| |||
Před školou Z rukou se mi pomalu začaly vznášet jisrky a horko kolem mě se najednou stalo téměř nesnesitelným jak se ma přenesly emoce kentaurky. Jistě mohla jsem se tomu bránit, tím bych se ale připravila o možnost slyšet její myšlenky. "Pruhy?" zakroutila jsem hlavou. "Já žádné nevidím...a do teď jsem neměla tušení co je to kentaurka nebo zebří.... Já nevidím věci stejně jako ty" přejela jsem prsty přes šátek který jsem neustále měla přes oči. Odpověděla jsem jí uplně stejně nabroušeně jako byla ona, přesto se na mém obličeji nepohnul jedinný sval. Jestli bude chtít bojovat tak toho z ní asi moc nezbude. Ale alespoň bych měla něco k snědku. Při té představě jsem poměrně žíznivě polkla a olízla se. Naklonila jsem se k ní blíž když se její tělo náhle zvětšilo a na jejím boku se objevily pruhy o kterých pravděpodobně mluvila. "Ty si zapamatuj že by jsi mohla hodně rychle skončit jako něčí večeře" odpověděla jsem tentokrát jenom Yqueuas... ale ona už se mezitím vracela zpátky do školy. Než jsem stačila říct cokoliv dalšího byla zpátky ve škole. I když s tím dívka neměla nic společného taknějak jsem ji z toho zapomněla vynechat takže i ona slyšela většinu mojí části rozhovoru. Na to jak byla nadšená když jsem ji požádala o pomoc jsem se od ní tada příliš pomoci nedočkala. Spolu s kentaurkou odešel i ten pro mě nepřirozený hněv, a teplo kolem mě se zase vrátilo do normálu. Obrátila jsem tedy pozornou zpátky k Lialah, která se po odchodu Yqueuas taky představila. Lehce jsem přikývla "Já ty pruhy neviděla dokud se nezvětšila...ale to už je teď asi jedno" zopakovala jsem znovu. "...a hádám že ty nemáš nic společného s ptákem?" ukázala jsem na její křídla. Její nabídnutou ruku jsem pomalu přijala, aby měla šanci si to rozmyslet. Nebyla jsem si jistá jestli ji nevadí žár když mi ji sama nabídla, normálně si na to ti okolo mě dávají pozor...navíc mě předtím dost opatrně obešla takže jsem z toho byla dost zmetená. Potom už jsem ji následovala, ale zastavila jsem několik metrů od Diagh a nechala Lailah jít napřed. Počkala jsem jestli Diagh přijme nebo se dá opět na útěk. "Omlouvám se, já to neudělala úmyslně...teda udělala, ale to proto že jsem si z nějakého důvodu myslela že se ti nic nestane" začala jsem se svou trochu kostrbatou omluvou a doufala že Lailah nebude dělat naschvály jako Vesa. "A tak jsem požádala o pomoc Vesu, ale ona ti lhala...nic takového jsem ji neřekla" to bylo zatím asi všechno co jsem chtěla říct. Bylo zvláštní mluvit skrze někoho dalšího. |
| |||
Před školou Alfa, Yqi, poté Diagh „Omyly se stávají a já ráda pomůžu,“ pousmála jsem se. Měla jsem své důvody. Diagh mi byla zvláštním způsobem sympatická, a pak jsem měla trochu pocit, že se v tuto chvíli vracím ke svému starému „já“. I když je to možná jen klamné zdání, je to příjemné. Aspoň na malou chvíli... |
| |||
Hala slečna Aliana Trochu sebou škubnu, když mne osloví dívka, jejíž příchodu jsem si nevšiml. Přátelsky se na ni usměji. "Zdravím Aliano. Vlastně nemám momentálně žádné plány," odpovím ji, zatímco se k ní otočím. "Ale jistě, sám bych měl trénovat své dovednosti a splnit některé praktické úkoly... Avšak," zvednu pohled k hodinám v hale. "Zhruba za dvacet minut bude oběd. Nechcete jít ven spíše až po něm?" zeptám se ji nakonec a vrátím se k ní pohledem. |
| |||
Ošetřovna - hala Protože prohlídka se ruší tak se vydám do haly abych konečně hlasovala,to že tam dorazí Vesa a klepe na dveře se rozhodnu ignorovat.Jistě jí profesorka řekne to co bylo předtím řečeno mně a to že prohlídka se odkládá na neurčito. Bude to potom chtít vypracovat nový plán prohlídek. V hale před urnou stojí Jigme a já se rozhodnu ho nejdřív nerušit zatímco přemýšlím komu mám dát hlas.Ne že bych měla na výběr,rozhodně nechci aby nás zastupovala naga a i když Marcos by mohl být tím správným kandidátem nechci aby se rozhodl zde uplatňovat ty způsoby kterých jsem se užila doma dost. On by to dokázal má čas a sílu ... Nakonec napíšu jméno a vhodím ho do urny a pak se rozhodnu oslovit Jigmeho. "Ahoj jaké máš plány?Pokud nic nemáš mohla bych tě o něco poprosit?Mám cvičit na té divné tréninkové dráze,ale někdo na mně musí dohlédnout ..."během svého proslovu kreslím prsty obrazce na zemi a nakonec zvednu hlavu a usměju se na něj. |
doba vygenerování stránky: 1.3745858669281 sekund