| |||
Rubus, všichni z ošetřovny a cestou Přizvednu se jak to jenom jde v hamace, když sebou cukne, ve snaze ho zachytit. On ale sklouzne dolů sám. Pokusím se nakulit k okraji, abych viděl, co tam dole bude dělat. Jeho zlatá záře mě skoro oslepí, takže se zavalim kousek zpátky. Rostlinné stěny se začnou stahovat pryč a když se zase vyklonim, klečí dole schoulenej. Zamračim se a snažim se vyhrabat ven. Ale hamaky jsou záludný věci. Dějou se tu nějaký škatulata hejbejte se, ale mě zajímá jenom on. Stejně sem tu prd platnej. Když se mi podaří konečně sesypat dolů, akorát se mu podlamujou kolena, tak si ho rovnou zachytim, podeberu do náruče a vyrazim s nim ven. Stejně mu minule pomohlo spíš bejt venku. Jenom když procházim kolem Rekkiho, tak utrousim: "Jdu najít skleník." Ať ví. Propletu se ošetřovnou a vyjdu zadním vchodem ven na pozemky. "Tys vlastně řikal něco o skleníku..." Vidim, že na straně, kde je vchod nic jako skleník neni, tak se rovnou rozejdu na druhou stranu a voilá. Vejdu dovnitř a donesu Ruba na nejvhodnější místo, co tady najdu. Ideálně někde poblíž vody, zeminy a zárověň aspoň trochu pohodlný. |
| |||
Chodba 1. patro - Ošetřovna Gany, všichni cestou a na ošetřovně Než mi stačí profesor odpovědět na můj dotaz, přifaří se víla se skutečně nevhodnou otázkou, vzhledem k okolnostem. Hodím po ní tedy jen lehce nesouhlasným pohledem. Zamračení si však vyslouží má nová společnice, když na to vůbec reaguje. Nehledě na to, že vypadá poměrně v klidu, na to co se děje. Pravděpodobně to ale bude tím, že ani jedna není kovaná v boji. Nejhorší události se nedějí v boji jako takovém. Ale po něm. To co následuje je povětšinou mnohem horší. To se ale již profesor rozpohybuje. Pokývnu hlavou na souhlas na jeho slova a zařadím se za jejich malé procesí. Přeci jen, budou potřebovat všechno štěstí, které se najde. Vílu tak nechávám s její otázkou na chodbě. Nemám problém trojici stíhat a tak se vpletu na ošetřovnu za nimi. Když si všimnu, jak na tom profesor z chodby je, chlácholivě mu položím ruku na rameno. Nevím jestli to gesto pomůže či ne, ale rozhodně tím nic neztratím. Cuknu sebou i rukou zpět, když explodují blízké dveře. Do toho ve vzduchu jiskří magie. Skoro bych tak přehlédla malého kocourka a jeho šťastné tlapičky. Vzhledem k tomu, že se drží u jednoho léčitele, do kterého vplula energie, přitočím se k druhému léčiteli. Cestou však vsunu tomu prvnímu do kapsy minci. |
doba vygenerování stránky: 1.3282399177551 sekund