| |||
Knihovna - učebna 105MM Aurora, Knihovna - Helen Jen co vletím do knihovny a málem porazím dívku uvnitř stojící, zjeví se místní duch knihovny. Chci se zeptat na informace ohledně toho, co se tu děje, ale než se vůbec vymáčknu, ukáže na hodiny. Otočím se a podívám nade dveře. Tolik? podivím se. "Děkuji," řeknu v krátkosti a zase vyrazím z místnosti pryč. Kde se mi ztratilo tolik času? Vždyť když jsem vyrážela z ošetřovny... přemýšlím cestou k učebně. "Dobrý den," zavolám už od schodů na dívku čekající před učebnou. Dojdu k ní a otevřu dveře do místnosti, která je ve stejném stavu jako když jsem ji opouštěla. Vzhledem k mé představě při otevírání dveří, bude v konvici na stole zajisté i teplá voda na dobrý čaj. "Omlouvám se za zpoždění, nevím jak je to možné, ale někde jsem se zasekla," pokusím se omluvit za zdržení. A podržím dívce dveře. |
| |||
Společenka čarodějové Akasha a Gyzmo Jen tak si sedím na gauči a čtu si. Když najednou se mi do mozku začne tlačit bolest, kterou bych popsal jako kdyby na mě spadl traktor. Moje ruce okamžitě vystřelí k mé hlavě a kniha spadne na zem. Vytrhnu si sluchátka z uší, protože ta hudba to jenom zhoršuje. Jakmile bolest trochu ustoupí, tak se rozhlédnu co mi to mohlo způsobit. Všimnu si, že se škola dala zpátky do pořádku, alespoň v pár směrech. Takže si vezmu do ruky knihu a chci si zpátky číst, ale ta bolest zatím neustoupila úplně, takže se tak hluboko do knihy nezabořím. Když jenom tak chvíli sedím, protože nehodlám riskovat vrácení bolesti hlavy, tak uvažuju co to mohlo způsobit. Vtrhne do místnoti Ako a práskne dveřmi. Poprosí místonost o peřinu, což mi připadá trochu divné, a následně se verve na druhou polovinu gauče i s tím malým tvorečkem. Řeknem mi ať si taky seženu peřinu, což nechápu proč takže se zeptám: "Za prvé. Proč bych si měl sehnat peřinu? A za druhé. Co se ti prosím tebe stalo? |
| |||
Společenská místnost upíři - Hala nikdo konkrétní Ani jedna se mne nesnaží zastavit, takže přeběhnu po stropě ke dveřím, kde se jedním plavým pohybem přenesu až na chodbu a prásknu za sebou dveřmi. Teprve po několika krocích si dovolím se zastavit, urovnat si sukni, aby opět zakrývala většinu mého pavoučího těla a přerovnám si pacičky, aby mi poskytovaly oporu při chůzi a ty nahoře nepřekáželi. Poté se během čtyř taktu klapnutí vydám do haly. Pokud někoho potkám, pozdravím ho, nebo mu minimálně zamávám. Přejdu k hlasovací urně a napřed si chvíli prohlížím, jak je celá od krve. Fascinující. Nakonec zalovím v brašně a vytáhnu notýsek. Naškrabu jméno na roh listu, ten pak utrhnu a přeložený ho hodím do urny. Rozhlédnu se a uvažuji, co budu dělat teď, protože vracet se do společenské místnosti nepřipadá v úvahu. |
doba vygenerování stránky: 1.5551710128784 sekund