením se přeměním do démonské podoby a přejdu svižným krokem do jídelny. Tam se opět proměním do dračí podoby a dostanu se doprostřed místnosti k Rudému. S mým příchodem se velmi citelně v místnosti ochladí. Nějak nemám snahu krotit se. Neodpustím si do červeného drcnout bokem, když se uvelebuji u dračí mísy masa. |
doba vygenerování stránky: 1.4431211948395 sekund