| |||
Hala - 105MM Plaz Čekám v hale, abych oslovila potencionální voliče, když se škola nepříjemně otřese. Zemětřesení? Pravděpodobně. Kéž by to tak zavalilo tu rajdu. Vcelku mne překvapuje, že nikomu z mé koleje nesejde na volbách, obzvláště vzpomu-li na draky. O Kom se mluví. Ovšem objevi se zde snad ten nejhorší exemplář zmíněného druhu. Draci? Nepatří oni k plazům. Hadi, ještěrky, draci. Ano, to tak bude. A plazi se co...plazí. Nyní už zbývá, aby si vzpomněli kam patří a začali se plazit minimálně přede mnou. Ovšem je to zapeklitý problém, jak toho nenásilně dosáhnout. Nejsem přeci barbar, abych jim sťala hlavy a vůbec nemám ráda násilí, pokud si u něj musím špinit drápky a krev dělá nehezké fleky na šatech. Moje myšlenkové pochody se rozpochodují prilis, jelikož zjistím, že je právě čas, abych navštívila individuální hodinu. A dokonce vím, co, bych chtěla probírat. Rozběhnu se tedy ke dveřím, naštěstí je učebna v prvním patře. Zaklepu způsobně na dveře. Počkám zda uslyším pozvání a vejdu dovnitř. |
| |||
Ředitelna - chodba - společenka čarodějové Seth Ch. Tenhle ředitel se mi opravdu hnusí, chová se nabubřele a velice doufám, že mu současný ředitel nakope prdel. "Ano" špitnu na slova ředitele a čekám až budu moct utéct. Sice jsem vyděšená a ráda bych mu nějak pomohla, ale sama vím, že v tuto chvíli mu pomůžu nejlépe tím, že zmizím. Velice mě mrzí, že ho má přítomnost oslabuje a má kvůli mě potíže. Jakmile to je možné uteču z ředitelny jako když do mě střelí. Utíkám dál, ke schodům. Vyděšená zvuky co za sebou slyším. Raději se neotáčím, abych zjistila co se za mnou děje. Přímo vletím do společenské místnosti. S prasknutím za sebou zavřu dveře a opřu se o ně bokem. Vydýchavam se. Jsem vážně vděčná za to že je běh mou pravidelnou činností, jinak bych asi po tomhle výkonu zvracela plíce. "Prosím peřinu." Pokud mi společenka mě přání splní, zachumlám se i s Gyzmem do peřiny a prosadím se i s ním na gauč. "Být tebou pořídím si taky peřinu." poznamenám ke spolužákovi sedícím na druhém konci gauče. Začínám se klepat jako osika. |
| |||
Hala - chodba 2. patro - ošetřovna nikdo konkrétní (Helen) Když se škola znovu ořese trochu vyplašeně se rozhlédnu kolem co se děje. Zůstanu zírat na hodiny. To tady postávám takovou dobu? Nechce se mi moc věřit že bych se takhle zasekla. I když mi pořád trochu vadí že nemůžu hlasovat sama pro sebe. Je sice pravda že hlasovat sama pro sebe by možná bylo nefér, ale stejně. Tak teď ještě kde seženu něco na psaní. A já nemám nejmenší tušení kde bych něco na psaní mohla sehnat. Možná bude mít některá z učitelů něco na psaní. Otočím se k nástěnce že se podívám kde najdu nějakého učitele. Kysele se ušklíbnu když si před nástěnkou všimnu té kočičí blondsky, nechci si ale kazit relativně dobrou náladu takže ji možná až přehnaně ignoruju projdu kolem ní jako kdyby tam ani nebyla. Kdybych ji neignorovala asi by byla na uhel. Jen co si všimnu jejího obličeje vyvěšeného na nástěnce pohrdnavě si odfrknu. Nechutný. Natáhnu ruku s plamínkem že ten zjev zapálím, pak si to ale rozmyslím, nechci totiž náhodou zapálit celou nástěnku. Přejedu prstem po mapce a najdu nejbližší kabinet. Pak se vydám ke kabinetu Stephanie. Nechám blondsku i její vystavěný ksicht bejt a vyběhnu po schodech do druhého patra. Zaklepu na dveře, pak vytkouším i kliku ale má zamčeno takže mám asi smůlu. "Tak kde jsou ti učitelé když od nich někdo něco potřebuje" zamručím a jdu vyzkoušet ještě kabinet Faife. I ty jsou ale zamčené. Ta tady vlastně nebude když byla na ošetřovně. Tak zase do přízemí. Vrátím se tedy zpátky na ošetrovnu. |
doba vygenerování stránky: 1.5424559116364 sekund