| |||
Sklepení hlavní budovy Chrys, Alyssa Překvapilo ho to, když jsem ho dotkla, ale netváří se zle. S menší úlevou si oddychnu a opakuji slova, co mi říká. Přece jen jsem léčitelka, tak bych měla dokázat mluvit o těle. Nejde si nevšimnout jeho nejistoty, když pojmenuje suimeu, tak si lehce stisknu klíční kost, kůstky v prstech a, jestli na jeho tváři stále neuvidím jistotu, vyhrnu si halenu a prsty přejedu po jednom žebru. Žebra by mi mohl spočítat od pohledu a ještě z dálky. Pigiimeu mu už nemám moc jak ukázat, pokud znovu nepoužiji kimiu nebo si nezačnu šťourat do ran na nohou, které sice téměř nekrvácí, ale přesto by si zasloužily zašít, nebo aspoň vyčistit a ovázat. Ale to přece můžu udělat později, až se stanu kalin. „Není to látka, ale... Uff, magie? Moc?“ Zamračím se, ale přikývnu, jinak to sedí. „V Nealiu, mé domovině, nikdo kimiu neovládá, ani nevěděli, že je. Nevěděla jsem, že mi ublíží napořád. Pak jsem už byla příliš slabá, abych přežila bez ní.“ „Mohu vám pak ukázat jak funguje...“ Navrhnu nakonec s lehkým úsměvem. Těší mne jeho zájem, doteď jsem o tom nemohla s nikým mluvit, musela své schopnosti skrývat. „Neu, enelin neu,“ oplatím mu úsměv, ale obočí mám trochu svraštěné, „profesor je mistr? Učitel?“ Vzpomenu si na tu hodinu, ve které jsem se objevila. Předtím jsem nechtěla působit hloupě, před tolika lidmi, ale když jsme tu sami... „Psycholožka?“ Poválím na jazyku to nové slovo, nemám nejmenší tušení, co by mohlo znamenat a ani další slova nepomohou. „Co to znamená?“ „Myslím miu, to není jen magie, spíš... Moc, síla... Síla svalů, magie, moc nad životy jiných, nad jejich myslí.“ Rozpřáhnu se, tak trochu v koncích jak vysvětlit šíři pravého významu, nakonec jen pokrčím rameny. „Mnoho slov površanů se schová pod miu.“ Zhluboka se nadechnu, když sejdeme schody. Sklepení je stále plytké, jen škrábanec na povrchu světa, přesto mnohem příjemnější než budova nad zemí. Nad nahotou dívky bych se ani nepozastavila, kdyby ji nepokáral. Jen jí kývnu na pozdrav. „Nahota je špatná?“ Neskrývám překvapení, všimla jsem si sice, že všichni chodí oblečení, ale to jsem připsala krutějším podmínkám na povrchu místo studu. Sama jsem se začala pořádně oblékat až po výstupu na povrch. „Třetí a poslední zrození. Přechod do dospělosti.“ Nerozhodně přešlápnu, jak nevím kam dál. „Je jednoduchý, většinu zvládnu sama. Potřebuji jen nůž, oheň, nádobu, něco na psaní a pomoc od dospělého...“ Oči mám zavřené, jak lovím z paměti, jak vlastně ten rituál probíhá, už roky jsem ho neviděla. |
| |||
Chodby přízemí - Sklepení hlavní budovy Miaarea, Alyssa, okrajově Helen, Nybe a Jennie Opravdu se snažím tvářit, jako že mám alespoň ždibet tušení o čem to sakra mluví. Její jazyk je mi úplně cizí a to mohu říci, že jsem poměrně hodně zcestovalý. Obočí mi poposkočí o kousek výš, když mi dloubne do svalu, jenž se rýsuje pod černým oblekem. Však alespoň jsem pochopil o čem je řeč. "Svaly." Dodám naše slovo, aby se ho naučila. "Kosti?" zeptám se trochu váhavě, protože to by mohlo být klidně více věcí. "Že by šlachy?" zkouším najít správné slovo. "Posilujete vlastní fyzické schopnosti touto látkou, ale trvale to poškozuje tělo?" zeptám se, zda chápu její slova alespoň o něco lépe. Její schopnosti mne fascinují čím dál tím více. "Klidně se kdykoliv obraťte na kohokoliv z profesorů, jistě Vám ochotně pomohou," usměji se na ni a je to jedna z těch vzácných chvil, kdy mi obličej nezakrývá maska, takže je i vidět. Nechám ji se do mne zavěsit a opatrně postupuji chodbou. Po procházející dívce jen hodím pohledem. "Není to tak, že by ztmavl, ale ten úbytek energie školy cítím také," odpovím jí, zatímco procházíme hlavní halou. "Je školní psycholožkou. Může Vám pomoci vyrovnat se s oblohou i světem na povrchu," odtuším na téma Faife. Nad její otázkou opět jen povytáhnu obočí. "Jestli mluvíte o magii, kterou vládnou ostatní profesoři pak ne. V mém těle magie nekoluje, ani ji neumím zkrotit," odpovím jí zcela popravdě, není důvod to tajit. Sejdeme schody do sklepení. Tam stojí zcela nahá dívka. Zamračím se. "Dobrý večer," pozdravím ji a tak na nás upozorním. "Doporučuji Vám se hodně rychle obléci, než Vás zahlédne někdo z přísnějších profesorů a napaří Vám školní trest za pohoršování," oznámím jí, než se kolem ní vydáme dále do sklepení. To už Miaarea znovu promluví. Zastavím se někde mezi relaxačními místnosti. "Jaký rituál?" optám se, "pokud to bude v mých silách, mohu Vám pomoci." |
doba vygenerování stránky: 1.4414691925049 sekund