| |||
Upíří společenská místnost - chodba před ošetřovnou "Taky jsem si všimla" odpověděla jsem Vese na její rejpání a seskočla z pohovky. Teď když Diagh odešla měla bych najít někoho kdo by mi pomohl napravit co ona pokazila. Neměla jsem nic víc co bych Vese řekla takže jsem ji nechala být a odešla ze společenky najít někoho jiného s kým by byla pokud možno normálnější řeč. Než jsem odešla ve společence se krátce zastavila dívka s tou zvláštní myslí. Zvláštní protože zatím bylo příliš těch kterých mysl bych nedokázala bez problému přečíst. Pomalým krokem jsem sešla do haly. Rovnou jsem odbočila do prava směrem k ošetřovně odkud jsem cítila mysli. Nečekala jsem že bude až takhle jednoduché někoho najít. Přidala jsem do kroku a zastavila se až před dívkou s koním tělem. Jedna napůl had, další pavouk a teď kůň. Když už jsem byla v té společence mohla jsem se Vesy optat co je vlastně zač protože jsem předtím nikdy neviděla nikoho jako je ona...to stejné platí pro Diagh a tuhle dívku. No to je teď jedno jistě k tomu ještě dostanu příležitost. "Ahoj...viď že mi pomůžeš urovnat jeden takový drobný problém" zeptala jsem se a pozorně sledovala jestli nemá nějaké nekalé nápady jako Vesa. |
| |||
Oranilův kabinet ---> KnihovnaAurora, Shrey, Sharika Asi máš pravdu.. možná tam není, ale co teď budu dělat? Já potřebuji přístup ke svému pokojíčku. Zasmušile se zamračím. Ahh.. Oranil.. máš pravdu. Zašklebím se a má nálada je opět zpět. Vytáhnu mapu školy z desek, které neustále nosím sebou a podívám se, kam bych mohl momentálně zavítat. Prstem přejíždím přes mapu, než narazím na knihovnu. "Ou. Tohle vypadá zajímavě. Možná se tam dozvíme, jak si to povolíme sami. A když ne, tak se alespoň něco víc dozvím o tomhle místě." Spojím prsty k sobě a začnu morfovat magickou niť, kterou několikrát spojím, natáhnu a nakonec z ní stvořím tmavě modrou aktovku, do které si uložím desky a rozvážným krokem si to vyrazím do knihovny. Po cestě si kladně broukám a poskakuji. Jakmile dorazím ke dveřím knihovny, tak s nadšením v očích otevřu svědomitě dveře a vejdu do místnosti. Ihned jsem si všiml obrovských polic plných knih a pergamenů. Celé to bylo krásné a ladné, ale zároveň těžké a mohutné. Líbilo se mi tam v tu chvíli. Tedy do té doby, než jsem zaznamenal přítomnost někoho jiného. Snažím se to ignorovat a zatím si pohledem projíždím různé knihy, které se mi dostanou pod ruku. Pokud si mě všimnou, tak jen zamávám rukou a dále hledám nějakou knihu, která by mi buď mohla pomoct, nebo mi něco objasnit o tomto místě, světě. |
doba vygenerování stránky: 1.5219161510468 sekund