| |||
Učebna Nečekala jsem že se nechá jen tak bez boje zakousnout. Žíznivě jsem se jí zakousla do krku a plnými doušky si vychutnávala každičkou kapičku. Ani jedinná nepřišla nazmar. Moje hodování ovšem nemělo příliš dlouhého trvání. Bytost se náhle odtáhla a rozpřáhla se. Neměla jsem žádnou možnost se jejímu "plácnutí" nijak vyhnout a poslední co jsem chtěla byla lahodná chuť její krve...tedy než se moje hlava rozprskla mezi jejíma rukama. Pak už se moje bezvládné, bez hlavé, tělo sesunulo k zemi. I přesto že jsem zrovna nebyla při životě z mého těla nepřestal sálat žár. Netrvalo dlouho a v mojí mysli se opět rozzářily energie bytostí kolem mě, dříve než přišla vůbec nějaká myšlenka nebo pocit. Postupně se kolem mě začaly vykreslovat konkrétní tvary a nakonec i myšlenky a pocity bytostí těch kolem mě. "Co to bylo?" první otázka která mi vyvstala v hlavě a kterou slyšely všichni, ke kterým se mohla dostat. V jednu chvíli si užívám krve a pak se proberu na zemi. Dlouze jsem se nadechla a vydechla, ve chvíly kdy se ke mě dostaly myšlenky té plačící dívky. Vůbec jsem jí nerozumněla, a to jak jejím pocitům, tak jejím myšlenkám. Nezaslouží si jméno? Jak se vůbec jmenuje? Vypadá to už je zase vše v normálnu. Mojí pozornost ale mnohem víc upoutala ta bytost ke které jsem předtím cítila takovou nenávist. Už jsem k ní necítila vůbec nic, stejně jako ke komukoliv jinému. Byl to dost zvláštní pocit necít nic k někomu koho jsem se ještě před chvílí pokoušela zabít. A musela to být jen chvíle protože se toho v místnosti tolik nezměnilo. Pomalu jsem se posadila a několikrát zakývala hlavou. Potom jsem zvedla hlavu k Ylrys a mlsně se olízla, přestože ta spalující žízeň po její krvy už byla pryč, nemůžu popřít že bych chtěla ještě. A po tom co jsem ochutnala, budu chtít víc. "Dáš mi ještě?" zeptala jsem se pouze Ylrys. |
| |||
Chodba/Učebna Oranil, Miaarea, Han, Alfa, Ylrys, Stephanie, Tarney, Hope, Rosa Soustředím se na šlahouny a z nějakého důvodu vůbec nezaznamenám, že se k nám ta dívka blíží s nepřátelskými úmysly. Kolem se prořítí ředitel, že skoro nestačím postřehnout co se děje. Šlahouny stáhnu a podívám se do chodby, kde již drak není, Rosa je ztuhlá uprostřed kroku. Vyrazím zkontrolovat Hope. Vpravím do ni léčivou energii a ta je dost silná na to, aby ji probrala z bezvědomí. (97%) To už se vykloní ředitel a popožene nás, takže vkročím do učebny. Jako první zamířím k Alfě, ale ta už se probírá, takže pokročím k Ylrys, jen abych zjistil, že ta bude taky za okamžik sama na nohou. Přejdu k Hanovi a pokusím se ho probrat, ale u něj mi má léčivá energie nestačí. (90%) Obejdu ředitele s Miou a zkontroluji Oranila. Pokouším se ho vyléčit, nicméně šok, který utrpěla jeho mysl je práce pro Faife, nikoliv pro mne. (71%) |
| |||
- Učebna Tarney, Oranil, Han, Alfa, Ylrys, Spethanie, Rubus „Eni kisi...“ Vydechnu, jak ucítím dotek na rameni. Hledám ujištění v tom dotyku, že se mi to vše nezdálo, že poslední dva roky nebyly jen mučením ze strany starších. „Byla, byla jsem mrtvá?“ „Rubisiu, rukisiu. Sau, ziu, mu, miziu – api iru piu Miaaheni. Sibi, sibi, rinu, eni kinu kisi. Zizi Miaaheni, kaliu lisi ru. Hau sibi rinu, sibi kaliu...“ Zvednu tvář zkřivenou pláčem a v polozpěvu polopláči recituji poslední modlitbu, která nakalin provází do dospělosti. „Jak v životě, tak ve smrti. Srdce, mysl, tělo, vůle – vše odevzdávám v náruč Bohyně. Rodím se znova, potřetí, své staré já nechávám za sebou. Vyslyš mne Bohyně, nech mne vstoupit do světa dospělých. Nech mne zrodit se potřetí a naposled...“ „Nejlépe a přesto špatně, nikdy jsem nebyla hodna tohoto jména...“ Setřu si slzy z očí a podívám se mu do očí. „Potřebuji nůž.“ S klidem, který až nesesedí k předchozímu pláči, mu hledím do tváře. Už nehodlám utíkat před minulostí! Hledám v ní porozumění, ale nečekám ho. Nemůže to pochopit, není z mého světa. „Potřebuji uřezat zisu, jedno jestli mou rukou či cizí.“ Chytnu pramen vlasů a lehce jim potřesu, aby bylo jasné, o čem mluvím. |
| |||
Učebna a ti dva na chodbě Oranil, Miaarea, Han, Alfa, Ylrys, Stephanie, Rubus Přejedu pohledem po těch, na které ukazuje a semknu rty. "Vzhled klame, zvláště na téhle škole. Příště se napřed zeptejte, než se pustíte do sebevražedných útoků," pokynu ji hlavou a couvnu do rámu po dveřích. "Přestaňte tam sedět jak pecky a pojďte je zkontrolovat," houknu na ty dva léčitele za rohem. Vrátím se pohledem k dívce, která vypadá otřeseně. Přejdu k ní a přikleknu vedle ní. Položím ji konejšive ruku na rameno. "To co se zde stalo, bude prověřeno, ale bylo to mimo možnosti studentů. Jste zde, abyste se učili a zlepšovali, nikdo neočekává, že zvládnete prastaré bytosti v prvním týdnu, co nastoupíte na školu," těknu pohledem k Oranilovi. "Nemusíte mít ze sebe špatný pocit. Jednala jste dle svého přesvědčení nejlépe, jak jste myslela. A tato situace poslala k zemi i zkušené čaroděje." Zkouším trochu zklidnit její pláč. |
| |||
chodba Rubus „To už netuším,“ odpovím Rubusovi. „Ani jeden není na chodbě,“ dodám na dotaz ohledně ředitele a Oranila. Ptá se na detaily, ale ty mu ani já nemohu sdělit. Nejsem vědma a navíc je ve vzduchu pořád ten drak. Nevím, jak bude reagovat na plamennou dívku a minule to nebylo zrovna příjemné. Náš problém nakonec řeší příchod ředitele. Přijde, projde kolem, vyhne se drakovi a zmizí v učebně. Tohle je jiná třída, napadne mě, jak sleduji jeho postup. Něco mě říká, že jestli někdo vyřeší tenhle zapeklitý problém, bude to on. |
doba vygenerování stránky: 1.4949309825897 sekund