| |||
Pozemky Raxan Proč zrovna drak a proč zrovna teď? Vážně se nechci dostat do problému...a zvláště ne s drakem. Jak se snažím opět nabrat výšku ozve se mi v hlavě něčí hlas. Cuknu sebou až mě to vyhodí z rytmu. To si myslí že když je větší že si může dovolovat? Jasně že může, a o to víc mě štve. Nemůžu si pomoc a musím odpovědět "Já vůbec nic. To ti jen píšká v uších" odseknu okamžitě a hned toho lituji. Můžu jen doufat že to přes máchání svých velkých křídel neslyšel, protože já opravdu nechci skončit jako dračí jednohubka nebo na uhel. Proč to sakra nemohl nechat bez odezvy? Nebo spíš proč jsem to nemohla nechat bez odezvy já v první řadě? Nechci ho pokoušet ještě víc takže začnu pomalu klesat zpátky ke škole, nemluvě o tom že s poryvy jeho křdel není jednoduché nabrat výšku. |
| |||
Chodba před ošetřovnou především Alfa "Pokud někdo utíká, je dobré ho chytit, když mu něco potřebuješ," odpovím trochu roztěkaně, jak pohledem těkám od jednoho k druhému na chodbě. Na její návrh jít jinam jen souhlasně kývnu. "Veď cestu," pobídnu ji a přiblížím se ještě více zdi. |
| |||
Chodby sklepení hlavní budovy - před MT02 především Rosamundelia "Není zač," odpovím Sarrie, zatímco za námi pečlivě uzavírám vchod. Nakonec se přes něj přelije školní štít. Odchází a já při kontrole času na nic nečekám a upíří rychlostí se přesunu před tělocvičny. "Dobrý večer," pozdravím, když si všimnu dívky, která zde již čeká, "omlouvám se za zpoždění, pojďte dál," odemknu tělocvičnu a podržím jí dveře, aby mohla vejít. |
| |||
Katakomby – pokoj čarodějky II. – Hájenka Chrys, na konci Tortun, Tabithi a kdo si mne cestou všimne Nestačím ani nic namítnout, když mne profesor chytne a svět se slije v jednu velkou šmouhu. Jen vyjeveně zamrkám na zeď před sebou a rukama si přejedu po holé lebce, jak jsem až zapomněla, že už nemám vlasy, do kterých bych je zabořila. Setřesu hlavou, abych si trochu pročistila mysl a vykročím do chodby. Snad poprvé, vlastně podruhé, v životě cítím úlevu, že jsem na povrchu. „Děkuji za pomoc,“ usměji se na něj a ještě jednou poděkuji, když taky vyjde na chodbu. Ani nedokážu vyjádřit, co to pro mne vlastně znamenalo, tak se myslí přesunu zase k výuce. Nejsem si vůbec jistá, jak dlouho jsme tam byli, ale už předtím pospíchal, tak, jestli nebude nic namítat, vyrazím kudy jsme prvně přišli. Jdu rychlým, ale přesto opatrným, krokem, pohled upřený pod nohy, i když většinu nerovností a škvír nevidím. Cestu přes halu do pokoje si pamatuji, tak se tam dostanu vcelku rychle. V pokoji jen popadnu plánek a rozvrh z desek na posteli, orientuji se v nich už zase za chůze. Po Jigmem jen vrhnu úsměvem, i když tak trochu pochybuji, že mne pozná. Před dveřmi ven se na okamžik zarazím a několikrát se zhluboka nadechnu, než s hlavou skloněnou a pohledem upřeným k zemi vyrazím přes volné prostranství. I přes docela příjemnou teplotu mi po zádech přeběhne mráz, jak mne vítr polaská na holé lebce. Zastavím se až před dveřmi do hájenky, naštěstí nejde moc přehlédnout, kde polohlasem přelouskám štítek vedle dveří, než na ně zaklepu a na případné vyzvání vejdu. Moc nevím, co od toho čekat. |
| |||
Chodba před ošetřovnou Celkem mě zaujalo jak rychle se její výraz a postoj změnil. Zvláštní...vždyť jsem neudělala nic co by ji mohlo ohrozit. Když poodstoupila podruhé trochu jsem se k ní naklonila, jejím obavám jsem totiž ani trošku nerozumněla. Když se v chodbě oběvila ta okřídlená dívka hned jsem se k ní otočila čelem. Její mysl semi líbila, připomínala mi tu Oranilovu. Otáčela jsem se za ní jak procházela kolem. "Nepotřebuju nikoho chytit...potřebuju aby jsi mluvila za mě" odpověděla jsem když jsem se k ní otočila zpět. Čím víc se chodba plnila studenty tím větší problém mi dělalo soustředit se na rozhovor, takže mezi každou mojí reakcí byly celkem dlouhé mezery. "Pojďme jinam, na mě je tady trochu moc myslí" Jak jsem se soustředila na mysl té okřídlené dívky taknějak jsem to kromě té předemnou řekla i jí. Ona jde ale na prohlídku takže je to asi stejně jedno. Normálně by mi přítomnost více bytostí nevadila ale bavit se s někým když je kolem tolik myslí nebylo zrovna jednoduché. |
doba vygenerování stránky: 1.3285751342773 sekund