| |||
Před ošetřovnou Alfa, Aliana, Faife, Yqi, okrajově Dolly Dřív než profesorka se ozval v mé mysli jiný hlas. Překvapeně jsem zamrkala a ohlédla jsem se. Yqi někomu odpovídala, ale když jsem nad tím tak přemýšlela, jediný, kdo bezprostředně u ní stál, byla ta zvláštní dívka. To musela být ona. Může mluvit v mé mysli. Zaujala jsem ji. Byla jsem si tím naprosto jistá, protože její nitro... Bylo mi blíž, než třeba někoho dalšího v chodbě. A přesto jsem měla dojem, že by mi ho dokázala skrýt, kdyby chtěla. |
| |||
Hájenka - před školou Trochu zklamaně sleduji, jak kotlík s mým zázračným lektvarem mizí, ale co zmůžu. Vyslechnu si jeho odpověď na mou otázku a znovu zostuzeně stočím pohledem jiným směrem, když se zmíní o mém talentu. Stále jsem si pohrávala s myšlenkou, jestli mu to nemám přiznat, ale jak můžu, když mě teď tak chválí?! Dobře, přikývnu, na ošetřovnu bych mohla zajít, stejně nemám co dělat. Pokrčím rameny. Teda, pokud se mi ji podaří najít. Zatím jsem si hrad příliš neprohlédla. Než stačím znovu otevřít pusu, kdosi zaklepe na dveře. Hádám, že ta očekávaná studentka. Když vstoupí dovnitř, krátce na ni pohlédnu, načež na Tortuna kývnu hlavou. Dobře. Jakmile se mi ztratí z dohledu, zvědavě se po hájence rozhlédnu. Ačkoliv mě zajímalo, co vše se tu skrývá a co tu má, na druhou stranu jsem plně rozuměla pojmu "lézt do soukromí" a rozhodně jsem se mu nechtěla v ničem hrabat. Hájenku tedy opustím a jakmile jsem od ní v dostatečné vzdálenosti, přeměním se. Nechtěla jsem, abych mu ji třeba ocasem, křídly nebo hlavou rozbourala. Možná bych se mohla konečně podívat, na jakém místě jsem se to ocitla. Rozevřu křídla, zadníma nohama se odpíchnu od země a křídly prudce máchnu, abych své dračí tělo dostala do vzduchu. Vzduchem se nese pach hned několika draků, které mi akorát v nose působí nepříjemné šimrání. Hrdelně si pro sebe zavrčím a celkem svižným letem se vydám ke škole. Dávám si pozor, abych se nestřetla s drakem, jehož pach se zdál být nejblíže. Před školou s otřesem země přistanu a zkontroluji své šupinky, jestli se stále krásně fialově třpytí. Tak kde jsou všechny ty jednohubky? |
| |||
Nad pastvinami Žlutě ohnivým pohledem si ji prohlížím a moc dobře se bavím zlobou jenž jí bublá v žilách a je téměř cítit. Na dračí mordě ale nepozná rozdíl, takže se netrápím tím, že by snad má úžasnost nepůsobila hrozivě. Pak zní ale vypadne něco, čím se mne dozajista pokoušela urazit. Proč to ale nepoužít proti ní. "Přesně tak. Ty vůbec nic. A to si zapamatuj. Vůči drakovi nemáš šanci," poučím ji, protože jsem dokonalý a mám mistrné sebeovládání, které mi ji zabrání na místě roztrhat jako příklad pro všechny ostatní. Svá slova ale použiji i jako varování pro příště. Zakousnou se jí do hlavy jako jehly a měly by ji způsobit minimálně nesnesitelnou migrénu. (74%) Když začne klesat, obrátím se k ní zády a naopak začnu stoupat opačným směrem. Pořád jsem nevzdal to protáhnutí křídel. |
| |||
Pozemky Raxan Proč zrovna drak a proč zrovna teď? Vážně se nechci dostat do problému...a zvláště ne s drakem. Jak se snažím opět nabrat výšku ozve se mi v hlavě něčí hlas. Cuknu sebou až mě to vyhodí z rytmu. To si myslí že když je větší že si může dovolovat? Jasně že může, a o to víc mě štve. Nemůžu si pomoc a musím odpovědět "Já vůbec nic. To ti jen píšká v uších" odseknu okamžitě a hned toho lituji. Můžu jen doufat že to přes máchání svých velkých křídel neslyšel, protože já opravdu nechci skončit jako dračí jednohubka nebo na uhel. Proč to sakra nemohl nechat bez odezvy? Nebo spíš proč jsem to nemohla nechat bez odezvy já v první řadě? Nechci ho pokoušet ještě víc takže začnu pomalu klesat zpátky ke škole, nemluvě o tom že s poryvy jeho křdel není jednoduché nabrat výšku. |
| |||
Chodba před ošetřovnou především Alfa "Pokud někdo utíká, je dobré ho chytit, když mu něco potřebuješ," odpovím trochu roztěkaně, jak pohledem těkám od jednoho k druhému na chodbě. Na její návrh jít jinam jen souhlasně kývnu. "Veď cestu," pobídnu ji a přiblížím se ještě více zdi. |
doba vygenerování stránky: 1.4837169647217 sekund