| |||
bazény a pak do ošetřovny především Faife a Rubus V bazénech se máčím dlouho a to opravdu dlouho. Jakmile vylezu z vody, zjišťuji, že moje kůže je už pěkně deformovaná. Raději se tak vydám z bazénů do šaten, kde si teprve všimnu, že bych už měla být na ošetřovně kvůli prohlídce. Zanadávám a rychle se převléknu. Pak už se vydávám směrem vzhůru. To co však spatřuji v přízemí, se mě vůbec nelíbí. Na chodbě je drak a na zemi tu leží těla. Na okamžik ztuhnu a přemýšlím, co dělat. Nejlepším místem na škole je ošetřovna a tam i mám být. Představím si tedy cestu odsud na ošetřovnu a pak se pokusím o nějaké ty čáry, kterými si tak krásně umím krátit cestu mezi dvěma body. (86) Tentokrát se to povedlo celkem úspěšně a tak během momentu stojím ve dveřích ošetřovny s rukou připravenou na zaklepání. Zaklepu a vstoupím dovnitř. Zelený mužík a žena v dlouhých šatech se věnují dvěma chlapcům na lehátkách. „Uhmm, mohu nějak pomoc?“ zeptám se, neboť tihle vypadají jako profesoři. |
| |||
Učebna bezvědomí, smrt, kóma, klíště Jsem znehybněn a problém je i dýchat, když přijde další stav. Dračí zařvání a následné vypnutí do kómatu. Jak se uvolní znehybnění mého těla, tak dopadnu rovnou na čumák a mé tělo nabere svou přirozenou formu. (60%) |
| |||
Všichni v místnosti a v přízemí(?) Především: Alfa, Miaarea, Han, Rosamundelia, Hope, Stephanie, drak, Oranil Po menším proletění těla té, po které jsem tak toužila... tu, kterou jsem chtěla nesmírně zabít... aneb nový smysl života jsem skočila za ní. To, že na mne skočila Mia a začala mne cupovat... na zádech jsem doslova ignorovala (43). Proč? Bolest mne jen těšila, za normálních okolností bych se ji smála do očí, ale nyní byla jen moucha, která bzučí okolo mých uší... něco, co mi nedělá problém dokončit to, co jsem začala a co musí být dokončeno. Smrt této oběti. Nechala jsem ji se opět postavit s rychlým dýcháním, kdy jsem si nahodila cuknutím opět rameno a tiše se zasmála. Bolest byla tak osvěžující, hlavně, když mi ještě Mia přidávala. Šla po mně a s otevřenou pusou mi zaútočila na krk, do kterého se zakousla. Nechala jsem ji takto zaútočit, byla to jednoduše zbytečná akce vůči něčemu, co sice prokousne, ale aby mne to zastavilo? To bylo dost málo. Já se jen dále usmívala, byla jsem větší, silnější, rychlejší a tyto mouchy si myslely... oni si myslely, že mne dokážou zastavit. Byla jsem něco, co bylo vytvořeno na zabíjení, bez slabin, bez toho, aby kdokoliv, kdo mne potká přežil. A tyto dvě bytosti si myslely, že mne dokážou zranit a zastavit? Naah... Takto to fungovat nebude. V tom vidím, jak roztáhla ruce ve snaze mne obejmout. Samotná teplota je dost nepříjemná a já vím, že toto nebude bolet jen mne, ale i to, co mi nyní leželo na zádech a hrálo si s mým zátylkem a vším, co mělo na stole. Problém byl, že i když postupně odhalovala kosti, kostru, která vypadala značně jinak než u lidí, já na to nijak nereagovala, jen jsem se smála. Stačilo ustoupit vůči obejmutí a rozpřáhnout ruce, zasmála jsem se a opět řekla: „You died...“ v ten moment moje rozpřáhnuté ruce tlesknuly v úrovni její hlavy, nejspíše jsem si neuvěřitelnou silou sama zlámala kosti, ale to nejdůležitější bylo. Její hlavy skončila mezi oběma rukami a protože jsem do toho dala veškerou sílu? No... asi si dokážeme představit, že tak, jak skončila její záda skončila nyní její hlava (94). Ihned po tlesknutí jsem se nebyla schopná hýbat (49), jen jsem se tiše hrdelně smála, bytost přede mnou s rozprsknutou hlavou mezi mými dlaněmi, nejspíše se spadlými dlaněmi mezi nimi a vše, co drželo tělo byly mé ztuhlé ruce. Problém ale bylo úplně něco jiného. V jeden moment mi moje mozkovna jednoduše vypla. Kdo by to řekl. Bylo to vážně podobné tomu, jako když by mi někdo ustřelil hlavu brokovnicí... Ani si nepamatuji, jak jsem upadla do kómatu... všechny oči se zastavily na určitých bodech a já dopadla bezvládně na zem, společně s tím, co jsem měla na zádech... a tak či onak na tu, které jsem "roztleskla" hlavu. (67) |
| |||
Hala nikdo konkrétní Sbíhám schody a zatímco Stephanie zamíří za ocasem draka, já zůstávám v hale, abych zjistil situaci. Rubus kontroluje ty v chodbě a já zamířím k Ace. Trochu sebou mrsknu, abych tam byl dřív... Špatný krok. Uprostřed skoku upíří rychlostí mne zasáhne dračí řev a hned následně se mi do mysli zakousne telepatický útok. Snažím se urputně udržet vědomí a napnout proti tomu veškerý trénink, který jsem podstoupil, ale nepomůže to, útočící mysl je prostě moc silná. Vypadnu tedy z upíří rychlosti v bezvědomí a ještě hodím několik nepěkných vláčných kotoulů po nerovné kamenné zemi. (72%) |
| |||
Chodba před ošetřovnou - Ošetřovna Erímëo, Dolly, Jigme, hnusná potvora Vrhne se po mne nějaký potvora, zatímco kontroluji otřeseného chlapce. Ode mne vyšlehnou liány, zachytí obludku ve vzduchu a přichytí se na strop. Hodím po té věci jen nevraživý pohled stylem "neotravuj, pracuji" a nechám ji tam se houpat v téměř nezničitelných liánách. (90%) Vzápětí mnou zacloumá dračí řev a já už se obávám, co bude následovat, ale kolem mysli zacítím cizí ochranu. (107%) Ochrana vydrží a ochrání mou mysl, aby se nestalo to... Co se děje studentům v chodbě, kteří se začnou hroutit. Lusknu prsty a dveře do ošetřovny se otevřou. Pak čapnu do náruče Dollyho a nesu ho na ošetřovnu. Tady je moc dalších vlivů. To zopakuji se všemi na chodbě. Přes Jigmeho přetáhnu prostěradlo. Nenechám ho ale ležet na chodbě. "Faife?" zavolám na ni do ordinace, zatímco kontroluji ty dva, co jsou ještě naživu. |
doba vygenerování stránky: 1.5444741249084 sekund