| |||
Jezero - Jídelna Železňák, lekloň, všichni v jídelně "No moc nekoukej, je to pravda," odtuším na ten pohled druhé polovičky s mírným vrčivým podtónem. Když zavrčí Železo, věnuji pohled jemu. Pokud by se dalo z dračí mordy vyčíst jasně emoce, můj výraz by říkal jistá apatie vůči snaze Železa působit drsně. "Je to poměrně zajímavá schopnost. Ale očividně pod VAŠI úroveň." Dodám jízlivě a nakloním hlavu lehce na stranu. Protáhnu se a zvednu se. "No užijte si snahu nepůsobit komicky, až poletíte za Ním," popřeji jim a pokud mne nechají letět, přesunu se do jídelny, k pořádnému žvanci masa. |
| |||
Jídelna Aliana, Alfa "Je to škola. A poměrně mírná. Čistě čarodějnické školy, co jsem tedy slyšel, umějí být náročnější," pokývnu hlavou, že to nic není. Do jídelny vkročíme jako jedni z prvních, takže můžeme zabrat libovolná místa. Nechám Alianu vybrat místa a následuji ji ke vzdálenému konci jídelny. Celkem překvapeným pohledem očastuji židli, která se nachází vedle nás. Co je na ni tak zvláštního, že potřebuje vlastní židli? Zauvažuji, než si přitáhnu nějaké základní spektrum oběda. Rýže, ryba, omáčky... Sleduji dění v jídelně, takže mi očividná hádka dvou dívek neunikne. A když se pak přesune jedna z nich vedle nás, na tváři se mi objeví chápavý výraz. Pokud pálí co je u ní, pak dává smysl vlastní vybavení. Co mne však ještě více zaujme je to, že pálí a přitom pije krev. Dost... zvláštní kombinace. Tak se zamyslím, že dokonce zcela přestanu jíst a jen si dívku prohlížím. |
| |||
Chodby v přízemí Jennie Oči se mi rozzáří, když promluví o svém daru. "To zní skvěle. Trénovat se vyplatí," odtuším vesele na její slova a nevypadá to, že bych ironii v jejím hlase nějak zaregistroval. Když však zmíní oběd, překvapeně zamrkám. "To už?" zeptám se a překvapení je v mém hlase znát. Nějak si nemohu zvyknout na to, jak moc často tady jedí. Přijde mi to jako až moc. Nakonec mi však dojde, že jsem vlastně neodpověděl. "Tedy jistě, jestli máš hlad, rád tě doprovodím..." přikývnu na souhlas. |
| |||
Jídelna Bylo od ní trochu unáhlené, myslet si že si z ní chci udělat oběd. Tak to vůbec nebylo, nechtěla jsem z ní mít oběd, chtěla jsem jen...ochutnat. Chvilku trvalo než mě to přešlo, ale nakonec jsem ze sebe přeci jen dostala co jsem chtěla "Nemusíš se rozčilovat, vždyť jsem ti nic neuděla...jsem jen zvědavá a asi jsem se jen nechala trochu unést" odpověděla jsem. Dělá jako kdyby ona snad nikdy nezatoužila po něčí krvy. Vzpomněla sem si na toho chlapce, v jehož přítomnosti cítila tak palčivou žízeň. Hned jsem tu vzpomínku ale zavrhla, protože to nebyla zrovna příjemná. I když mě ta náhlá touha po její krvy trochu přešla, asi mi to bude ještě nějakou dobu vrtat hlavou. "Líbíš se mi...takže se neboj, nechci aby jsi skončila nějak takhle" pomalu jsem zvedla ruku a ukázala na hromádku popela a skoro pokrouceného čehosi co ještě před chvílí bylo pohár. Z jejího varování ani výhružných pohledu jsem si příliš nědělala. Co by mi asi tak mohla udělat? Nic vážnýho bez toho aniž by při tom ublížila sama sobě. A kdybych si o něco pokusila, jistě by to hned poznala protože jsem se nijak nesnažila skrývat svoje myšlenky. Chtěla jsem se jí ještě zeptat na pár věcí, ale Lailah se rychle rozhodla že bude lepší odejít. Tak to jsem úplně nechtěla. Jen jsem za ní otáčela hlavou zatímco ona zmizela z jídelny. To je čím dál tím lepší, dneska se mi vážně daří. Seskočila jsem zpět na zem a šla si najít svůj tác. Když ho tu měla ona, ten můj tu taky někdy bude. Nakonec jsem našla cedulku se svým jménem. Nějak jsem nad tím nepřemýšlela a jestli mi neshořela pod rukou jako ta předtím usedla jsem. Trochu nejistě jsem nahlédla pod poklop a spokojeně pokývala hlavou když jsem tam našla pohár s krví. Popravdě by mi nevadilo kdyby tam bylo cokoliv jiného co je na stolech. Po krvi jsem ale toužila nejvíc, takže jsem se bez dalšího váhání jsem se vrhla na pohár. |
doba vygenerování stránky: 1.4587330818176 sekund