| |||
Oranilův kabinet ---> KnihovnaAurora, Shrey, Sharika Asi máš pravdu.. možná tam není, ale co teď budu dělat? Já potřebuji přístup ke svému pokojíčku. Zasmušile se zamračím. Ahh.. Oranil.. máš pravdu. Zašklebím se a má nálada je opět zpět. Vytáhnu mapu školy z desek, které neustále nosím sebou a podívám se, kam bych mohl momentálně zavítat. Prstem přejíždím přes mapu, než narazím na knihovnu. "Ou. Tohle vypadá zajímavě. Možná se tam dozvíme, jak si to povolíme sami. A když ne, tak se alespoň něco víc dozvím o tomhle místě." Spojím prsty k sobě a začnu morfovat magickou niť, kterou několikrát spojím, natáhnu a nakonec z ní stvořím tmavě modrou aktovku, do které si uložím desky a rozvážným krokem si to vyrazím do knihovny. Po cestě si kladně broukám a poskakuji. Jakmile dorazím ke dveřím knihovny, tak s nadšením v očích otevřu svědomitě dveře a vejdu do místnosti. Ihned jsem si všiml obrovských polic plných knih a pergamenů. Celé to bylo krásné a ladné, ale zároveň těžké a mohutné. Líbilo se mi tam v tu chvíli. Tedy do té doby, než jsem zaznamenal přítomnost někoho jiného. Snažím se to ignorovat a zatím si pohledem projíždím různé knihy, které se mi dostanou pod ruku. Pokud si mě všimnou, tak jen zamávám rukou a dále hledám nějakou knihu, která by mi buď mohla pomoct, nebo mi něco objasnit o tomto místě, světě. |
| |||
Chodba před kuchyní – společenka Upíři – MT02 Derran, Dolly, okrajově ti ve společence „Nemohou?“ Překvapeně povytáhnu obočí, ale hned to nahradí spokojený úsměv, tohle jen dělá můj cíl jednodušším. Na Dollyho další slova jen přikývnu, všechno to jsou důležité věci, jen by si příště mohl najít bezpečnější místo. „Děkuji,“ s úsměvem si přeberu placatku a zaplaším myšlenku, že bych si měla hned přihnout. Nebudu tady přece pít na chodbě, už tak kuchaře určitě zdržujeme. Při otřesech se jen rozhlédnu a trochu přikrčím. Sleduji odkud přijde nebezpečí, abych mohla Dollyho odtáhnout na druhou stranu, ale během chvíle to ustane. Zhluboka se nadechnu a přikývnu na kuchařovu radu. „Dáme si pozor, děkuji za varování,“ znova přikývnu s mnohem vážnějším výrazem, než se otočím k odchodu. Přeberu si plánek a jen v něm najdu koleje, než mu ho zase vrátím. Mám takový pocit, že budu mít brzo hodinu a ještě bych se chtěla převléct do suchého, než tam půjdu. Přece jen výuka byla podmínkou možnosti ochraňovat Dollyho a nehodlám se připravit o tu možnost. „Měla bych mít teď hodinu a chci se ještě dát do pořádku, tak si o rodině můžeme promluvit pak u jídla,“ pousměji se na něj po cestě, než se odbočím k vlastní koleji. „Dobrý večer,“ jen neurčitě prohodím při vstupu do společenky, než se tam nerozhodně zastavím. Z papírů při nástupu si pamatuji, že by měla poskytnou věci, co potřebujeme, ale nějak netuším, jak to funguje. „Že by to fungovalo na myšlenky? Nebo to prostě řekneš? Hihih, vždyť za blázna tě tady už pokládají, není co ztratit.“ Zamračím se, jak Pátá reaguje na mé vlastní myšlenky. Teď už nemám pochyb, že se při tom baví. Mohla bych prosit rozvrh a plánek školy? Těknu očima po místnosti a při tom mi padne pohled na hodiny. Nemělo by být míň? Pátá? Zdá se mi to? Zamračím se a zavrtím hlavou, měly bych ti dát jméno, když už tu jsme samy... „Mohla bych prosit rozvrh a plánek školy?“ Zkusím požádat znova, jestli se nikde neobjevili, na předešlou žádost. Jestli se tam ten rozvrh a plánek zjeví, jen je přelétnu očima a po dalším pohledu na hodiny skoro vyběhnu k tělocvičně. |
| |||
Knihovna - učebna 105MM Aurora, Knihovna - Helen Jen co vletím do knihovny a málem porazím dívku uvnitř stojící, zjeví se místní duch knihovny. Chci se zeptat na informace ohledně toho, co se tu děje, ale než se vůbec vymáčknu, ukáže na hodiny. Otočím se a podívám nade dveře. Tolik? podivím se. "Děkuji," řeknu v krátkosti a zase vyrazím z místnosti pryč. Kde se mi ztratilo tolik času? Vždyť když jsem vyrážela z ošetřovny... přemýšlím cestou k učebně. "Dobrý den," zavolám už od schodů na dívku čekající před učebnou. Dojdu k ní a otevřu dveře do místnosti, která je ve stejném stavu jako když jsem ji opouštěla. Vzhledem k mé představě při otevírání dveří, bude v konvici na stole zajisté i teplá voda na dobrý čaj. "Omlouvám se za zpoždění, nevím jak je to možné, ale někde jsem se zasekla," pokusím se omluvit za zdržení. A podržím dívce dveře. |
doba vygenerování stránky: 1.5184459686279 sekund