| |||
Společenka čarodějové Akasha a Gyzmo Jen tak si sedím na gauči a čtu si. Když najednou se mi do mozku začne tlačit bolest, kterou bych popsal jako kdyby na mě spadl traktor. Moje ruce okamžitě vystřelí k mé hlavě a kniha spadne na zem. Vytrhnu si sluchátka z uší, protože ta hudba to jenom zhoršuje. Jakmile bolest trochu ustoupí, tak se rozhlédnu co mi to mohlo způsobit. Všimnu si, že se škola dala zpátky do pořádku, alespoň v pár směrech. Takže si vezmu do ruky knihu a chci si zpátky číst, ale ta bolest zatím neustoupila úplně, takže se tak hluboko do knihy nezabořím. Když jenom tak chvíli sedím, protože nehodlám riskovat vrácení bolesti hlavy, tak uvažuju co to mohlo způsobit. Vtrhne do místnoti Ako a práskne dveřmi. Poprosí místonost o peřinu, což mi připadá trochu divné, a následně se verve na druhou polovinu gauče i s tím malým tvorečkem. Řeknem mi ať si taky seženu peřinu, což nechápu proč takže se zeptám: "Za prvé. Proč bych si měl sehnat peřinu? A za druhé. Co se ti prosím tebe stalo? |
| |||
Společenská místnost upíři - Hala nikdo konkrétní Ani jedna se mne nesnaží zastavit, takže přeběhnu po stropě ke dveřím, kde se jedním plavým pohybem přenesu až na chodbu a prásknu za sebou dveřmi. Teprve po několika krocích si dovolím se zastavit, urovnat si sukni, aby opět zakrývala většinu mého pavoučího těla a přerovnám si pacičky, aby mi poskytovaly oporu při chůzi a ty nahoře nepřekáželi. Poté se během čtyř taktu klapnutí vydám do haly. Pokud někoho potkám, pozdravím ho, nebo mu minimálně zamávám. Přejdu k hlasovací urně a napřed si chvíli prohlížím, jak je celá od krve. Fascinující. Nakonec zalovím v brašně a vytáhnu notýsek. Naškrabu jméno na roh listu, ten pak utrhnu a přeložený ho hodím do urny. Rozhlédnu se a uvažuji, co budu dělat teď, protože vracet se do společenské místnosti nepřipadá v úvahu. |
doba vygenerování stránky: 1.4795780181885 sekund