| |||
Učebna Oranil, Miaarea, Han, Alfa, Ylrys Sleduji jeho práci a jen lehce neutrálně trhnu ramenem. Poté vyšlu svou energii k Ylrys a prostě ji uklidním a stabilizuji na formě A, ještě před tím než se probere. (87%) Stojím tam tak a chci je všechny probrat, ale telepatické akce mi nikdy nešli. (8%) Čekám tedy jen, až se proberou další a upřu pohled na Miu, který je momentálně jediná vzhůru. "Máte představu o tom, co se tady stalo?" |
| |||
PŘÍZEMÍ Přejdu do viditelného spektra a volně jednou rukou přetočím mohutnou zdobenou kosu na rameno. "DIVÍŠ SE MI, ŽE SI NENECHÁM UJÍT TAKOVOU PODÍVANOU?" Pokývnu hlavou a po celém přízemí se táhne má aura respektu až strachu vůči smrti. "ALE JAK CHCEŠ." Mávnu rukou a celé přízemí se okamžitě ponoří do šedých barev. Zastaví se čas. Poté se ozve mohutné několikanásobné zadunění, které je slyšet po celém přízemí (ano i v chráněných částech). Z těl úplně mrtvých vystoupí duše zemřelých. (Lailah, Miaarea, Jigme) Zvednu ruku do úrovně svých modrých bodů a z ruky se spustí troje rozbité malé hodiny. Oči mi na krátký okamžik zasvítí modří. Hodiny se začnou spravovat a do horních polovin se vrátí písek. Během toho, co se děje toto u mne, zmizí mrtvá těla (i jejich zbytky) a duše zhmotní v nových tělech. Tedy na místě kde zemřeli. Stejně tak ze vzduchu zmizí ten veliký východní drak. Prostě se zavlní a není. "A ABY JSI NEŘEKL..." nedořeknu ale udělám složité gesto rukou a spravím těla těch, co by nezemřeli (Ylrys, Alfa) a stabilizuji ty, které spadli do kómatu, abych tady nebyl za chvíli znovu. Těch v bezvědomí si ale nevšímám. "DOPORUČUJI STABILIZOVAT YLRYS, NEŽ TO SPUSTÍ ZNOVU." Uchechtnu se tiše směrem k Tarneymu. Poté bouchnu kosou do země a přízemí se vrátí do normálních barev i času. Odmávnu kostnatými prsty pozdrav a zmizím ze svého spektra spolu se zavlněním vzduchu v místě kde mizím. |
| |||
Chodba a Učebna vnímá jen Stephanie, Rubus, drak a Sanko Drak zareaguje agresivně a máchne ocasem. Tomu se elegantně vyhnu (99%) a podsmýknu se do chodby. Několika ráznými kroky se dostanu k otvoru po dveří a jeho telepatického útoku si nevšímám, protože se neškodně odrazí od mé bariéry kolem mysli. (77%) Vkročím do místnosti, kam za mnou drak již nemůže a přejedu hororovou scénu pohledem. Založím ruce na hrudi. "Tak jsi se již pobavil dost, nemyslíš? Co splnit svou část dohody?" pronesu do vzduchu, zatímco se Ylrysino tělo zvedne z Alfy a položí se vedle. |
| |||
Chodba Drak se vlní ve vzduchu a nespokojeně odfrkává. Když je však Rosa zastavena na místě. Rozeřve se nahlas a pokouší se ji osvobodit, ale nepodaří se mu to, takže se pokouší smést z cesty Tarneyho. Máchne ocasem, aby mu ideálně srazil vaz. (78%) A pokud se mu to nepovede, následuje telepatický útok. (34%) |
| |||
Ředitelna - hala - chodba Rara, Stephanie, Rubus, drak, Rosamundelia Zvednu pohled k Raře a povytáhnu obočí. Odložím pero a promnu si kořen nosu. "Skutečně? Že mne to ani nepřekvapuje." Zvednu se od stolu a vyrazím směrem dolů. Když scházím ze schodů, vrhne se po mne nějaký podivný tvor, který si skutečně vybral velmi špatný cíl. Jednou lusknu prsty a gremlin je fuč. Zatočím do chodby, kde ve vzduchu se komíhá dračí ocas a pod tím se krčí Rubus se Stephanie. Ošetřovatel se tak soustředí na své šlahouny, že si ani nevšimne, že se k nim plíží jedna studentka. Vystoupím zpoza zdi tak, abych viděl do chodby. Zpražím příchozí dívku pohledem a než stačí cokoliv provést ošetřovateli, kterého jistě budeme potřebovat, pokusím se ji sám vyřadit z provozu. Uzavřu ji do iluzorní smyčky, kde ve svých představách dál pokračuje, ale vlastně ztuhne na místě a přestane reagovat s reálným okolím. (86%) |
| |||
Hala - společenská místnost čarodějů?? Nevím, jestli mám takové štěstí, nebo prostě to co ovlivňovalo halu zmizelo, každopádně doběhnu ke Gyzmovi, je mi jedno, že už jsou tady Gremlini. Čekám od nich nějakou podlost, útok. Gyzmo se drží u mě. Podívám se na oba Gremliny a jsem trochu zoufalá, protože vím, že proti dvěma nemám šanci. Nevím jaké kouzlo bych mohla použit, abych ublížila jen jim a ne Gyzmovi. Pokusím se od nich vzdálit. "Chyť se mě."Špitnu stroze ke Gyzmovi a vážně doufám, že tenhle pokus vyjde. Ten pavoučí se dá na útěk, trochu se mi uleví. Ale beze zbraně opravdu nevím jak se nenechat rozsápat. Ten druhý, po mě skočí. Asi protože jsem toho o nich tolik přečetla a viděla je na obrázku i když na obrázcích vypadali trošku jinak. Matka by mi nikdy nesvěřila Gyzma, kdybych se o něm nenaučila všechno co bylo možné a snad i proto se mi podařilo dřív než Gremlin doskočil seslat kouzlo teleportace(97%), zaměřené na společenskou místnost čarodějů(54%?). Zdálo se mi to jako nejbezpečnější místo. Nad trestem, který pravděpodobně dostanu za porušení zákazu si hlavu nelámu. To radši budu po každém obědě umývat nádobí nebo co vymyslí, než abych se nechala zabít skrz nějaký zákaz. |
| |||
Chodba v přízemí Han, Ylrys, Alfa, Mia, Oranil, Rubus, Stephanie Podlehnou mé písni, jeden jako druhý, jen jedna mysl odolává. Nijak mi to nevadí, není tou, kterou toužím zničit a ani ji nechrání. Není třeba se do ní dobývat, ostatní přeci podlehly a konec je nevyhnutelný. S úsměvem na rtech sleduji ten boj. Píseň mi ustrne na rtech (70), stejně jako pohyb celého těla. Jen s obtížemi nasaji do plic vzduch, mysl naštěstí stále volnou. Nemusím ji ovšem ani použít, jen z jejich myslí slyším ozvěny drakova řevu a přihlížím, jak jedna mysl po druhé zhasíná a mizne. Zajímá mne jen jedna bytost, ale zastaví mne žár kolem ní. Chvíli tam jen stojím, nerozhodná, jestli jít k ní, nebo ne a naslouchám drakově mysli. Nemůžu k ní, ale v hale bylo víc lidí, třeba někdo přežil... Pomalu se otočím k hale a přelétnu chodbu pohledem. Pohled mi padne na šlahouny, jak se plazí po zdech chodby (68). Co to je? Obočí se mi nepatrně svraští a vykročím k jejich kořenům. Cestu před sebou osahávám myslí, jestli najdu nějaké bytosti při vědomí, jen se jich lehce dotknu, jako bych chtěla ochutnat jejich myšlenky, zjistit jakou mají sílu a uklidnit je (32). Dojdu až k nim, jestli mne do mysli pustí a nechají se ukonejšit do falešného pocitu bezpečí. Hned pak jim do mysli pošlu nenávist vůči té bytosti zahalené v žáru (50). |
| |||
Chodba Steph "No bezva a kde se tady vzal?" zamručím nespokojeně, jak se rychle snažím vymyslet plán. "Co ředitel nebo Oranil?" zeptám se ji. Protože to jsou asi největší trumfové karty školy. Když nepočítám Tortuna, ale tu zlem prosáklou osobu do toho tentokrát pro jistotu tahat nechci. "Myslel jsem trochu konkrétněji... Rád bych věděl, proč se to děje, abychom mohli zasáhnout," znovu nahlédnu za roh. Jedna dívka je stále na nohou... Nakonec se posadím na zem a zavřu oči. Z ramen mi vyšplhají šlahouny a snaží se nenápadně po zdech dostat blíž, abych měl náhled na situaci. (57%) |
doba vygenerování stránky: 1.5177669525146 sekund