| |||
Chodba/Učebna Alfa, Oranil, Ylrys, Miaarea, Rosamundelia, Hope, drak Ze zvědavosti a pozorování do mne pronikne zpěv. Negativní emoce se jen zařadí do klubka dalších a příliš na mne stopy nezanechají, ale ta touha... Ten hlad. Na to ale nemohu být v téhle podobě. Netrvá tedy dlouho a stojím na nohou. Není to dokonalé, jak se nesoustředím na samotnou proměnu, ale to je jedno. Kolem se prožene holka a skočí ji na záda. To je výborné. Jen tak dál, rozptylte ji. V očích mi blýskne a vykročím k ní... Ale najednou se nemohu hýbat. (36%) Frustrovaně bych zavrčel, ale nemůžu hýbat mordou a nespolupracují ani plíce. |
| |||
Přízemí, Hala, Chodba, Učebna V bílé poměrně velké osušce vyběhnu schody do patra, kde vyhlédnu ze dveří do haly. Uprostřed stojí urna u které stojí dívka a něco, co začíná mutovat. Nejspíš ten podivný tvoreček. Tomu nepomohu, nemohu. Jdu tedy směrem, odkud cítím Smrt. (66) Vyjdu ze dveří a dostanu se do chodby, kde se vznáší drak. Pokusím se dostat co nejblíž ke zdroji svých největších obav, abych viděla, kdo umírá (53). Smrt samotnou však z mého úhlu pohledu nevidím. Jakmile se octnu před dveřmi, spatřím skupinku, která se snaží navzájem zabít. Navíc je z místnosti cítit přítomnost Smrti na celou školu. Mé rozhodnutí netrvá ani zlomek vteřiny. Zaměřím se na místnost a pokusím se zastavit vše živé (95). Během mého kouzla je ze mě cítit pach smrti široko daleko. Nikdy to nebylo patrnější a zřetelnější. Znič mě Otče, ale já jim chci pomoct. Chci alespoň jednou v životě udělat něco správného, pomyslím si neboť jsem si jistá, že je tohle moje poslední chvilka na škole. |
| |||
Hala Hopkám si kolem paničky, ten název se mi zalíbil nejvíc, ještě jí říkají Ako, Tele, Odprejskni, ale panička se mi líbí nejvíc. Lidé vůbce používají spoustu jmen. Mě říkají Gyzmo a společné jméno s mou paničkou máme Odprejskni. Gyzmo Odprejskni. Taky bych si chtěl do té věci hodit ten lísteček. Pobíhám kolem a hledám kudy vylézt nahoru, abych se mohl podívat, kudy tam ty lístečky hážou. Sice nevím, proč to dělají, já vlastně nevím, proč dělají hromadu věcí. Hromadu šměšných věcí. Třeba se koupou a nic jim neskáče z kožichu, i když oni kožich nemají, někteří mají takový krátký kožíček na některých místech, ale schovávají svůj kožíšek pod látky. Občas i já se schovám do látky, ale jen když je moc zima. Zima, ale né venku, ale uvnitř. Je mi jako kdyby mě znovu zavřeli do té krabice a někam poslali. Bál jsem se, že mě utopí. Že mě nechtějí. Že se mě zbaví a stejně jsem se teď cítíl, možná i hůř. Kňučel jsem a třepal jsem se i když mi zvenku zima nebyla, zima byla vevnitř. Pak mě něčím polili, byla mi ještě větší zima, když jsem věděl, že přijdou. Zima vevnitř se zmírnila. Třepal jsem se, teď už z jiného důvodu. Padnul jsem na čtyři "Grr, vrr, drr." Slyšel jsem své jméno, panička mě volala. Z mého kožichu se dýmylo. Na zádech mi probublávaly hrbolky, mísily se, putovaly, zvětšovaly a zmenšovaly se, až najednou vyskočily dve kuličky z mého kožichu. Přestal jsem se třást a sledoval co se z těch kuliček vyklube. Gremlin 1 Gremlin 2 |
doba vygenerování stránky: 1.2651739120483 sekund