| |||
Chodba v přízemí Han, Ylrys, Alfa, Mia, Oranil, Rubus, Stephanie Podlehnou mé písni, jeden jako druhý, jen jedna mysl odolává. Nijak mi to nevadí, není tou, kterou toužím zničit a ani ji nechrání. Není třeba se do ní dobývat, ostatní přeci podlehly a konec je nevyhnutelný. S úsměvem na rtech sleduji ten boj. Píseň mi ustrne na rtech (70), stejně jako pohyb celého těla. Jen s obtížemi nasaji do plic vzduch, mysl naštěstí stále volnou. Nemusím ji ovšem ani použít, jen z jejich myslí slyším ozvěny drakova řevu a přihlížím, jak jedna mysl po druhé zhasíná a mizne. Zajímá mne jen jedna bytost, ale zastaví mne žár kolem ní. Chvíli tam jen stojím, nerozhodná, jestli jít k ní, nebo ne a naslouchám drakově mysli. Nemůžu k ní, ale v hale bylo víc lidí, třeba někdo přežil... Pomalu se otočím k hale a přelétnu chodbu pohledem. Pohled mi padne na šlahouny, jak se plazí po zdech chodby (68). Co to je? Obočí se mi nepatrně svraští a vykročím k jejich kořenům. Cestu před sebou osahávám myslí, jestli najdu nějaké bytosti při vědomí, jen se jich lehce dotknu, jako bych chtěla ochutnat jejich myšlenky, zjistit jakou mají sílu a uklidnit je (32). Dojdu až k nim, jestli mne do mysli pustí a nechají se ukonejšit do falešného pocitu bezpečí. Hned pak jim do mysli pošlu nenávist vůči té bytosti zahalené v žáru (50). |
| |||
Chodba Steph "No bezva a kde se tady vzal?" zamručím nespokojeně, jak se rychle snažím vymyslet plán. "Co ředitel nebo Oranil?" zeptám se ji. Protože to jsou asi největší trumfové karty školy. Když nepočítám Tortuna, ale tu zlem prosáklou osobu do toho tentokrát pro jistotu tahat nechci. "Myslel jsem trochu konkrétněji... Rád bych věděl, proč se to děje, abychom mohli zasáhnout," znovu nahlédnu za roh. Jedna dívka je stále na nohou... Nakonec se posadím na zem a zavřu oči. Z ramen mi vyšplhají šlahouny a snaží se nenápadně po zdech dostat blíž, abych měl náhled na situaci. (57%) |
| |||
ošetřovna – hala a roh chodby k učebně Chryse dotáhnu až ke dveřím na ošetřovnu, když zevnitř vyrazí zdejší ošetřovatel. „Ten dračí řev sundal všechny. Na studenta je ten drak až příliš mocný. Nejspíš je to něco hodně starého,“ komentuji fakt, že je Chrys mimo. To že já jsem před momentem umřela už nemá smysl zmiňovat. Pak mě pomůže s Chrysem na lůžko, načež mě bere sebou ven. Bez jediného protestu ho následuji, ale jak se blížíme zpět k drakovi, proměním se zase do podoby napůl lidské napůl energické. Jsem tak daleko odolnější a rychlejší, ale stále mohu komunikovat. Jakmile se mě tedy Rubus zeptá, vyhlídnu zpoza rohu a popíšu mu stav obětí. Dvě dívky na zemi, drak nad nimi. |
| |||
Ošetřovna - Hala - chodba Letím z ošetřovny, když málem vrazím do Steph, která sem vleče po zemi Chryse. "No bezva, takže to sundalo i profesory," zahudruji okamžitě a skloním se k němu, abych ho zkontroloval. "Je jen v bezvědomí," konstatuji a pomůžu Steph ho hodit na jednu z postelí. "Pojď mi pomoct," pobídnu ji nakonec a vyrazím zpět do chodby. Proběhnu k dračímu ocasu a opatrně vykouknu zpoza rohu, abych viděl, jaká je tam situace. "Nevíš co se tam děje?" zeptám se Stephanie, když se opět schovám za zeď. |
| |||
chodba před učebnou – hala – ošetřovna Jen se s Chrysem přiženu, hned ucítím bolest hlavy. Bolest následovanou pádem na zem a okamžitým vyřazením. Smrt. Takhle je to vždycky. Rychlá krátká bolest zakončená ochabnutím těla. Pro všechny okolo jsem zhroucenou dívčí postavou v plamenech. Ty mě během (chvíle cca deseti sekund spálí na hromádku popela z které se po dalších čtrnácti vteřinách vyhrabe malý ptáček. Během další krátké doby pták zmohutní a vzplane jasným plamenem. Ve své ptačí podobě se vzpamatuji z vlastní smrti a rozhlédnu se kolem. Zdá se, že drak slavil poměrně velký úspěch. Co mě překvapí je, že sundal i Chryse. Doletím nad něho a pokusím se mu pomoci (41%) Bohužel jsem stále příliš slabá na vyléčení výsledku dračího řevu. Proměním se tedy zpět do lidské podoby a pokusím se Chryse protáhnout okolo goblinů k ošetřovně |
| |||
chodba před učebnou Můj pokus o zastavení vraždění vypadá jako úspěšný. Ovšem důsledek na sebe nenechá dlouho čekat. (68) Zazní dračí řev a já se kácím k zemi. Už jen cítím, jak se mě opouští má moc a na všechny tak přestává působit. Aspoň jsem to zkusila, pomyslím si, než upadnu do něčeho, na co nejsem příliš zvyklá. Prokletá telepatie. |
doba vygenerování stránky: 1.5396418571472 sekund