| |||
Jídelna --> Hlavní hala – u hlasovací urny Alfa Na Alfinu otázku ohledně hlasování jsem ještě v chodbě stihla záporně zavrtět hlavou. A budu to muset napravit. Jenže... Nechtěla jsem domýšlet dál. Vedle Alfy jsem vůbec některé věci nechtěla domýšlet. |
| |||
Ošetřovna - pokoj - jídelna Nejdřív zmizel ošetřovatel a chvíly po něm i profesorka. Ještě chvilku jsem tam seděla ale potom jsem i já šla pryč. Oběd ještě nebyl takže jsem se šla na chvíly natáhnout do pokoje. Po chvilce mi ale začne kručet v břiše takže se vydám zpátky do přízemí a do jídelny. Naštěštěstí je ještě spousta volných míst takže si můžu vybírat. Pomalím krokem obcházím jídelnu a nakonec se usadím tam kde je kolem taknějak nejvíc volných židlí. Jako většinou když vidím tolik jídla nevím co si dát dřív. Mě bude tak moc špatně. Projde mi hlavou když do sebe házím jeden lívanec za druhým. |
| |||
Útesy - Jídelna "Nic na nikoho neházím" odpověděla jsem rychle a dál uý na její myšlenky nereagovala, ppřišlo mi že bych se jen opakovala. Jen co Lailah vyletěla ke škole rychle jsem se zvedla ze svého vypáleného místečka v trávě a oklepala se od prachu a rychle jii následovala. No jo vlastně, vždyť já jsem chtěla poznat nějaké spolužáky...nějak se mi to ale zvrtlo. Vzpomněla jsem si když jsem procházela kolem zakrvácené urny v hale. Když se to tak vezmu tak jsem pár spolužáků potkala...jen ne takovým způsobem jak bych si představovala. Málokdo si asi představuje že sotva někoho potká bude se ho snažit zabít a naopak. Sice jsem přišla o hlavu, ale stejně to beru jako výhru. "Už jsi hlasovala?" zeptala jsem se když jsme odbočily do jídelny. Tak na to abych našla jídelnu bych mapu ani nepotřebovala, stačilo by jít za vůní jídla. Pro mapu a další věci se potom stejně asi budu muset vrátit. Chtěla jsem odsunout židly vedle Lailah, že se taky posadím ale jen jsem se dotkla opěradla začala mi židle pod rukou okamžitě hořet. Rychle jsem ji odsunula od stolu, dříve než stačilo vzplanout něco dalšího. Příliš jsem se nazabývala tím na co si sednout a prostě jsem se usadila na stole. Tentokrát jsem si dávala dobrý pozor aby stůl nepotkal stejný osud jako židly, ze které teď už byla jen hromádka ohořelích kousků dřeva a doutnajícího popela. Vzala jsem pohár že se taky napiju ale dříve než jsem ho stihla dostat ke rtům celý se zkroutil pod žárem mojí ruky. Jen jsem pohodila doběla rozžhavený kousek kovu na zem, dukud ještě bylo co. Proč jsem si nemohla nechat ten pohár od ředitele. Ten ne jen že se mi neroztekl v ruce ale ještě z něj neubyla ani kapka ať jsem se snažila jak jsem chtěla. Nevypadá to že by tu bylo něco co by se pod mýma rukama hned nerozpadlo na prach nebo nevypařilo sotva bych se toho dotkla. Když jsem nemohla nic z toho co leželo na stole obrátila jsem pozornost k Lailah a jejímu krku. I když jsem zcela jasně slepá, mohla cítit můj pohled a postupně narůstající zvědavost a touhu. Necítíla jsem emoce stejně jako ostatní bytosti, až by si někdo si mohl myslet že snad ani emoce nemám. Pokud si toho nevšimla, jistě si všimla mého žiznivého polknutí a mírného natočení hlavy jejím směrem. Čím déle jsem tam seděla tím více jsem chtěla vědět jak asi chutná. |
doba vygenerování stránky: 1.3456630706787 sekund