| |||
Útesy - jídelna Lailah, Alfa a všichni v jídelně "A to jsi nikdy nepotkala někoho bez sluchu? Protože hluchota není doména mého druhu a žádala bych tě o to ač bych byla pavouk, jednorožec, nebo třeba nafukovací žába na provázku," odseknu jí na její uštěpačnou poznámku a přimhouřím o něco oči. Jak se mi změnila nálada do této, mé pacičky nejsou sklapnutá u těla, jako běžně, ale začínají se roztahovat, abych kontrolovala prostor kolem mne a byla připravená na cokoliv. Nad jejími slovy zauvažuji a nakonec kývnu hlavou na souhlas. "Dobrá. Děkuji ti za vyřízení. Budu nad tím uvažovat," svolím nakonec do mírnějšího tónu. Když navrhne jídlo, od křídel se pohledem vrátím k ní a usměji se, až odhalím všechny špičaté zuby a klapnou mi pavoučí kusadla. Vypadá to trochu... No jak si to přebere. "To není špatný nápad. Tedy vzhůru k jídlu," pronesu nakonec, ale podezřívavý pohled hodím po Alfě ve vypáleném kruhu trávy, protože před ní rozhodně nejdu. |
| |||
Útesy "Podle čeho jsi usoudila že mi na něčem nezáleží? Snad podle toho že místo stoho abych stála tak ležím? Co to je za nesmysl?" zeptala jsem se jako vždy vyrovnaným tónem. Ani trošku mi to nedávalo smysl. "Kdyby mi na tom nezáleželo nežádala bych nikoho o pomoc a prostě bych to nechala plavat...pravdou ale je, že vůbec nevím co dělat ani jak pořádně reagovat. Ještě nikdy jsem něčí pomoc nepotřebova". Vlastně když se nad tím tak zamyslím tak jsem za těch pár týdnů s tolika bytostmi jako dnes ani nemluvila. Začínala jsem mít pocit že se situace pomalu zvoršovala a já nevěděla co s tím...a tak jsem mlčela zatímco se bavily. Možná bychom se mohly zeptat nějakého učitele který umí číst myšlenky a ten rozhodne jestli mluvím pravdu nebo ne. Napadlo mě po chvilce. Tenhle nápad měl ale háček protože záleželo na tom jestli mu bude Diagh věřit takže jsem nic neříkala. Lailah měla pravdu, byla to "naše" věc a ona s tím neměla nic společného. Přesto jsem ji ale byla vděčná že vyřídila moji omluvu. Asi jsem se na to dívala jenak než Diagh, protože já jsem nechápala proč by si myslela že bych se ji snažila nějak rozptýlit. "Jestli to chce nahlásit, nebudu jí v tom nějak bránit...já se jí chtěla jen omluvit a vysvětlit jak to bylo" prohodila ohledně nahlašování. Myslím že jak ták Diagh víme že kdybych to udělala úmyslně tak by o tu ruku přišla. Dlouze jsem se protáhla a zamávala rukama zdviženýma k neby, trochu jako malé dítě. "Když tě napadne tak prostě uleť ne?" reagovala jsem na její obavy že by ji snad Diagh mohla napadnout. Proč utíkat když máš křídla? Jak na Lailah opět přišla žízeň taky jsem zatoužila po tom něčeho se napít. "To je dobrý nápad" souhlasila jsem hned s návštěvou jídelny. Posadila jsem se tedy a čekala jestli bude Diagh také souhlasit, nebo si půjde po svých. Sama jsem se zapomněla podívat kde vlastně jídelna je a mapku jsem zapomněla ve společenké místnosti. |
| |||
Útesy Alfa, Diagh Poznámku Alfy ohledně toho, zda je andělem i Aine, která se kolem nás nejspíš mihla, aniž bych ji pořádně zaregistrovala, jsem okomentovala jen přikývnutím. I když vlastně kdo ví. Těžko říci, co je definice anděla, ale něco z něj má, podle toho, co mi sama řekla. Trošku mi bylo líto, že jsem s ní pořádně od toho incidentu nemluvila. |
| |||
Před ošetřovnou - ordinace - hala u nástěnky - jídelna všichni cestou... Jakmile postávající odejdou, přemýšlím, co dál. Těžko mohu dělat prohlídky jen já. Nemám dostatečné znalosti o léčbě, natož abych dokázala posoudit stav studentů a dělat jen diagnózu psychickou, na to tu mám soukromé hodiny. Váhám trochu co dál. Bylo to přání ředitele a to by se mělo plnit. Jenže, kam zmizel Rubus? Bez něho to nemá valný smysl, přemýšlím a kompletně tak ignoruji dívku s částečně pavoukovitým tělem, jenž kolem mne prošla. Nakonec se rozhodnu jednat trochu na vlastní pěst. Vrátím se do ordinace a na dva papíry napíši informaci, že se prohlídky momentálně odkládají na neurčito kvůli personálním problémům. Jednu cedulku dám na dveře ordinace s druhou se vydám na chodbu k nástěnce. Zde papír připevním přes soupis prohlídek. Odtud se vydám do jídelny, kde jak doufám najdu někoho dalšího ze sboru. Cestou přitom míjím dvojici studentů na chodbě. Uvnitř jídelny mi štěstí opravdu přeje. Oranil. Okamžitě vyrazím jeho směrem. Jen kvůli zvuku hltání masa na chvilku spočinu pohledem na rudém drakovi. Pak pozdravím kolegu a posadím se vedle něho. "Mohu se zeptat, nevíš, kam se poděl Rubus? A co se to děje se školou?" neváhám ani vteřinu se svým dotazem. |
| |||
Pozemky - jídelna Potom, co si pořádně protáhnu křídla, tak mi zakručí v břiše. Přišel čas na pořádné žrádlo. Zamířím tedy zpět ke škole. Proměním se, abych si neodřel šupiny a vejdu do jídelny, kde věnuji jen velmi krátký pohled Fialové, než obejdu stůl a opět se proměním. Mé velké tělo rozhodně nedovede uspokojit lidská titěrná pusa a přísun, co zvládne dodat. Na nic nečekám a pustím se do největší velké nádoby masa v čele stolu. |
doba vygenerování stránky: 1.7234568595886 sekund