| |||
Přízemí, chodby - chodby 2. patra hlavní budovy - hala - chodby přízemí hlavní budovy Rosa, okrajově Aliana, Faife, Lailah, Yqi, Alfa, a poté Jennie Kývnu hlavou na souhlas a na tváři mi pohrává stále stejný úsměv. Než stačím zareagovat starostlivou otázkou, za kuchařem se zavřou dveře, zatímco Rosa poděkuje za varování. Nechávám to tedy být a vydám se za ní. Po vrácení plánku ho zase schovám a capkám vedle ní po schodech nahoru. "Takže se sejdeme v jídelně," přikývnu a věnuji ji o něco širší úsměv než předtím. Dívám se za ní, jak odchází ke své koleji. Nevypadá to, že by chtěla můj doprovod, takže se trochu bezradně rozhlédnu po chodbě, uvažujíc, co budu dělat. Než se stihnu rozhodnout, kam se vydat, tak se Rosa vyřítí ze společenské místnosti a proběhne kolem kamsi dolů. Vyrazím pomalejším tempem za ní. Když dojdu zpět do přízemí, vzpomenu si, že mi vlastně říkala, že bych se mohl zeptat na ošetřovně, zda nechtějí pomoct. Vyrazím tedy zpět před ošetřovnu. Zjišťuji, že je zde ještě více tvorů, než když jsme kolem procházeli nahoru. Přejedu je pohledem a najdu mezi nimi profesorku. Poté se ale zastavím v půli kroku, když si všimnu rudých křídel. Vycouvám tam odtud se zklamaným výrazem, než mne napadne, že bych to mohl obejít a počkat na profesorku/ošetřovatele přímo na ošetřovně. Vydám se tedy přesně na druhou stranu, k druhému zadnímu východu ze školy. A když zatočím do chodby, skoro vrazím do Jenn. "Jé, ahoj," usměji se na ni přátelsky. |
| |||
Pozemky Raxan Pomalu plachtím podél okraje útesu. Let mi vždycky pročistil a zklidnil mysl, přinášel klid který jsem teď potřebovala víc než kdykoliv předtím. Když se od školy ozve rána jen se krátce ohlédnu na věž která byla zrovna v troskách. Nechtěla jsem se tím ale příliš zabývat takže jsem klidně dál pokračovala dál. Najednou mě strhl silný poryv větru. Než jsem se stihla vzpamatovat a opět ustálit svůj let propadla jsem se snad o třicet stop. A relativní klid mojí mysli byl ten tam. "Sráči jeden!..." křiknu než si vůbec stačím uvědomit že to byl drak co to kolem mě proletělo. Užasný, co kdyby si příště přemýšlela než začneš na někoho pořvávat? To se sice snadno řekne...ale udělá o něco hůř, prostě si nemůžu pomoc. Mě tahle forma zabije. Vztekle mávnu křídly abych opět rychle nabrala výšku kterou mi sebral. Draka se přinutím nechat být, není asi nejlepší nápad provokovat. |
| |||
Střecha školy - pozemky Spokojeně odpočívám, když mi začne škola pod tlapami vibrovat. Nechám to být, protože to není zas tak špatný. Když se ale ozve rána a pak kolem mne začnou létat kameny, zvednu hlavu, jen abych ještě včas zaznamenal, že se na mne hroutí celá věž školy. Rychle vystartuji do vzduchu a odletím o kus dál. Zlostně zavrčím. Takové sprosté narušení dračí siesty! Ještě jednou zavrčím na stavící se věž než se rozhodnu se raději proletět. Tohle nemá obdoby. Vynesu se nejvýš, až kam mne to pustí a pak začnu plachtit nad pozemky. Na mé letecké schopnosti jsou ale pozemky žalostně malé, takže si brzy začnu všímat svého okolí, co by mne mohlo zabavit. Všimnu si malého bodu, který se také pohybuje ve vzduchu. Po dračím se uculím a proletím kolem bodu tak rychle, že pokud není opravdu dobrá v letu, rozmázne se o zem. Za ní zase lehce vyrovnám let a klidně plachtím kolem. |
| |||
Před školou - Hala především Lailah Pokývnu jí hlavou, když poděkuje a věnuji ji úsměv. Nebylo to nic těžkého a klepala se zimou, kvůli mne... Rozhodně něco, co by mělo být samozřejmé. Nijak dál nevyzvídá, ani se nevyptává, za což jsem jí poměrně vděčný. Nejsem ten pravý, kdo by měl zabředávat do tohoto tématu, nehledě na to, že je možné, že v zemi odkud pochází je to jinak... Kdoví. Když se ozve kravál, rozhlédnu se, ale jsem momentálně nížeji než ona, takže si ničeho nevšimnu. Lailah mne však čapne za ruku a popoletí se mnou výšeji. Pomohu ji, abych ji náhodou nestrhl dolů a vyletíme do lepší pozice. Zvědavě si školu prohlížím, zda uvidím zřícenou část školy... A zdá se mi, že vypadá jako vždycky. Povytáhnu obočí a tázavě se na Lailah podívám, protože ta vypadá vyvalená, vyplašená a zdá se mi, že se jí udělalo nevolno. "Mohlo se to stát. Dějí se tu i divnější věci," snažím se ji nějak uklidnit. Na její slova jen přikývnu a pousměji se, protože bych záhy řekl něco velmi podobného. Na návrat jen kývnu hlavou a sám se v dalším máchnutí stočím zpět ke škole. Když doskočím zpět do štěrku, protáhnu si křídla a složím je k tělu. Poté zalovím v brnění a vytáhnu velký bílý náramek, který si nasadím a můj vzhled se změní do lidského. Ani si nevšimnu, že nedaleko se v příšeří prochází pavoučnice. Následuji Lailah zpět ke škole a trochu si popoběhnu, abych ji mohl podržet dveře. Nezapomenu do haly napřed nakouknout, aby nevešla do nějaké bitky. "Zatím," rozloučím se s dívkou, která vyrazí směrem k ošetřovně. Zůstávám v hale, založím ruce na kříži pod pláštěm a zamyšleně hledím na krvavou urnu. |
| |||
Chodba před ošetřovnou především Alfa Lehce přimhouřím oči, když to vypadá, že není ani trochu opatrná. Většinou to znamená dvě věci. Buď je natolik sebejistá ohledně svých schopností, že to nepotřebuje, nebo je tak hloupá, že mne nepovažuje za hrozbu. Překvapeně zamrkám, když mi odpoví na mé myšlenky. Jistě, že je telepatka mi došlo, když tak komunikuje, ale že mi je také čte... Jsem úplně nečekala. Většinou jsou tady docela háklivý na soukromí, schopnosti, které mají dojem, že narušují osobní prostor a uvažování ostatních... A tak. Nicméně, když ke mne doputuje význam jejích slov, úsměv mi pohasne. Ocas se zastaví a trochu couvnu, zatímco pevněji sevřu luk. Nicméně ani nedokončí větu a zasekne se. Ještě o kousek couvnu, abych měla v zorném poli všechny na chodbě. Začíná se to tady na můj vkus moc plnit... To většinou nedopadá dobře. A pak se zase zničehonic ozve v mé hlavě. "Inu zněla docela samolibě. Ale jaká je překla-datelka to netuším." Pohodím hlavou. Když dodá další větu v očích se mi zaleskne a zahrabu zadním kopytem. "Mám ti někoho chytit?" Jsem naprosto sto jí někoho uzemnit, nebo znehybnit... |
doba vygenerování stránky: 1.3665800094604 sekund