| |||
Jídelna Soustředia jsem se jen na rudou tekuninu kterou jsem z počátku hltala, ale teď jsem si vychutnávala každý malý doušek. To že mě ten kluk vedle sledoval mi ovšem neuniklo, ani jeho pohled a ani jeho myšlenky. Ze začátku jsem si ho nijak nevšímala, když ale úplně zapomněl že má před sebou oběd a je si mě dál prohlížel. "Řekni... copak je na mě tak zajímavého? Nebo na tom že piju krev" rozezněl se mu po chvilce v hlavě můj vnitřní hlas. Snad by si stačilo jen počkat a nemusela bych se ani ptát. Ale třeba by mi toho mohl povědět víc než kdybych jen naslouchala jeho myšlenkám. Položila jsem pohár na stůl, ale z ruky ho nepouštěla, a obrátila se k němu čelem. "Nedáš mi kousek? Chtěla bych vyzkoušet něco nového...a sis asi všiml sama jaksi nemůžu" Lehce jsem kývla k tomu co měl ma stole on. Dívce sedící hned vedle mě bylo asi dost horko, přeci jen byly moje ruce horké tak že jsem pohým dotykem spálila židly na popel a z poháru udělala rozteklé cosi. Nedivila bych se tedy kdyby si chtěla přesednout někam trochu dál ode mě. |
| |||
Jezero - Jídelna Železňák, lekloň, všichni v jídelně "No moc nekoukej, je to pravda," odtuším na ten pohled druhé polovičky s mírným vrčivým podtónem. Když zavrčí Železo, věnuji pohled jemu. Pokud by se dalo z dračí mordy vyčíst jasně emoce, můj výraz by říkal jistá apatie vůči snaze Železa působit drsně. "Je to poměrně zajímavá schopnost. Ale očividně pod VAŠI úroveň." Dodám jízlivě a nakloním hlavu lehce na stranu. Protáhnu se a zvednu se. "No užijte si snahu nepůsobit komicky, až poletíte za Ním," popřeji jim a pokud mne nechají letět, přesunu se do jídelny, k pořádnému žvanci masa. |
doba vygenerování stránky: 1.3618869781494 sekund