| |||
Útesy Lailah, Alfa Nevšímala jsem si okolí, jen jsem směřovala na útesy, kde chci začít trénovat. Než to však pořádně stihnu, otřesy kroků směřující mým směrem upoutají mou pozornost. Když zahlédnu Alfu, mám chuť otočit se a vydat se dál, ale když se zastaví dostatečně daleko a blíž pokračuje jen jedna, přikrčím se do připraveného postoje, ale zůstávám na místě. V šeru, které nám poskytuje škola se nahnu k ní trochu blíž, abych viděla co říká. Moc to nepomohlo, má v obličeji moc velký stín. "Mohla by jsi se natočit tak, aby ti šero kovárny padalo do obličeje? Nevidím co říkáš." |
| |||
Chodby v přízemí Jennie "Jdeš někam?" zeptám se zvědavě, vzhledem k tomu, že to vypadá, že oba míříme k zadnímu východu ze školy. Než však stačí odpovědět, ještě více se přátelsky usměji. "Já se vracel na ošetřovnu, ale před ní byla ta dívka, která se kvůli mne trápí, tak jsem to chtěl obejít," sdělím ji, abych odpověděl na svou vlastní otázku jako první. Vypadá totiž poměrně zamyšleně. |
| |||
Hala - směrem k jídelně Aliana Když souhlasí, že půjdeme až po obědě, poukáži směrem k chodbě jídelny, abych ji ukázal, že může jít jako první. Však pokud se hned nevydá, nabídnu ji své rámě, abych ji doprovodil. Tak jako tak nakonec vykročíme k jídelně. Když položí tu otázku, krátce se zamyslím. "Vlastně jich už mám pět," odvětím nakonec, "jeden z nich je však písemný." "Měl bych poté někdy zajít do knihovny," dodám po další chvíli. |
| |||
Hala Jigme Jigme nakonec souhlasí,dalo by se říct že jsem s tím počítala i když asi tuším s čím potřebuje trénovat on.Bude to jistě zajímavé a náročné a bude to poprvé co skutečně uvidím někoho takového.Ano je to jak sledovat dění venku,ale nebýt jeho součástí protože televize není simulátor.Jigme potom řekne že je čas oběda (nebo spíš půlnoční svačinky) a já se taky podívám na hodiny a přikývnu. "Dobrá tak půjdeme potom a kolik máš úkolů ty?" Neptám se ho co to je možná mi to řekne a možná ne a možná tomu nebude rozumět protože jejich kultura je poněkud složitá. |
| |||
Chodba v přízemí Dolly Venku z ošetřovny na chodbě mě překvapí podivný lomoz a zachvění snad celé budovy. Netuším, co se děje, ale vnímám změnu osvětlení i barvy kamenů. Zatímco uvažuji nad touhle změnou, stojím osamotě na chodbě. Pak se na té samé chodbě objeví Dolly, jenž mě svým pozdravem vytrhne ze zamyšlení. "Ahoj," pozdravím ho a usměji se. Krom něho jsem se zatím s moc zdejšími nebavila. Jaká podivná náhoda, že na mne tady narazil. Vlastně možná taky byl na ošetřovně, napadne mě vysvětlení. |
doba vygenerování stránky: 1.5445001125336 sekund