| |||
Před školou - Hala především Lailah Pokývnu jí hlavou, když poděkuje a věnuji ji úsměv. Nebylo to nic těžkého a klepala se zimou, kvůli mne... Rozhodně něco, co by mělo být samozřejmé. Nijak dál nevyzvídá, ani se nevyptává, za což jsem jí poměrně vděčný. Nejsem ten pravý, kdo by měl zabředávat do tohoto tématu, nehledě na to, že je možné, že v zemi odkud pochází je to jinak... Kdoví. Když se ozve kravál, rozhlédnu se, ale jsem momentálně nížeji než ona, takže si ničeho nevšimnu. Lailah mne však čapne za ruku a popoletí se mnou výšeji. Pomohu ji, abych ji náhodou nestrhl dolů a vyletíme do lepší pozice. Zvědavě si školu prohlížím, zda uvidím zřícenou část školy... A zdá se mi, že vypadá jako vždycky. Povytáhnu obočí a tázavě se na Lailah podívám, protože ta vypadá vyvalená, vyplašená a zdá se mi, že se jí udělalo nevolno. "Mohlo se to stát. Dějí se tu i divnější věci," snažím se ji nějak uklidnit. Na její slova jen přikývnu a pousměji se, protože bych záhy řekl něco velmi podobného. Na návrat jen kývnu hlavou a sám se v dalším máchnutí stočím zpět ke škole. Když doskočím zpět do štěrku, protáhnu si křídla a složím je k tělu. Poté zalovím v brnění a vytáhnu velký bílý náramek, který si nasadím a můj vzhled se změní do lidského. Ani si nevšimnu, že nedaleko se v příšeří prochází pavoučnice. Následuji Lailah zpět ke škole a trochu si popoběhnu, abych ji mohl podržet dveře. Nezapomenu do haly napřed nakouknout, aby nevešla do nějaké bitky. "Zatím," rozloučím se s dívkou, která vyrazí směrem k ošetřovně. Zůstávám v hale, založím ruce na kříži pod pláštěm a zamyšleně hledím na krvavou urnu. |
| |||
Chodba před ošetřovnou především Alfa Lehce přimhouřím oči, když to vypadá, že není ani trochu opatrná. Většinou to znamená dvě věci. Buď je natolik sebejistá ohledně svých schopností, že to nepotřebuje, nebo je tak hloupá, že mne nepovažuje za hrozbu. Překvapeně zamrkám, když mi odpoví na mé myšlenky. Jistě, že je telepatka mi došlo, když tak komunikuje, ale že mi je také čte... Jsem úplně nečekala. Většinou jsou tady docela háklivý na soukromí, schopnosti, které mají dojem, že narušují osobní prostor a uvažování ostatních... A tak. Nicméně, když ke mne doputuje význam jejích slov, úsměv mi pohasne. Ocas se zastaví a trochu couvnu, zatímco pevněji sevřu luk. Nicméně ani nedokončí větu a zasekne se. Ještě o kousek couvnu, abych měla v zorném poli všechny na chodbě. Začíná se to tady na můj vkus moc plnit... To většinou nedopadá dobře. A pak se zase zničehonic ozve v mé hlavě. "Inu zněla docela samolibě. Ale jaká je překla-datelka to netuším." Pohodím hlavou. Když dodá další větu v očích se mi zaleskne a zahrabu zadním kopytem. "Mám ti někoho chytit?" Jsem naprosto sto jí někoho uzemnit, nebo znehybnit... |
| |||
Nad útesy --> Před ošetřovnou Jigme, pak krátce Diagh, poté Alfa, Yqi, Faife a Aliana „Díky,“ pousmála jsem se, když Jigme napravil, co způsobil. Bylo to... Velmi milé gesto. |
| |||
Ošetřovna - hala -RM1 Faife, ty v RM1 "To je sice super, ale já bych je stejně neměla kam dát" pokrčím rameny a přejdu ke stolku a napíšu na něj jméno. Sice nemám tušení jestli jsem ho napsala správně nebo ne ale to je jedno. Pero nechám na stolku, kousek pergamenu se jménem přeložím a odejdu z ošetřovny. Zamířím rovnou k hlasovací urně v hale a vhodím do ní přeložený kousek pergamenu. Tak to by bylo, co teď? Zajdu se podívat na nástěnku kam bych se mohla zašít. Bazén už mě pro dnešek omrzel, chtělo by to nějakou změnu. Jak tak ale koukám na mapku zase tolik toho tady není. No jasněm relaxační místnosti, tam jsem ještě nebyla. Dál už mapku nestuduju a vydá se do sklepení. Chci začít hned tou místností u schodiště. Na vlastní nebezpečí. I když jsem opravdu zvědavá jak moc na vlastní nebezpečí to je pro tentokrát odolám a přejdu na drugou stranu chodby. "Jó to je ta učebna"zamručím a nakouknu do dveří vedle. Relaxační místnost íí teda nic moc, vypadá to tu jako kdyby tu už předemnou nějaký drak byl. Zase dveře zavřu a vyzkouším ty vedle. "Héééj...nazdár tak tady jste" pozdravím nadšeně a vedju. |
| |||
Chodba před ošetřovnou Když sundala luk ani trochu mě to nevyvedlo z míry a dál jsem pokračovala směrem k ní. Nemyslím že by mi mohly šípy nějak zvlášť ublížit. A i kdyby, stejně by to nebylo na moc dlouho. "Reputaci? Já ale nemám vůbec tušení kdo jsi. Zeptala jsem se právě tebe protože jsi byla první koho jsem cítila" zvedla jsem ruku a ukázala na dívku postávající opodál. "Mohla jsem..." zasekla jsem se protože se zrovna otevřely dveře ošetřovny. Oranil? Taky jsem chtěla vědět kde je Oranil. Jeho mysl byla taková...příjemná. Nedokázala jsem si to nijak vysvětlit ale zkrátka jsem jeho mysl vnímala jinak než ty ostatních. Úplně jsem zapomněla že jsem se bavila s tou koní dívkou. Ještě chvíly jsem čekala co bude ta žena dělat, když ale nic...obrátila jsem pozornost zpět k dívce před sebou. Už jsem nevěděla jde jsem to vlastně skončila. "Potřebuju aby jsi mi na chvilku dělala překladatele...ale ne tak jako Vesa" na chvilku se zamyslím jak to vlastně udělat protože "Problém ale je že ona určitě zase uteče sotva mě uvidí". |
| |||
Ordinace a chodba před ošetřovnou Rubus, Lilith, Nybe, pak jen zmínění Yqueuas, Alfa a nakonec i Aliana Dokončím svou část a pak se vrhne do práce Rubus. Jde k ní a ... zmizí se slovy jenž končí v půli věty. Škola se otřese a já zvednu oči ke stropu. Můj pohled najednou není vůbec jistý. Něco se změnilo a pochybuji, že k dobrému. Navíc pochybuji, že Rubus umí jen tak mizet sám od sebe. "Myslím, že se něco děje se školou," zareaguji na slova Lilith a vzhledem k tomu že nic dalšího s neděje, začnu uvažovat co teď. "Myslím ale, že asi můžeš jít. Myslím, že bez Rubuse jaksi prohlídky postrádají smysl," řeknu jí a odložím papíry na stůl. Měla bych zjistit, co se stalo. Najít Oranila, ten jistě bude vědět, co se děje, uvažuji. Když už chci odejít, ozve se silné zaklepání, málem zabouchání, a dovnitř vtrhne jiná dívka. Ta už tu byla... Nybe, dračice, vzpomenu si a vyslechnu ji. Rozhlédnu se po stole a pokud naleznu kus prázdného pergamenu, podám jí ho a k němu jí půjčím své vlastní pero. "Poslužte si. Své vlastní pomůcky můžete získat ve společenských místnostech. Řekněte místnosti co potřebujete a ona vám to pravděpodobně poskytne," vysvětlím dívce princip. S dívkou se pak vydám na chodbu, kde by měly mé schopnosti fungovat. Stojí tu dívky, co byly před chvíli v ošetřovně a pak ještě někdo další, kdo podle všeho umí pracovat myslí víc než ostatní. Nevšímám si jich a jen si stoupnu vedle dveří a zavřu oči. Tak kde jsi Oranile? snažím se najít jeho mysl mezi studenty a profesory ve škole. (41%) Nic, maximálně se otřu, ale nerozeznám ho. Natož, abych se s ním dokázala spojit. Přemýšlím, co s tím, když na dveře ošetřovny zaklepe dívka. Tady ti nikdo neodpoví... pomyslím si, ale přeruším svou snahu navázat kontakt s Oranilem a otočím se k dívce. "Jdete na prohlídku?" zeptám se jí. Sama stojím momentálně za jejími zády. |
doba vygenerování stránky: 1.3917319774628 sekund