| |||
Pozemky - jídelna Potom, co si pořádně protáhnu křídla, tak mi zakručí v břiše. Přišel čas na pořádné žrádlo. Zamířím tedy zpět ke škole. Proměním se, abych si neodřel šupiny a vejdu do jídelny, kde věnuji jen velmi krátký pohled Fialové, než obejdu stůl a opět se proměním. Mé velké tělo rozhodně nedovede uspokojit lidská titěrná pusa a přísun, co zvládne dodat. Na nic nečekám a pustím se do největší velké nádoby masa v čele stolu. |
| |||
Před školou - jídelna Jsem tolik zabraná do kontroly a čištění šupinek, že si drobků pohybujících se blízko mých tlap ani nevšimnu. Pořádně začnu dávat pozor až v momentě, kdy se dva vzdalují a míří někam dál. Nijak se tím nezabývám a úhledně složím křídla na záda. Teď, když se mi šupinky zase krásně blyští, tak se můžu jít po škole porozhlédnout. Přeměním se do lidské podoby, aby se mi uvnitř budovy pohybovalo pohodlněji a rozejdu se dovnitř. Téměř ihned, co se dostanu vně, mě do nosu praští vábivá vůně jídla. Zorničky se hladově rozšíří a z jednoho koutku úst se mi spustí slina. Okamžitě zapomenu, co jsem chtěla dělat a vydám se po pachu masa, který mě dovede až do jídelny. Zběžně se rozhlédnu, co vše za tvory je přítomno, ale pak velmi spěšně zamířím k první várce syrového masa, kterou najdu. |
| |||
Šatna u relaxačního bazénu - Jídelna nepříliš nikdo konkrétní Opět dokonale upraven vyjdu ze šaten a zamířím pryč. Zde jsem skončil, navíc je již čas zdejšího oběda, jak hlásí hodinky i žaludek. Volným, ladným krokem se tedy vynořím ze sklepení a přejdu halu. Lehkým povytažením koutku ocením otevřené dveře do jídelny. Ve dveřích se jen na krátko zastavím, abych zhodnotil, kam se posadit. Čelo je sice dobré pro přehlednost, ale přes draky stejně ve výsledku není v jídelně nic vidět, nehledě na to, že žerou jak dobytek a ne jako inteligentní bytosti. A já rozhodně nehodlám přijít o další oblek. Nehodlám sedět zády ke dveřím, protože zdejší osazenstvo se skládá z naprosto nepředvídatelných individuí. Také nehodlám sedět nad tou propastí, co se pod jídelnou nachází. Ve výsledku tedy volím místo v ohybu stolu. V místě, kde procházím nejblížeji profesorskému stolu, tak přítomný dozor slušně pozdravím. Posadím se v zatím dost prázdné místnosti, samozřejmě připraven odšoupnout židli slečně Buffetové, pokud by se rozhodla na oběd ke mne připojit. |
| |||
Útesy Čekám, zda mému přání vyhoví, nebo se od nich vzdálím. Nicméně když se natočila, aby ji světlo dopadalo do obličeje, kousek jsem si popostoupila, abych si nevykroutila hlavu. Může si všimnout, že mé oči pozorně sledují (minimálně ten hlavní pár), co říká. Když se zeptá, povytáhnu jedno obočí. "Ne, žádám tě o to, jen, abych se mohla pokochat tvým blbým výrazem. Jasně že neslyším," pronesu poměrně podrážděně, jak jsem z Alfy dost viditelně nervózní. "A jak mám vědět, že to neudělala schválně, Vesa mluvila pravdu a teď se to snaží urovnat někým jiným, abych polevila v pozornosti?" přimhouřím podezřívavě oči. "Nebo se jen snaží vyhnout tomu, abych to nahlásila profesorovi a ona se tak mohla vyhnout problému s trestem," odfrknu si. Z toho dohadování mám hlad. Poměrně mlsně pohlédnu na Lailah křídla, které vypadají jako kdyby byli namočené v krvi. |
| |||
INFORMAČNÍ POST - 0:00 OBĚD Jak se ručičky dotočí na celou v jídelně se zažehnou všechny ohně podél místnosti a pod okny. Ve stejný moment zmizí cedule a všechny stoly se začnou prohýbat pod pitím a jídlem. Vše je upravené a na pohled lákavé. Podél stolu jsou i poklopy, na kterých jsou jména konkrétních studentů. Pod nimi najdou stravu pro sebe. Dnes vše voní ještě více než kdy jindy a vůně dosahuje až do haly. Oranil v ten okamžik vzhlédne a dveře do jídelny se otevřou a zůstanou otevřené. |
| |||
Pastviny "Anděl?... Nikdy předtím jsem žádného neviděla,vlastně jsem ani neměla tušení že vůbec existujete. A dneska jsem viděla hned dva" i když to z mých slov anie výrazu nešlo poznat byla jsem an svoje poměry opravdu nadšená. Když jsem se nad tím tak zamyslela tak jsem neměla tušení o existenci většiny bytostí tady. "Ona je taky anděl ne?" ukázala jsem na další dívku s křídly když jsme procházeli kolem. Nebyla jsem si tím příliš jistá protože ona měla nad hlavou oheň. Ten jsem ale přikládala tomu že je jiný druh anděla. Když jsem ucítila i její emoce přidala jsem do kroku abych se od ní co dostala co nejrychleji. Nechtěla jsem ani její vztek ani nenávist. O takové pocity teď nestojím. Je mi ale jasné že se tomu do budoucna nevyhnu. Zatím co Lailah pokračovala k Diagh dál beze mě rozvalila jsem se v trávě. Každičké stéblo kterého jsem se dotkla se v okamžiku rozpadlo na prach. Co jiného jsem taky mohla čekat. "Pěkně..." pochválila jsem poměrně nervózní Lailah když se ke mě otočila. Byla jsem ráda že se opravnu snažila nepokazit ještě víc než už se to povedlo Vese. Ještě si ale musím počkat co na to Diagh. |
doba vygenerování stránky: 1.4826600551605 sekund