| |||
Před ošetřovnou především Aliana, Lailah Dívka souhlasí s mým podezřením, že je jejím cílem prohlídka. Druhá se přidá. Přelétnu mezi nimi pohledem načež chvíli přemýšlím. „Myslím, že se momentálně prohlídky musí posunout. Ošetřovatel šel řešit důležitější problémy a já dokáži posoudit jen psychický stav a to můžeme udělat hned...“ rozhodnu se a pak se postupně zaměřím na mysli obou děvčat. Mohou pocítit lehký dotek něčeho cizího, ale jen na povrchu a velice lehký. Nechci vědět žádné myšlenky, jen pocity a emoce, vlastně víc než o to jaké jsou mě zajímá jejich intenzita. „Myslím, že můžete jít,“ oznámím jim nakonec a propustím je tak rychleji. |
| |||
Chodba před ošetřovnou - před školou Uplně jsem zapo,něla že jsem se vlastně bavila s tou koní dívkou Bylo zvláštní že mě někdo cítil podobně, nebo dokonce stejně jako já ji. Něco podobného se mi ještě nestalo. Pozorně jsem vnímala každičkou její myšlenku. Rychle jsem k ní přistoupila a trochu se předklonila takže byl můj obličej jen kousek od toho jejího. "Ano, to já..." odpověděla jsem na slova která ani nevyslovila. "No já totiž nemůžu jinak." na moment jsem se zamyslela jak to vlastně dělám, ale popravdě jsem sama nevěděla. "Nemám tušení jak to dělám" odpověděla jsem. "Možná by jsi se to mohla naučit, nevím ale jestli bych ti s tím dokázala pomoci" dodala jsem ještě a přiblížila se ještě blíž. "Ale ty by jsi mi mohla pomoci s Diagh" navrhla jsem jí a pokynula k hale. Pak jsem ale od dívky prudce odstoupila, skoro odskočila jako kdybych dostala žihadlo sotva jsem ucítila její žízeň. Jak se ten pocit náhle objevil tak náhle zase zmizel. Tak teď bych se taky napila. Naprázdno jsem polkla a otočila se zpět k té koní dívce. Přikývla jsem na její slova, a vykročila do haly a hlavním vchodem kam předtím Diagh odešla. Zastavila jsem před tím zvláštním tvorem. Páni tady je tolik různých bytostí. |
| |||
Před ošetřovnou Alfa, Aliana, Faife, Yqi, okrajově Dolly Dřív než profesorka se ozval v mé mysli jiný hlas. Překvapeně jsem zamrkala a ohlédla jsem se. Yqi někomu odpovídala, ale když jsem nad tím tak přemýšlela, jediný, kdo bezprostředně u ní stál, byla ta zvláštní dívka. To musela být ona. Může mluvit v mé mysli. Zaujala jsem ji. Byla jsem si tím naprosto jistá, protože její nitro... Bylo mi blíž, než třeba někoho dalšího v chodbě. A přesto jsem měla dojem, že by mi ho dokázala skrýt, kdyby chtěla. |
| |||
Hájenka - před školou Trochu zklamaně sleduji, jak kotlík s mým zázračným lektvarem mizí, ale co zmůžu. Vyslechnu si jeho odpověď na mou otázku a znovu zostuzeně stočím pohledem jiným směrem, když se zmíní o mém talentu. Stále jsem si pohrávala s myšlenkou, jestli mu to nemám přiznat, ale jak můžu, když mě teď tak chválí?! Dobře, přikývnu, na ošetřovnu bych mohla zajít, stejně nemám co dělat. Pokrčím rameny. Teda, pokud se mi ji podaří najít. Zatím jsem si hrad příliš neprohlédla. Než stačím znovu otevřít pusu, kdosi zaklepe na dveře. Hádám, že ta očekávaná studentka. Když vstoupí dovnitř, krátce na ni pohlédnu, načež na Tortuna kývnu hlavou. Dobře. Jakmile se mi ztratí z dohledu, zvědavě se po hájence rozhlédnu. Ačkoliv mě zajímalo, co vše se tu skrývá a co tu má, na druhou stranu jsem plně rozuměla pojmu "lézt do soukromí" a rozhodně jsem se mu nechtěla v ničem hrabat. Hájenku tedy opustím a jakmile jsem od ní v dostatečné vzdálenosti, přeměním se. Nechtěla jsem, abych mu ji třeba ocasem, křídly nebo hlavou rozbourala. Možná bych se mohla konečně podívat, na jakém místě jsem se to ocitla. Rozevřu křídla, zadníma nohama se odpíchnu od země a křídly prudce máchnu, abych své dračí tělo dostala do vzduchu. Vzduchem se nese pach hned několika draků, které mi akorát v nose působí nepříjemné šimrání. Hrdelně si pro sebe zavrčím a celkem svižným letem se vydám ke škole. Dávám si pozor, abych se nestřetla s drakem, jehož pach se zdál být nejblíže. Před školou s otřesem země přistanu a zkontroluji své šupinky, jestli se stále krásně fialově třpytí. Tak kde jsou všechny ty jednohubky? |
| |||
Nad pastvinami Žlutě ohnivým pohledem si ji prohlížím a moc dobře se bavím zlobou jenž jí bublá v žilách a je téměř cítit. Na dračí mordě ale nepozná rozdíl, takže se netrápím tím, že by snad má úžasnost nepůsobila hrozivě. Pak zní ale vypadne něco, čím se mne dozajista pokoušela urazit. Proč to ale nepoužít proti ní. "Přesně tak. Ty vůbec nic. A to si zapamatuj. Vůči drakovi nemáš šanci," poučím ji, protože jsem dokonalý a mám mistrné sebeovládání, které mi ji zabrání na místě roztrhat jako příklad pro všechny ostatní. Svá slova ale použiji i jako varování pro příště. Zakousnou se jí do hlavy jako jehly a měly by ji způsobit minimálně nesnesitelnou migrénu. (74%) Když začne klesat, obrátím se k ní zády a naopak začnu stoupat opačným směrem. Pořád jsem nevzdal to protáhnutí křídel. |
doba vygenerování stránky: 1.3920040130615 sekund