| |||
Chodba v přízemí Jigme, Dolly, okrajově Rubus Cítím jen chladné stěny v cizích myslích, nepustí mne dál, jen jedna je pro mne otevřená dokořán. Upnu se na ni s jedinou myšlenkou, „mluv, prosím, prosím, nenech mne v prázdnotě!“ Radši bych byla drakovou loutkou, než touhle prázdnou schránkou. Na procházející zelenovlasou bytůstku upřu oči s myslí plnou vzpomínek na náš tanec, jen na okamžik k němu natáhnu ruku, v očích zoufalství, než ji znova přitisknu na deník pod šaty, na ten poslední kousek mne, co zbyl. Slzy mi volně stékají po tvářích, smývající dračí krev. Cítím ho! Blíží se! Srdce mi povyskočí úlevou, snad i radostí. Nehýbu se však, je jen slabým plamínkem v prázdnotě, jen vzdálený maják na širém moři. Jak by mohl být někdo, s kým jsem sotva mluvila... Jak by je mohl nahradit? „Mrtví...“ Mluvím tiše, jako by mne ty samotná slova bolela. Vždyť i myšlenky na to bolí. „Jsou mrtví...“ |
| |||
Hala Lailah, Rosemundelia Trochu rozpačitě a stále poněkud otřeseně sklopím pohled k její ruce, kterou drží tu mou, ale nijak nereaguji, abych se jí vymanil. Jen se snažím najít pevnou půdu pod nohama. A tak i mysl, co pátrá po okolí, může volně nahlédnout na můj zmatek a nejistotu a také neklid z toho, že se objevil Strážce. Když mne dívka přede mnou pustí, trochu nepřítomným pohledem vyjedu zpět k její tváři. Na její otázku trochu zkřivím tvář a trhnu ramenem v neurčitém gestu. Mimo toho, že jsem se nechal zabít toho moc nevím. Začne něco o lektvarech a celkově působí stejně zmateně. Trvá, než k mé mysli doputuje, co vlastně byl význam jejích slov. Stačí tak udělat několik rychlých kroků ke schodišti, než se rozpohybuji. Udělám několik dlouhých kroků za ní a chytím ji za ruku, abych ji zastavil. "Počkej. Lektvary dnes nejsou," pronesu k ní, aby pochopila, proč ji zastavuji. Můj hlas je trochu mdlý a tichý, jak se mi trochu svírá hrdlo. |
| |||
Ošetřovna - Chodba v přízemí Rosamundelia Pomalu se proberu a chvíli mi trvá, než mne doženou události. Mám v nich trochu zmatek, ale dojde mi několik věcí. Jsem na místě, kde pobíhá spousta tvorů. Pomalu se posadím na posteli a chvíli ten zmatek jen sleduji. Rád bych pomohl, mám ale obavy, že bych se zde jen pletl. Ale nevidím tu tu ženu... Sklouznu z postele a nahlédnu do ordinace, ale když ji nevidím ani tam, tak vycouvám s tichým rozloučením ze dveří ošetřovny. Mám dojem, že si ani nevšimnou, že jsem pryč. Vyrazím chodbou a vkročím do haly, rozhlížím se a hledám ji. Netrvá dlouho, když mi na ni padne zrak na rohu chodby. "Jsi... V pořádku?" promluvím na ni a čapnu si před ní na bobek. |
| |||
Učebna - Ošetřovna Han, Oranil, Faife, všichni cestou, všichni na ošetřovně Steph vystřídá Faife. Pokývnu hlavou a Hanovo tělo v bezvědomí do vzduchu zvednou liány. "Postarej se o něj," houknu k Faife a pokývnu k Oranilovi. Poté už vyrazím z učebny. Minu ty na chodbě, každému věnuji zkoumavý pohled. Vypadají otřeseně, ale ne, že potřebují mou pomoc. A naši telepaté jsou nedaleko, takže se jistě postarají. Vejdu na ošetřovnu, kde je až moc živo. Probouzející se tvorové a tak. Položím Hana na jednu z postelí a přitočím se k Jennie, abych se podíval jak jí to jde. "To stačí, děkuji," zkontroluji její práci a jen trochu to pošťouchnu magií. Nicméně jeho probrání bude ještě trvat. "Počkej na mne v ordinaci," pokývnu nakonec Jenn, než zkontroluji i zbytek, co zde je. |
doba vygenerování stránky: 1.3803601264954 sekund