| |||
Jídelna Lehce jsem přikývla na jeho vysvětlení. "No jsem v upírí koleji...ale o tom že patřím mezi upíry jsem až dodnes vlastně ani nevěděla..." odpověděla jsem trochu nejistě. Měla bych si pak něco zjistit o upírech a vůbec o sobě celkově...to ale asi nebude zrovna snadné."Ani toho o upírech moc nevím... vlastně o nich nevím nic ale zatím se mi zdá že upíři nebudou jediní komu vadí...". Vlastně když jsem se nad tím tak zamyslela tak jsem snad ještě nikoho takového nepotkala, nikoho komu by to nevadilo. A dívka která seděla mezi námi očividně taky nebyla vyjímkou, když si hned po mém příchodu přesedla. Chvilku jsem se pozastavila nad jejímy myšlenkami. Měla pravdu, tohle by mohl být opravdu problém. S mou žádostí o kousek svého oběda souhlasil, i když trochu nejistě. Docela mě pobavilo že měl podobnou představu jako já, jako kdyby by snad četl myšlenky. A protože mě samotnou nic jiného nebo lepšího nenapadlo, rozhodla jsem se mu to navrhnout, i když jemu se to asi moc zamlouvalo. Dopila jsem to málo co mi ještě zbylo v poháru, odložila ho zpět na stůl a přisunula si k němu židly o něco blíž. Opřela jsem si ruce o kolena když jsem se k němu zvědavě naklonila. Rychle jsem si olízla od krve rudé rty než jsem mu odpověděla. "No vlastně jsem měla na mysli něco podobného jako ty...jen jedno, dvě sousta..." odpověla jsem a z mých slov mohl cítit nepatrný náznak pobavení. Otevřela jsem pusu čekala jestli se teda rozdělí nebo ne. |
| |||
Hlavní hala – u hlasovací urny --> MT02 Alfa, Rosa, Chris Cítila jsem za sebou myšlenky Alfy, ale to mě nedonutilo se ohlédnout. Nic se nestalo. Jistě. Protože jsem to nedovolila. Ano, její logika byla správná, ale... Dolly... Nasucho jsem polkla. Nyní bylo snazší snést pomyšlení na jeho osobu, když jsem se občerstvila, i tak to ale nebylo příjemné. To, že chci ulovit jiné, neznamená, že se nechám lovit. Cítila jsem tu zvířecí část uvnitř sebe samotné, snahu lovit, ale i se bránit. Krvelačnost, která mi dřív byla naprosto cizí, a která se stupňovala s narůstající žízní. |
| |||
Jídelna Aliana, Alfa Trochu sebou poplašeně cuknu, když se dívka, na kterou jsem poněkud nezdvořile zíral, ozve. Sklopím okamžitě pohled. "Omlouvám se, jen mne fascinovalo, že dokážete dotykem zpopelnit židli a přesto to vypadá, že patříte mezi upíry. Upírům většinou žár vadí, minimálně podle toho co vím," vysvětlím jí, proč mne to tak fascinovalo, abych alespoň zdůvodnil své nevhodné chování. Když mne požádá o kousek mého oběda, napřed se trochu zmateně podívám na svou misku a na ni, ale během jejích slov mi to dojde. "Ach. Jistě," odtuším, i když z mých myšlenek může vědět, že jsem dost nesvůj mou vizí, jak ji krmím. Má mentalita a vychování jsou dost jiné a tak mi to přijde dost... Zvláštní. Po Alianě jen hodím pohledem, když se zvedne a přesedne si na druhou stranu. Nedivím se jí, s příchodem dívky je tu poněkud tepleji. "Jak... Jak to chcete... Mmm. Provést?" zeptám se nakonec a prohlížím si její pásku přes oči. Všechno na téhle dívce mne fascinuje. |
| |||
Chodby v přízemí - Dvůr Jennie Jen se na ni neurčitě usměji, když z ní vypadne, že má ještě dost od snídaně. Když však navrhne jít trénovat, úsměv se rozšíří. "To zní jako dobrý nápad," přikývnu a pokynu ji ke dveřím, které ji, když k nim dojdeme, podržím, aby mohla vyjít ven. Nadechnu se nočního vzduchu a podívám se na ni, ať vede. |
doba vygenerování stránky: 1.5130181312561 sekund