| |||
Hala u urny Jigme, Erímëo, Seth "Jo sluchátka znám. Akorát je blbý, že tady nefunguje internet a nic takového, ale společenská místnost je velmi schopná, dokáže vyčarovat televizi. Naposledy jsem pouštěla Simpsonovi." Zaculím se. "Možná bysme mohli udělat filmový večer. Takový Červený trpaslík by nebyl špatný." Zamyslím se. "Tak mě tak napadá, jak myslíte, že naloží s vědomostmi o budoucnosti, které tady získáme. Myslíte, že některým promažou vzpomínky, aby neovlivnil proud času. Nebo jak se tomu říká. Motýlí efekt?" "Mě můžeš říkat zkráceně Ako." Odpovím Sethovi. Počkám co odpoví spolužáci. |
| |||
Hala Jigme, Aryania, Erímëo, Marwolaeth a Gyzmo "Tykání mi nevadí." Odpovím na otázku Marwolaeth. Potom poděkuje za papír a prupisku a napíšu svůj hlas na papír, který následně hodím do urny. Prupisku potom vrátím Marwolaeth s prohlášením o tom co řekla. "Pokud víš co jsou sluchátka tak nejspíš ano." Na chvíli se odmlčím a pak řeknu: "Jenom se chci zeptat, jak mám každému z vás říkat? Sice si nemyslím, že bych se nějak hodně zapojoval do společenských aktivit, ale ať alespoň vím." |
| |||
Společenka směs - Pokoj směs chlapci II Yqi, Lilith + všichni které potkám cestou[/i][/center] "To mě zatím nenapadlo, díky za radu." Trochu mě zajímá zda se mi bude zamlouvat kým jsem byl, co jsem asi udělal že jsem skončil v tom ledovci? Kentaur... nějak si vybavuji že jsem o nich už slyšel, ale nevím kde. Protože si Lilith začíná připadat odstrčeně a já naprosto souhlasím s tím co řekla Yqi, tak je čas jít. "Díky, ale myslím že budu mizerný střelec." Řeknu s úsměvem těsně předtím než se obrátím k odchodu. Chvilku mi trvá se zorientovat a najít mezipatro, pokud někoho potkám, tiše ho pozdravím, cestou se stále nemůžu vynadívat na architekturu školy, což mě ještě více zpomalí. Nakonec se mi podaří do svého pokoje dostat, tak tohle je teď můj domov, no... snad se mi tu bude líbit, zatím to nevypadá zle. Konečně ze sebe shodím zbroj a vezmu si na sebe jakžtakž normální oblečení, bez ní se cítím tak lehce. Nemám moc věcí co by se dali vybalit, meč si opřu o skříň, medailon který mám odnepaměti si pověsím na krk. Tak... Jsem tady.... Doma, asi. |
doba vygenerování stránky: 1.3062818050385 sekund