| |||
Hala – před ošetřovnou Dolly, Lailah, okrajově Jigme Ano, ano, na ošetřovně, jak jsem čekala... Přikývnu. Nejdřív utišit hlad a pak... Pak... Pak mohu sbírat střípky vzpomínek... Ploužím se chodbou, není přece kam spěchat. Hrdlo mne pálí pouhou vzpomínkou na tu krásnou čistou energii, tu sladkou mízu, radost z tance. Jemu tak neublížím, jsem si tím jistá, netoužím ubližovat, to... Urok mne vždy hnal do boje, to on se smál, když skrz mne proudil život jiných. Slzy se mi znova nahrnou do očí, ta prázdnota se zdá zase o něco prázdnější. Dolly přidá do kroku. Děje se něco? Má strach? Svraštím obočí a rozhlédnu se. Dívky s křídly si nejde nevšimnout, stejně jejího pohledu na Dollyho. Nevypadá moc přátelsky. „Běž na ošetřovnu,“ postavím se mezi Dollyho a dívku, pohled upřený do jejích očí. Nevezmeš mi to jediné, co mi zbylo! „Rychle! Přijdu za tebou!“ Hlas mám tichý, jen aby mne zřetelně slyšel, přesto naléhavostí přímo kypí. Jen rychle po něm střelím pohledem, jestli tam už běží a sunu se dál, tak abych vždy byla mezi ním a tou dívkou. Při nejmenším náznaku útoku, jsem připravena skočit jí do cesty. Jen mne klidně zabij, stejně jsem už pouhý stín. Teprve až si jsem zcela jistá, že nezaútočí, nebo až odejde z haly, vyběhnu za Dollym. |
doba vygenerování stránky: 1.4932270050049 sekund