| |||
Učebna/Chodba Miaarea, Han, Alfa, Ylrys, Rosa, drak Alfě vrazím do ruky pohár a cítím příchozí mysli. Nezajímám se o ně až tolik, jak bych měl, protože se snažím vyřešit současnou situaci zde... A velmi záhy toho lituji. Jakmile se ozve rána, je mi jasné, že ta dívka nestačí zareagovat dostatečně rychle. Vymrštím se dopředu a strhnu ji stranou za zeď. Ji přitisknu pod sebe a ještě ji zaštítím vlastním tělem, aby ji nezasáhl žádný hrot. Vidím, že má štít, ale nehodlám nic riskovat. Vzápětí ucítím útok na mysl, jak se snaží něco zjistit, u mne ale prostě nemá šanci. Mysl mám po celou dobu obrněnou, takže ani zpěv u mne nemá šanci. (99%) Ohlédnu se po ostatních, abych viděl, jak na tom jsou studenti. |
| |||
Učebna – chodba polobůh, Ylrys, Alfa, bestie, Rosa Dívka se nebrání, poslušně se nechá vést. Aspoň tohle dokážu! Miu se mi zformuje do štítu těsně nad lebkou, skrze vlasy. Ozve se jen zasyčení a do nosu mne udeří pach spálených vlasů, jak mne pohladí. Co už, stejně se jich brzy vzdám... Táhnu ji dál ke dveřím, jedním okem na polobohovi. To ale zmizne a objeví se před dívkou s pohárem něco v ruce, i krev a maso zmiznou z podlahy. Jen neochotně zavřu ústa a vykročím dál. Ještě to určitě neskončilo... Natáhnu ruku po klice a ani nevím, co, kdo nebo proč mne táhne dozadu. Vlastní překvapení, kusy dveří, nebo něco jiného (10), nevím a ani vědět nechci. |
| |||
Chřtán – chodba v přízemí drak, Oranil, Ylrys, Alfa, Miaarea, Han a všichni v doslechu Nepadám dál, do drakova žaludku, jak bych ještě před chvíli čekala, nýbrž jsem postavena na zem, jemně, něžně, jako bych byla z toho nejkřehčího porcelánu. Přijal tedy nabídku, až do konce věků budu nic než jeho loutka, hračka a služebnice. Příkaz se mi rozezní myslí. Rozcupovat? Jako by se stalo... Vykročím vpřed, na rtech pokřivený úsměv. Kdysi dávno jsem milovala sledovat oči lidí, jak z nich prchaly poslední zbytky života. Jak jsem do nich bořila zuby a nechala lahodnou chuť krve plnit mi útroby. Mé, jeho, naše společné. Čí pocity to jsou nevím, ale brzy je znova poznám. Lehce se dotknu jejich myslí, když kolem mne proletí kousky dveří. Jen je oťuknu, ochutnám, nasaji jejich emoce (43). Ze rtů mi splyne hluboký výdech, než nasaji do plic vzduch páchnoucí krví. Útroby se mi pohnou, připomenou ten hlad, co tak dlouho vyčkával na kraji vědomí, déle ho ignorovat nebudu. Zastavím se kousek před troskami dveří, oči zarudlé, vlasy i šaty přilepené na kůži zmáčené dračí krví i slinami. Pustím se do zpěvu. Nesnažím se píseň ovládat, usměrňovat, jen jim posílám ten žhavý vztek a dračí zášť. Posílám s tím i obraz bytosti, která má zahynout, jen ať se zničí sami (93). Ve zpěvu se znova dotknu té nejslabší mysli, co mi kladla nejméně odporu. Pojď za mnou, jen pojď. Ponouknu tu bytost (16). |
| |||
Ordinace - chodba před ošetřovnou Než stačí položit další otázky a já ji budu muset zastavit, že již není čas, vrazí dovnitř Seth. Na slovo "zabít" reaguji, jak kdyby mne štípla vosa. Okamžitě se vymrštím z místa, kde jsem a vykročím ke dveřím. "Zůstaň zatím tady a dodělejte prohlídku, když budeš potřeba, zavolám tě," pronesu k Faife a vystřelím ještě před Sethem z ošetřovny. Pohled mi okamžitě padne na ty čtyři. Přikročím k Ace, ale vypadá jen že je zdrcená a odřená. Erím vypadá hůř, ale stále ne na akutní smrt. Zatímco Jigme... Jen semknu rty a pokračuji k Dollymu. Vypadá zaťatě, ale spíše jako práce pro Faife, než pro mne. Podívám se do haly, ale nikdo tam již není. Za to v chodbě naproti mizí dračí ocas. Zaváhám, zda budu moci nějak pomoci. Ať tihle skončili takhle z jakéhokoliv důvodu, nerad bych to schytal taky. |
| |||
Chodba v přízemí a učebna Jak se pod tlakem drakovi mysli zlomíš, otevře se mu náhled na tvůj celý život a schopnosti. Takže, když tvůj stisk povolí, zachytí tě jazykem, otevře tlamu a opatrně tě postaví na zem chodby. Tvůj příkaz je přímý ač nepříliš konkrétní. Obrať je proti sobě. Znič je. Rozcupuj je na cucky. Zní ti hlavou, zatímco se drak prosmýkne kolem tebe a tlapou doslova rozerve dveře do nepojmenované učebny, kde se všichni nacházejí. Před Miaareou se tedy rozletí dveře a vidí Rosu přicházet... |
| |||
Chřtán drak Mysl se mi zaplaví výjevy z drakovy mysli, úplně ji zaplaví, vytlačí, zkroutí a zahodí do kouta (48). Já jsem on, on je já, jeho pomsta je mou pomstou. Rozevřou se mu brány mé mysli, nyní už jeho. Jasně může vidět, co mu mohu nabídnout, k čemu mne může využít. Sevření mých paží povolí, nožík vypadne ze ztuhlých prstů. Poslední myšlenka se vytratí volně do prostoru, kde chvíli setrvá, než se také rozplyne. Jsem tvá, navždy tvá... |
| |||
Chřtán draka Pozná, že s tím jak jsi zaklesnutá nic neudělá, ale pocítí tvou nejistotu. V ten okamžik ještě více zatlačí na tvou mysl a některé scény ti začne přehrávat podrobněji. Snaží se tě připravit i o poslední jistoty, poslední ovládání vlastní mysli, o tvou osobnost a vědomí. (81%) Jeho běs a zuřivost se ční nad tvou myslí jak poslední soud. A ty konečně poznáš jeho úmysl, protože se ztotožní s tím tvým, jak je tvá mysl zatlačena do pozadí. POMSTA. Otázka je, jak dlouho dokážeš vzdorovat. |
| |||
Chřtán drak Chřípí mi naplní pach jeho krve, jak ho stále bodám a bodám. Urok by se zaradoval, ale už nikdy k tomu nedostane příležitost. Už nikdy víc nezaslechnu jeho hlas, nadšený křik jak poslední doušky vzduchu unikaly z plic našich obětí, už nikdy víc nepocítím jeho radost... Oči se mi rozšíří údivem, jak v drakově mysli nenajdu nic na čem by mu záleželo. Jen války, krev a vroucí vztek. Udeří to mou mysl jako rána do žaludku, bolest mne celou zaplaví a z hrdla mi unikne táhlý výkřik. Hraje si s mou myslí, převrací ji, cupuje a stále víc a víc se nořím do prázdnoty, jak se má mysl podvoluje jeho. Už ani nevím, proč jsem sem přišla, po čem jsem tak dlouho toužila. Znova to mnou škubne, ale jsem pevně zaklesnutá (90), s poslední zoufalou myšlenkou svírající paže kolem zubu a nožíku. |
doba vygenerování stránky: 1.3890500068665 sekund