| |||
Útesy - Jídelna "Nic na nikoho neházím" odpověděla jsem rychle a dál uý na její myšlenky nereagovala, ppřišlo mi že bych se jen opakovala. Jen co Lailah vyletěla ke škole rychle jsem se zvedla ze svého vypáleného místečka v trávě a oklepala se od prachu a rychle jii následovala. No jo vlastně, vždyť já jsem chtěla poznat nějaké spolužáky...nějak se mi to ale zvrtlo. Vzpomněla jsem si když jsem procházela kolem zakrvácené urny v hale. Když se to tak vezmu tak jsem pár spolužáků potkala...jen ne takovým způsobem jak bych si představovala. Málokdo si asi představuje že sotva někoho potká bude se ho snažit zabít a naopak. Sice jsem přišla o hlavu, ale stejně to beru jako výhru. "Už jsi hlasovala?" zeptala jsem se když jsme odbočily do jídelny. Tak na to abych našla jídelnu bych mapu ani nepotřebovala, stačilo by jít za vůní jídla. Pro mapu a další věci se potom stejně asi budu muset vrátit. Chtěla jsem odsunout židly vedle Lailah, že se taky posadím ale jen jsem se dotkla opěradla začala mi židle pod rukou okamžitě hořet. Rychle jsem ji odsunula od stolu, dříve než stačilo vzplanout něco dalšího. Příliš jsem se nazabývala tím na co si sednout a prostě jsem se usadila na stole. Tentokrát jsem si dávala dobrý pozor aby stůl nepotkal stejný osud jako židly, ze které teď už byla jen hromádka ohořelích kousků dřeva a doutnajícího popela. Vzala jsem pohár že se taky napiju ale dříve než jsem ho stihla dostat ke rtům celý se zkroutil pod žárem mojí ruky. Jen jsem pohodila doběla rozžhavený kousek kovu na zem, dukud ještě bylo co. Proč jsem si nemohla nechat ten pohár od ředitele. Ten ne jen že se mi neroztekl v ruce ale ještě z něj neubyla ani kapka ať jsem se snažila jak jsem chtěla. Nevypadá to že by tu bylo něco co by se pod mýma rukama hned nerozpadlo na prach nebo nevypařilo sotva bych se toho dotkla. Když jsem nemohla nic z toho co leželo na stole obrátila jsem pozornost k Lailah a jejímu krku. I když jsem zcela jasně slepá, mohla cítit můj pohled a postupně narůstající zvědavost a touhu. Necítíla jsem emoce stejně jako ostatní bytosti, až by si někdo si mohl myslet že snad ani emoce nemám. Pokud si toho nevšimla, jistě si všimla mého žiznivého polknutí a mírného natočení hlavy jejím směrem. Čím déle jsem tam seděla tím více jsem chtěla vědět jak asi chutná. |
| |||
Chodby - Jídelna Akashka, ti co nás potkají + ti v jídelně Ze společenské místnosti se tedy vydáváme směr jídelna. Po cestě se nic zvláštního vlastně nestane, takže se v pořádku dostaneme do jídelny. V jídelně si vezmu jídlo a i když si všimnu Jigmeho, tak si sednu co možná nejdále ode všech (AD 61) a Ako si sedne vedle mne. Začnu jíst a i v tom pokračuju, protože nejsem zrovna jeden z těch lidí, co zahajuje rozhovor. |
| |||
Hala - jídelna Jigme Společně vyrazíme k jídelně a já se rozhodnu vydat se jako první vzhledem k podlaze ono mám hlad a taky se těším na další žáby. "Páni pět tak to je ... něco." Pak se Jigme zmíní o knihovně a mně napadne se tam vrátit při tom všem co se tam stalo jsem se nepodívala co tam je.I když je pravda že jsem nevěděla co tam vlastně hledám a na jednu dívku jsem rozhodně zapůsobila. Ano ne všechny vtipy zaberou,třeba klasický vtip s dortem ... Mezitím kolem nás projde profesor kterému přikývnu a pak vejdu do jídelny a rozhlednu se kolem.Vidím že někteří ze stálého osazenstva se tu už sešlo,můj pohled opět upoutá velký rudý drak a tak se rozhodnu najít si místo pokud možno dost daleko od něj. |
| |||
Chodby v přízemí Dolly "Chtěla jsem jít ven a zjistit, jak bych dokázala ovládat svoje nadání," odpovím mu a při slově nadání je slyšet trocha ironie v mém hlasu. Vlastně ani nevím, zda je to úplně nadání, či prokletí. Nebýt toho, mohla bych být doma. Ale teď jsem tady a měla bych se s tím nějak naučit žít. "Nepůjdeme raději na ..." zaváhám a přemýšlím, proč tomu vlastně říkají oběd, když je půlnoc, "oběd?" dokončím větu a přemýšlím, zda a jak velký mám hlad. |
doba vygenerování stránky: 1.6721408367157 sekund