| |||
Salazar, Eric Přispěchá jeden z nových studentů. "Jestli... Máte... Co s tím... Udělat.... Bezpečně!" procedím skrze zaťaté zuby. Neznám jeho schopnosti a tak si nejsem jist, co by v této situaci mohl podniknout. Ideální by bylo, míti tu přírodního mága. Ještě pevněji zatnu zuby, abych nevydal hlásku, když se v chodbě ozve hlas Kelly. Uvolněný student se snaží prosekat cestu na druhou stranu, minimálně to ta zní. Jsem si naprosto jistý, že dostanu vyčiněno za tuto situaci, kdy nepomáhám já studentům, ale je potřeba mi pomoci. Měl bych přitvrdit na tréninku. Když se začne škola chvět, ducnu hlavou o zeď v záklonu, jak se snažím udržet bolestivé zakňučení vevnitř. Dokonce snad i zadržuji dech, aby neměly zvuky šanci se dostat ven. Jak se liány prudce vyškubnou z těla ven, dopadnu na jedno koleno a při tom prudkém pohybu se po zemi rozprskne má krev. Jestli stojí ten nový chlapec moc blízko, pokusím se ho zdravou rukou odstrčit, aby si neublížil. Při dopadu se také prudce nadechnu. Pohled se mi trochu mlží a tak v této pozici chvíli zůstávám, než budu schopný se postavit. |
| |||
VŠICHNI Škola se začne znovu chvět. Tentokrát to neeskaluje do žádného zemětřesení, jen do vibrací. Ve sklepení se liány, po chvilce zmítání se, vrátí zpět do díry ve zdi a už se nevrátí. Před hlavním vchodem se velký šlahoun naposledy zahoupe ve větru, než se zasune zpět do hlíny, i se všemi malými šlahounky a zbyde po něm jen mírný krtinec. V přízemí se Eric zrovna snaží prosekat šlahouny. První sek jde velmi úspěšně a jeho meč se zakousne do liány. (80% vs 27%) Další sek však není tak úspěšný. (37% vs 47%) Když se snaží prosekat dál, šlahoun se mu pokusí vlepit políček. (71%) V ten moment se ale začnou kroutit šlahouny na druhé straně velké liány. Poté se prudce vyškubnou z Butlera a začnou se stahovat zpět ke dveřím, kde zajedou a už se nevrátí. Všechny tak přivítá liánová stěna, která odděluje chodbu od ošetřovny, v otevřených lítačkách. Ale ani ta nezůstává na svém místě dlouho a zanedlouho je volný průchod na ošetřovnu. Kde to momentálně vypadá jak po boji. V prvním patře se jako první začne stahovat obrovský šlahoun, který vede skrze všechny učebny. Zpět do díry, z které vylezl. Když poté zmizí rostlinná stěna chránící ošetřovnu, je z učebny jedna vidět dírou rovnou do ošetřovny. Mnohem více se nechce šlahounům, které jsou v chodbě. Napřed slezou popínavky ze stěn a začnou putovat zpět do třetí učebny. Teprve úplně naposled, když není jiného zbytí, se vyškubnou trny z Gilla, aby následovali zbytek rostlinstva. Z jeho těla se vyškubnou se sprškou zlata, které ocákne okolí. Každopádně chvění ustane a po liánách zbyly akorát díry ve stěnách a podlaze. |
| |||
Chodba 1.patro především Remmi, Lyla, Gany Po Remmiho otázce jen trochu našpulím spodní ret. Vyložit si to může jak chce. Když ale naléhá, nakonec přeci jen vytáhnu ruce, abych mu ukázala nezdravě krvácející odřeniny. Odsadí mne za zem, což hádci očastují nespokojeným syčením. Každopádně ruce mi plně vyléčí. Chvíli na ně trochu nevěřícně hledím. No, vybrala jsem si dobře. Tedy vybral si...? No to je fuk. "Buď opatrný," pronesu tak napůl varovně. Klidně z toho všeho nadělám kamení, jestli se mu to pokusí ublížit. Sleduji ho pohledem, jak odchází chodbou a přitáhnu si k sobě kolena. To mne ale vyruší otázka. Zvednu pohled k příchozím. "Nějakým liánám šiblo a snaží se nadělat ze všech ementál." Pronesu poměrně prostě. Protože to je to jediné, co jsem z toho tak vypozorovala. "Vlastně i ze stěn." |
| |||
Chodba před učebnami Remmi, Ary, Maid, Shizei, Merlin, Gwen, Rara Stačím udělat tak jeden krok dopředu, než se musím opřít ramenem o stěnu. V tu chvíli si všimnu, že je pokrytá zelení. Trochu ve mne hrkne a zvednu pohled nahoru akorát tak, abych viděl, jak se spouští trny. První mne bolestivě škrábne na pravém rameni, opět z nějakého důvodu, hladce procházejíc uniformou. (3% vs 8%) Zakolísám a sklopím pohled k Remmimu s napůl odevzdanou a napůl smutnou grimasou. Druhý se zaboří do druhého ramene s takovou silou, že mne donutí padnout na kolena s bolestivým heknutím, jak mi to téměř vyrazilo dech. (2% vs 20%) Mám dojem, že tam něco cestou pokřupalo. Třetímu trnu se jen marně snažím uhnout. Jediné, co se mi povede je, ho ztečovat tak, aby mne okamžitě neposlal mezi nebožtíky. (73% vs 81%) I tak se ale bolestivě zaboří do zad, až se musím zapřít o podlahu dlaněmi, aby mne neposlal zpět obličejem do parket. Mluvte mi o tom mít pech... |
| |||
Mééééga vzrůůůšo v tunýlku v prvním patře! Aryania, Gany, Gill, Gwen, Lyla, Maid, Merlin, Miko, Remmi, Shizei, Zephyr Vypnu hrdě hruď, když mají doplňující otázky a vypadá to, že informace, které jsem přinesla, jsou důležité. "Podobné liány, jako máte tady, jen mnohem zelenější a větší," odpovím tedy na otázku, co ošetřovnu zatarasilo. "Vypadá to, že ši chtějí hráááát!" vyřknu nakonec a dloubnu prstem do nejbližší liány. Sletím trochu níž, abych viděla, co se děje, když se liány rozhodnou se spléct. A že je to vzrůůšo! |
| |||
Rara, Gwen, Merlin, Gill, Maid, Aryania, Remmi Než se vůbec stačíme rozhodnout, co budeme podnikat nadále, přichází další podlý útok. Přes snahu zachránit chlapci život, jsem si vůbec nevšiml, co podnikají přeseknuté liány. Jakmile se ozve první svist, tasím wakizashi. Jsme v omezeném prostoru a nechci nikoho zranit. Rychlou sérií seků rychle udělám všem třem ostnům konec. (32% vs 53%, 38% vs 80%, 67% vs 91%) Pro jistotu zůstávám ve střehu, kdyby měla přijít další vlna útoků. Ještě stále nevím, proč jsou pod útokem tito vybraní studenti, ale rozhodně to hodlám zjistit. Hned jak bude bezpečno. |
| |||
Schodiště 1. patro - 2.patro Pánské koleje Kimi, Lyla, Gany Pokývnu hlavou a usměji se, když konečně souhlasí, že vyrazíme na kolej. Narovnám se a otočím se, zrovna když dvojice dívek sestupuje schody. Věnuji jim klidné pokývnutí hlavy. (69% vs 79%) Nechám je projít, než vyrazím po schodišti nahoru. Vyrazím jako první a každou chvíli se ohlížím, zda stále jde. Když si však všimnu, že se mu lesknou oči, přestanu to dělat. Jen nás tiše dovedu před dveře jeho pokoje. Opřu se ramenem o zeď, vedle cedulky s jeho jménem, a založím ruce na hrudi. Prohlížím si ho poněkud nedůvěřivým pohledem. "Mohu tě takto nechat?" optám se. Vím, šlo by to asi i o dost... Jemněji, ale to skutečně netuším, jak udělat. |
doba vygenerování stránky: 1.6317811012268 sekund